Wikipedista:GeogrŠrub/Pískoviště
Geografie energií[editovat | editovat zdroj]
Geografie energií (anglicky Energy geography) je subdisciplína socioekonomické geografie zabývající se prostorovými vztahy, environmentálními aspekty a sociálně-ekonomickými souvislostmi produkce, distribuce a spotřeby energie jako základními faktory všech lidských aktivit (práce, produkce, bydlení, dopravy, komunikace, vzdělávání, cestovního ruchu, atd.).[1] Geografie energií je interdisciplinární, tzn. integruje široké spektrum výzkumných témat od geopolitických dopadů rozdílných energetických politik a problémů mezinárodní bezpečnosti, přes globální změny klimatu, management přírodních zdrojů, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a s tím souvisejících konfliktů o využívání krajiny, restrukturace zemědělství a potravinové bezpečnosti, až po otázky environmentální nespravedlnosti, energetické chudoby a energetické gramotnosti.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky (1950-2000)[editovat | editovat zdroj]
Původní a nejstarší publikace o geografii energií se zabývají prostorovým rozmístěním zdrojů. Jako jeden z prvních příkladů je možné považovat svazek Prattanda Gooda o ropě (1950), který byl vydán Americkou geografickou společností. V tom stejném roku vydal Pierre George atlas G'eographie de l'Energie.
Na necelých patnáct let nastalo období ve kterém se žádné knihy neobjevily. Až v roce 1964 byla vydána kniha Geografie energií od Mannerse, v 70. letech pak knihy Energie z pohledu geografie od Guyola, Geografie energie od Wagstaffa nebo G'eographie et'Economie Compar 'ee de l''Energie od Sevettea. Tyto knihy ukázaly že spojení geografie a energie je skutečné výzkumné téma, avšak každá z knih je zaměřena na něco jiné (doprava, logistika, geopolitika, lokalizace, apod.).
Později v 70. letech 20. století velkou roli hrála AAG (Asociace amerických geografů), která začala podporovat publikování děj o geografii energií a začala vytvářet speciální odborné skupiny na jednotlivé odvětví, např. Energy and Environment Speciality, která má dnes přes 500 členů.
Mimo Spojené státy se geografie energií začala řešit i ve zbytku světa, nejvíce se publikace a výzkumy týkaly využití uhlí a ropy, nebo palivových dřevin v tropech. V 60.-70. letech narůstal zájem o jadernou energii jako alternativu uhlí a i mezi geografy energií o to rost zájem. Zájmu o jádro hodně přidaly první velké havárie jaderných elektráren (Three Mile Island v roce 1979 a Černobylská jaderná elektrárna V. I. Lenina v roce 1986). Začala se tou dobou řešit hlavně bezpečností a rozložením jaderných elektráren a nebo celkové zákazy jaderných elektráren.
Rostoucí význam geografie energií (2001-2011)[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2000 vyšly pro tuto tematiku tři důležité publikace od Cutlera J. Clevelanda a to Encyklopedie Energie, Stručná encyklopedie historie energetiky a Slovník energie. Tyto knihy se staly důležité pro pochopení jak je vhodné geografie ke studování energií. Dnes se geografie energií soustředí na jednotlivá témata zabíhající do ekonomiky, politiky a problému klimatu, ale i humanitární problémy jako jsou nedostatky energie ve světě (3/4 energie využívá jen 1/4 populace). Mezi nejnovější snahy v tomto oboru je rozšířit použití obnovitelných zdrojů energie, nebo hledání využití zatím nevyužitých zdrojů energie (energie magnetického pole Země, Energie obsažena v ložiscích methylhydrátů v sedimentech kontinentálních šelfů).[3]
Předmět výzkumu[editovat | editovat zdroj]
S poznáním nových energetických zdrojů a nových potřeb se předmět výzkumu geografie energií mění.
Hlavní témata/předměty výzkumu jsou:[editovat | editovat zdroj]
- energetické systémy různých států, kontinentů či jiných uskupení v historii a současnosti především pro porovnání lokalizačních faktorů pro průmysl (přírodní zdroje, energetická produkce, transfer energie, poměr importu/exportu apod.).
