Wikipedista:Honza Hladík/Pískoviště
Druhé rokoko v nábytkové tvorbě[editovat | editovat zdroj]
Historické zařazení[editovat | editovat zdroj]
styl je také často nazýván Neorokoko, Early Queen Victoria, či Louis Philippe a patří do řady historizujících směrů 19. století. Navazuje na předchozí výrazný směr kterým byl Biedermeier. Nábytek ve v klasicistním stylu završený Biedermeierem byl tvarově jednoduší a především s absencí ornamentálního dekoru. Opětná poptávka v kolem roku 1830 po detailu a ornamentu v interiérech dala vzniknou řadě historizujících slohů z nichž první se projevilo právě druhé rokoko.
Vývoj druhého rokoka[editovat | editovat zdroj]
Po konci vlády Karla X. ve francii (za jehož vlády byl stále v interiéru užívaný Biedermeier) se začal projevovat neorokokový směr. Právě ve francii neorokoko vytlačuje zbytky klasicizmu a stejný trend může v pozorovat i v jižním Německu a ve Vídni.
Druhé rokoko trvalo přibližně v letech 1830 až 1860 a uplatňovalo se jak v palácích tak i v měšťanských domech. Největší obliby dosáhlo ve Vídni. Ve Vídni získává druhé rokoko silnou oporu, přestože Francie se vrací k klasicistní formám v podobě Druhého Empíru. Interiéry nacházejí podobnost v útulném rokoku Marie Terezie, což může býti důvodem rychlého a kvalitního osvojení si tohoto stylu Vídeňskými řemeslníky.
Ve 40. letech 19. století se stává druhé rokoko vytlačilo klasicismus a stává se čím dál oblíbenější.
Pro Vídeňský nábytek byli důležité komerční výstavy v letech 1835, 1839 a 1845. Již druhá zmíněná se nesla v duchu neorokoka které bylo užívané ve šech odvětvích nábytkářského průmyslu. Vystavovali se zde jak drahé kusy, tak měšťanský nábytek. Nábytek byl stále vyráběn tradičními řemeslnými postupy, jelikož tehdejší nábytkáři nevěděli jak takovýto nábytek továrně vyrábět. Velkého úspěchu dosáhly tyto nábytkové kusy i na světové výstavě v Londýně 1851 [1]
Popis stylu druhého rokoka[editovat | editovat zdroj]
Nadcházející styl tvořil útulné interiéry podobné Biedermeieru s větším důrazem na detail, zdobení a pohodlí. Druhé rokoko navazuje na interiér Biedermeieru a stojí v opozici tvrdému klasicismu. Nepřichází ale s ničím novým pouze znovu odkývá formy rokoka přibližně o století staršího.
Druhé rokoko nabylo takové obliby a četnosti vyrobených kusů, že je mnohdy náročné odlišit, zda se jedná o nábytkový kus ve stylu Ludvíka XV. nebo druhého rokoka. Nicméně se nábytek při bližším pohledu liší v detailech a dekorativních prvcích. Druhé rokoko vykazuje i jiné vlivy než striktní kopii rokokového ornamentu. Není pouze imitací rokoka ale vykazuje již formy eklektizmu[1]
Nábytek[editovat | editovat zdroj]
Jak již bylo řečeno nábytek byl specifický svým tradičně-řemeslným zpracováním, na rozdíl od většinového nábytku 2. poloviny 19. století ve stylu historismu a eklektizmu.
Materiál[editovat | editovat zdroj]
Po oblibě barevně světlých dřevin za dominance Biedermeieru se vracejí do módy tmavé dřeviny především ořech. U dražších kusů pak i mahagon a palisandr.[1] Na nábytku z tohoto období můžeme narazit jak na evropské tak i na exotické dřeviny. Nalezneme je ve formě masivního dřeva a dýh.[2]
Od roku 1837 (kdy byl tento způsob patentován) můžeme na nábytkovém kování pozorovat pokovování zinkem[3]
Úložný nábytek[editovat | editovat zdroj]
Velké úložné skříně byli přesunuty z pokojů od předsíní a tak bylo potřeba v obytných místnostech menší množství povětšinou menších skříní, což vysvětluje výskyt menších skříní pouze s jedním dveřním křídlem. Zde lze sledovat rozdíl mezi rokokem a neorokokem. Místo rokokových skříní s prosklenými tabulemi, které byli určeny pro výstavu porcelánu se v neorokoku užívají příborníky složené z široké komody ve spodní části a nástavce v podobě volných polic a etažéru. Obě části příborníku pak byli propojeny zakřivenými podpěrami. Místo zásuvek se na komodách začali objevovat dvířka.[1] Rovné plochy jsou zdobeny řezbou v podobě prohýbané linie doplněné volutami rokajem a řezbami ve tvaru mušle.
Sedací nábytek[editovat | editovat zdroj]
Nohy sedacího nábytku jsou zakřivené a opatřené řezbou. Nejčastěji byly zakončovány dle rokokových předloh za použití tzv. kozí nohy (noha je v průhybu opatřena volutou a od ní kónicky svedena na zem)[2] vedle křesel a pohovek jsou často čalouněny i područky a opěradla židlí a křesel. Oproti původnímu rokovému vzoru jsou čalouněné sedáky nižší a opěráky dosahují až do výšky hlavy.[1]
Čalounění[editovat | editovat zdroj]
Nábytek bývá čalouněn různými druhy látek
- naturalistické květinové motivy smíchané s rokajem
- látka s barevným potiskem
- jednobarevné čalounění z bavlněného smetu nebo ryspu (kakaově hnědá, modrá, vínová, tmavě zelená)
- těžké barevné hedvábí, či hedvábný damašek pro luxusní nábytek[1]
Stolový nábytek[editovat | editovat zdroj]
Velkou obliby nabyli menší stolky se středovou nohou. ta měla často prolamovaný tvar nesoucí rokokové tvarosloví a bývala zakončena třemi nožkami opět prolamovaného tvaru zdobené řezbou rokokového stylu.[1]
Často se také vyskytovali další typy stolů. Jako například stoly toaletní (mívají polohovatelné oválné zrcadlo), šicí, karetní, či květinové.[3]
Zdobné techniky[editovat | editovat zdroj]
Zdobné techniky byly od dob rokoka již značně zapomenuty. Řezby nebývají tak plastické a skládaly se z na sebe hůře navazujících tvarů. zdobení bylo přes to velmi bohaté a nábytek často působil neklidným dojmem. Napodobováním rokokových technik vždy nešlo dosáhnout zcela perfektních výsledků.[1]
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h ENGL, Henriette; ENGL, Géza. Möbelstile. 295/275/1820/76. vyd. Budapest: Akadémiai Gondolat Kiadó, 1974. ISBN LSV 8103. S. 197, 198, 199, 200, 201, 202.
- ↑ a b ING. DALECKY, Jan. NÁBYTEK Z OBDOBÍ HISTORIZUJÍCÍCH SLOHŮ 2. POLOVINY 19. STOLETÍ NEOBAROKNÍHO A NEOROKOKOVÉHO PROVEDENÍ V PODUNAJSKÉ MONARCHII [online]. Praha: 2011 [cit. 2024-05-28]. [rudolfinska-akademie-zaverecna-prace-jan-dalecky.pdf Dostupné online].
- ↑ a b NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.