Přeskočit na obsah

Wikipedista:Jendik2018/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Konskribní (soupisný) lístek slouží jako podklad pro rodopis[1].K poznání historie rodiny (občanské genealogiI) slouží i amatérské bádání. K této rodopisné práci, pro získání nepřerušené rodové linie, je vždy nedostatek základních dokladů (rodný/křestní líst, oddací list, úmrtní list atd), a proto mohou být konskribní lístky nebo archy konskripce vítanou pomůckou, ze kterých lze chybějící údaje doplnit.

Soupisy[editovat | editovat zdroj]

V 18. století byly zavedeno sčítání lidu. Tyto soupisy obyvatel a jejich majetku byly zaznamenány na zvláštních listech, různě nazývaných na př. archy, ale od pravidelnějšího opakování měly již trvalý název konskribní lístky a vyplňovaly se na tištěný jednotný formulář. Konskribní (soupisný) lístek obsahuje: jméno, příjmení, datum narození,stav, náboženství, seznam osob žijících ve stejném domě, příslušnost (okres,kraj, země) a zvířata( koně, mezci, voli. osli. Při pozdějších soupisech se jednotlivé kolonky různě upravovaly. Na těchto konskribních lístcích je řada údajů které můžeme v genealogii využít.[1]

Další soupisové listiny měly velmi podobný označení archy nebo listy konskripce, ale měly zcela jiný účel - soupis mladíků dospívajících do věku pro začátek branné povinnosti. Pokud je k těmto listům přístup mohou posloužit i jako pomůcka při přetržené rodové linii, v těchto případech se většinou odvedenec oženil a usídlil na zcela jiném místě a není snadné jej jiným způsobem objevit.

Jako první sčítání se považuje sčítání obyvatel roku 1754, při dalším sčítání roku 1770 se evidoval i dobytek a domy. První sčítání za Československo bylo uskutečněno v roce 1921 a bylo ze všech sčítání nejúplnější. Tyto listiny jsou archivovány ve státních oblastních archivech, ale kopie mohou být i v některých matrikách nebo v rodinách.

První soupisy prováděli vojáci Velmi důležité pro badatelskou práci bylo pokrokové nařízení, že každý dům dostal popisné číslo v letech 1770-1771. Čísla domů se pak začala používat v důležitých dokumentech na matrikách a úřadech.[2]

Přečíslování domů[editovat | editovat zdroj]

Při sčítaní r. 1805 bylo nařízeno přečíslování domů ve velkých městech, ale bylo provedeno i v některých jiných městech a obcích. Proto při bádaní je nutné si ověřit, jestli nedošlo k přečíslování domů ve sledovaném období.

Ověřování údajů[editovat | editovat zdroj]

Problémem těchto soupisů je, že na nich nejsou uvedena rodná příjmení žen. Zejména proto je nutné je považovat jen za podpůrné dokumenty a údaje by měly být ověřeny dalším dokladem. Jsou však velmi užitečnou pomůckou, zejména pokud jsme ztratili pokračování stopy, nebo nám chybí předchozí údaje.

Požár archivu[editovat | editovat zdroj]

Přestože v Praze soupisy, vedené od r. 1770 a uložená v archivu na Staroměstské radnici, pravděpodobně podlehly po dělostřelecké palbě požáru dne 8.5.1945. Dochovaly se však doklady od roku 1869. Ale je možné že mnoho dokumentů před rokem 1869 může být nalezeno na matrikách, archivech nebo půdách.

Ochrana osobních údajů[editovat | editovat zdroj]

Podle zákonů v České republice o ochraně osobních údajů a o státní statistické službě lze údaje použít pouze ke statistickým účelům. Všechny osoby, které sbírají a zpracovávají údaje, jsou vázány mlčenlivostí, která trvá i po skončení sčítání a je časově neomezená. Originální formuláře, stejně jako neanonymizovaná data na technických nosičích, musí být zničena. To se však týká až novodobých údajů, podle zkušeností některých genealogů-amatérů se v archiváliích rodin nachází tyto cenné doklady, pořízené jako kopie při sčítání lidu. Jen je třeba po nich pátrat. Na př. konskribní lístek pořízený v Praze - Košířích r. 1891, byl doplňován o všechny změny při dalších soupisech až do roku 1905. Všechny změny jsou ověřeny obec. úřadem s podpisem s razítkem.


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MELICHAR, Rudolf. Stříbrná mozaika 2. díl. Praha: Český rozhlas Praha, 1995. 171 s. S. 16-29. 
  2. Léta Páně 1781: zrozen dnešek. instinkt.tyden.cz [online]. [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie. Praha: Paseka, 2005. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]