- energetické řetězy (energy chains) z různých zdrojů energie. Jde o sledování pohybu energie od prvopočátku, přes zpracování energie až po její konečné využití u spotřebitele.
- geopolitické faktory a geopolitika a na to navazující dopady energetické politiky na prostor (dopady útlumu těžby uhlí na uhlí bohaté regiony, dopady zemědělské produkce energetických plodin na růst cen potravin, apod.). Energie je úzce svázána s mocí (ekonomickou, vojenskou, geopolitickou) a s vyšším rozvojem roste spotřeba energie. Dochází pak k geopolitickým dohadům mezi státy energeticky se vyvíjejícími a státy blokujícími energetický vývoj protože by to omezilo jejich nynější postavení na energetickém trhu (jaderná energie versus obnovitelné zdroje energie, zemní plyn versus břidlicové plyny)
- konkurenční boj jaderné energie, fosilních paliv a obnovitelných zdrojů energie. Hlavně v 60.-70. letech 20. století s nástupem jaderné energie jako zdroje. K velkému přehodnocení nastalo po prvním a druhém ropném šoku (1973, 1979) kdy se začala ropa brát jako strategická surovina a začalo hledání náhrady obnovitelnými zdroji energie (tlak na ropné velmoci blízkého východu ohledně výstavby fotovoltaických elektráren).
- vztah mezi energií a životním prostředím (krajinou) je hlavní současné téma geografie energií společně s konceptem "energy landscapes" převzatým z fyziky a chemie. Tento vztah je zároveň úzce spjat s globálním oteplováním, klimatickými změnami a dalšími nepříznivými vlivy které se právě snaží řešit.[2]
Vlastnosti energetických zdrojů:[editovat | editovat zdroj]
Jelikož je spoustu vlastností energetických zdrojů, které můžeme pozorovat a měřit či graficky znázornit, je dobré si je jednotlivě definovat pro lepší porozumění protože můžou být použity v jiných spojitostech a oborech.
- Dostupnost–geografická lokace zdrojů, mohou být široce dostupné, jine zase naopak lokalizované, míra dostupnosti činí výhodný/nevýhodný obchodní objekt
- Přepravitelnost–závisí na fyzické normě zdroje a transferových technologiích, čím snadněji se dá přepravovat tím více ji lze využívat a prodávat
- Koncentrovanost–"obsah energie", některé zdroje produkují relativně málo energie (slunce) oproti jiným které ji produkují hodně (uhlí, ropa)
- Spolehlivost–některé zdroje lze uchovávat pro budoucnost a využít když je zrovna potřebujeme a jiné jsou nepředvídatelné či obtížně uchovávatelné, tzv. reliabilita nabídky
- Flexibilita–jaké rozmezí má daný zdroj energie ve kterém ho můžeme využívat (pohyb, teplo, světlo, výroba, apod.)
- Kontrolovatelnost–koreluje se spolehlivostí i když existují zdroje které jsou spolehlivé ale hůře kontrolovatelné
- Dlouhodobost–udržitelnost zdroje energie, některé budou dostupné další statisíce let, jiné můžeme brzy vyčerpat
- Čistota a bezpečnost–jak velké jsou dopady na člověka a životní prostředí při využívání či získávání energie z daného zdroje, jaké následky má využívání právě tohoto zdroje ať už lokální či globální
- Cena–souhrn všech ostatních faktorů, ohodnocení kvality a kvantity zdroje peněžním kurzem, aktuální nabídka a poptávka[4]
Teorie třetího energetického přechodu[editovat | editovat zdroj]
Vývoj ve využívání různých zdrojů energie je úzce spjato s ekonomickým a historickým vývojem společnosti. O této skutečnosti pojednává teorie třetího energetického přechodu.
První přechod je spojen s neolitickou revolucí, kdy mají lidé dostatek potravy a trvalé osídlení s čím roste spotřeba energie a využitím energie jako zboží, (tzv. uložená energie v podobě výrobků a produktů) kdy jako zdroj energie je stále především lidská a živočišná síla pro přepravu a biomasa pro vytápění a svícení.
