Wikipedista:Ivana Marie/Pískoviště2

{{{název}}}
{{{název}}}
Identifikace
Hustota	g ⋅ cm−3

Obecné

Kategorie: Minerál

Chemický vzorec: SrSO₄

Identifikace

Barva: průhledný, bílý, žlutý, modrý, hnědavý

Vzhled krystalu: tabulkovité, prizmatické, celistvý, agregáty paprsčité, stébelnaté

Soustava: kosočtverečná

Tvrdost: 3 - 3,5

Lesk: skelný, perleťový

Štěpnost: dokonalá (001), dobrá (210)

Index lomu: nepravidelný

Vryp: bílý

Hustota: 3,9 - 4,0

Ostatní: barví plamen karmínově červeně, modrá barva mizí při teplotě cca 200^o

Celestin je minerál ze skupiny síranů (SrSO₄), který dostal své jméno z latinského slova coelestis, což v češtině znamená nebeský (Werner, 1798)^[1].

Původ

Celestin vznikal v mořských jílovitých až slínitých lagunárních sedimentech. Může zde vzniknout přímou sedimentací z mořské vody nebo diagenezí, s tvorbou konkrecí, ale také jako výplň žilek, či jako metasomatická tělesa pomocí oběhu podzemních vod ze sousedních sedimentů - příklad Obergembeck (Vestfálsko), okolí Paříže. Vytváří také drúzy na vápenci či slínu. Velmi hojný je v lagunárních sedimentech, kde doprovází halit, anhydrit, sádrovec, někdy i síru. Na hydrotermálních žílách nebývá celestin hojným minerálem. Za spoluúčasti organismů v ložiscích síry vznikly bezbarvé krystaly celestinu spolu se sádrovcem a aragonitem.

Morfologie

Celestin krystaluje v soustavě rombické. Krystaly mají různý tvar, jsou sloupovité, tabulkovité, dlouze nebo krátce prizmatické, ale též může být celistvý. Agregáty bývají ploché nebo paprsčité, kompaktní, drúzovité, vláknité vytvářejí výplně žil (není častým minerálem termálních žil)^[2]. Na Slovensku tvoří spolu s aragonitem více než 1cm tlusté krásně modré tabulky (Špania Dolina). V jurských souvrstvích tvoří modré vrstvy s příčně stébelnatým agregátem, které jsou mocné několik centimetrů. Nejkrásnější bezbarvé až modré a lesklé, více než 5cm velké pocházejí z velkých geod v Majunge (Madagaskar). Výskyt celestinu je též v křídových slínech (Džebel Mezzuna - Tunis), četné celestinové žíly jsou v okolí Bristolu - v Yate až 5 cm velké krystaly.

Vlastnosti

Fyzikální vlastnosti - Celestin patří mezi měkké nerosty, lze do něho rýpnout nožem - jeho tvrdost podle Mohsovy stupnice tvrdosti dosahuje hodnoty 3 až 3,5. Hustota je 3,9 až 4 g/cm3. Štěpnost je výborná (001), dobrá(210), lom nepravidelný^[3]. Minerál patří ke křehkým minerálům po úderu se úlomky rozletí do okolí.

Optické vlastnosti - Barva nerostu je od bílé, bezbarvé, po červenou, žlutou a modrou. Modrá barva mizí při teplotě cca 200 stupňů Celsia a opět se objeví po ozáření paprsky X^[2]. Nejčastěji bývá bezbarvý nebo světle modrý. Vryp je bílý. Nerost má skelný nebo perleťový lesk, na štěpných plochách je lesk perleťový. Podle propustnosti světla patří mezi nerosty průhledné až průsvitné. Luminiscence je v barvě modravé, někdy zelenobílé.

Chemické vlastnosti - složení: SrO 56,4%, SO₃ 43,6%, dále jsou zde příměsi Ba a Ca. Minerál je rozpustný v kyselinách (H₂SO₄ -kyselina sírová), plamen barví karmínově červeně, tavením vzniká bílá kulička.

Parageneze

Doprovodnými minerály celestinu jsou nejčastěji síra, kalcit a aragonit.

Využití

Celestin je využíván jako minerál pro získávání stroncia a někdy jako drahý kámen k fasetovým brusům a karbošonám.^[1]

Naleziště

Česká republika : Doubravice u Mělníka, Český Těšín, Nedvědice

Slovensko : Rudňany, Špania Dolina

Německo : Waldeck, Stassfurt, Bernburg, Dolní Sasko, Vesfálsko, Bavorsko

Polsko : Tarnobrzeg

Francie : okolí Paříže, Ardeche

Island : South Bass

Itálie : Lombardie, Sicílie

Turecko : Emet

USA : Ohio - jezero Erie, Michigen, Kalifornie

Rusko : Evropská část

Střední Asie

Tunis : Džebel Mezzuna

Libye : Zillah

Reference

↑ ^a ^b ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Velká encyklopedie Minerály. Praha 10: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-44-9.
↑ ^a ^b BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. [s.l.]: Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 124.
↑ HOCHLEITER, Rupert. Nový průvodce přírodou Minerály. 1. vyd. Praha 5: Euromedia Group - Universum, 2015. 255 s. ISBN 978-80-242-4709-0. S. 129.

[:0-1] ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Velká encyklopedie Minerály. Praha 10: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-44-9.

[:1-2] BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. [s.l.]: Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 124.

[3] HOCHLEITER, Rupert. Nový průvodce přírodou Minerály. 1. vyd. Praha 5: Euromedia Group - Universum, 2015. 255 s. ISBN 978-80-242-4709-0. S. 129.

[1]

[2]

[3]