Druhý přechod se zařazuje do období průmyslové revoluce kdy se ve velkém začaly využívat fosilní paliva (uhlí) a na to navazující zakládání továren, rozvoj dopravy, elektřiny a vynálezy parního stroje a spalovacího motoru. Tyto nové produkty a nový životní styl byly umožněny nadbytkem levné energie a v zemědělství průmyslové hnojiva. Tento trend má na následek obrovský nárůst populace z 1 miliardy v roce 1800 na 7 miliard v roce 2010, což se začalo odrážet na větší spotřebě a objevují se lokální nedostatky některých zdrojů a nárůsty cen.
Třetí přechod je chápán jako dosažení limitu ve využívání fosilních zdrojů (ropný vrchol, rostoucí produkce CO2, změny klimatu) a vstupujeme do tzv. "postindustriální éry", která se vyznačuje nedostatkem energií, zdrojů a životního prostoru.
Před průmyslovou revolucí byla energie získávána pouze z biomasy a byla pouze z okolí, revoluce tak přinesla zdroje energie s koncentrovanou energií (ropa, uhlí) a zároveň umožnila její transport pomocí týchž energetických zdrojů. Díky elektrické energii je možné přenášet energii po celém světě a moderní technologie nás zbavují povědomí o skutečné ceně energie kterou využíváme (snižuje se ochota lidí nést následky). Tato teorie bývá využívána nejen v geografii energií pro pozorování vývoje různých aspektů.[2]
Výzkum a odborné práce[editovat | editovat zdroj]
V České republice[editovat | editovat zdroj]
Geografie energií se samostatně věnuje pouze jedna univerzita a to Univerzita Palackého v Olomouci na Přírodovědecké fakultě na katedře geografie, kde se jí věnuje tým RNDr. Bohumila Frantála, Ph.D. s členy Mgr. Stanislavem Martinátem, Ph.D., Mgr. Jindřichem Frajerem, Ph.D. a Mgr. Luciou Brisudovou, který aktuálně řeší projekt Enabling Positive Tipping Points towards clean-energy transitions in Coal and Carbon Intensive Regions (TIPPING+). Zároveň odsud pochází několik tematických publikací, které se dají najít na stránkách geografického ústavu UP: https://geography.upol.cz/vyzkum-energie
Ve světě[editovat | editovat zdroj]
Mezi největší jména ve světě na toto téma patří Václav Smil, který se sice narodil v České republice, ale celou svou odbornou kariéru působí v Kanadě na University of Manitoba, Winnipeg. Za svou kariéru napsal 30 knih a přes 400 odborných článků na téma geografie energií, mezi nejznámější patří Energy in World History, Energy Transition–History, Requirements, Prospects a Energy in Nature and Society. Další známý geograf tohoto oboru je Martin J. Pasqualetti, který je profesorem na Arizona State University a který v roce 1979 založil Energy Specialty Group v rámci AAG a z jeho knih a publikací jsou nejvýznamnější Wind Power in View, Nuclear Decommissioning and Society, Geography in America at the Dawn of the 21st Century.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FRANTÁL, Bohumil. Katedra geografie PřF UP, Geografie energií [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FRANTÁL, Bohumil. Energie, krajina, udržitelnost: Úvod do geografie energie [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ PASQUALETTI, Martin J. The Geography of Energy and the Wealth of the World. Annals of the Association of American Geographers. 2011-07, roč. 101, čís. 4, s. 971–980. Dostupné online [cit. 2021-11-21]. ISSN 0004-5608. DOI 10.1080/00045608.2011.575323. (anglicky)
- ↑ RODRIGUE, Jean-Paul. Global Energy systems Transition [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Katedra geografie Univerzity Palackého Olomouc
[[Kategorie:Geografické disciplíny]] [[Kategorie:Geografie]] [[Kategorie:Ekonomická geografie]] [[Kategorie:Socioekonomická geografie]] [[Kategorie:Geografie průmyslu]]