Přeskočit na obsah

Wikipedista:Eliška Halodová/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
HaDivadlo
Základní informace
StátČeskoČesko Česko
MístoBrno
Typ divadlaprofesionální divadlo
Zaměřeníčinohra, autorská poetika
ScényAlfa pasáž
Budova
Stylfunkcionalismus
Osobnosti
Umělecký šéfIvan Buraj
Další informace
AdresaPoštovská 8d, 602 00 Brno
Oficiální weboficiální stránky divadla

HaDivadlo je divadelní scéna sídlící v Brně. Divadlo bylo založeno v polovině sedmdesátých let v Prostějově. Od počátku se profilovalo jako scéna vyhraněné autorské poetiky, náročné dramaturgie a silných tvůrčích osobností. Tento charakter dal divadlu režisér Svatopluk Vála, a to za spolupráce s dramaturgem Josefem Kovalčukem, s nímž po Válově odchodu poetiku divadla rozvíjel i další výrazný režisér, Arnošt Goldflam. Původní Hanácké divadlo se transformovalo do HaDivadla a v roce 1985 se přesunulo do Brna, kde se stalo spolu s Divadlem na provázku experimentální scénou Státního divadla Brno. Od roku 1992 je společně s Divadlem Husa na provázku sdruženo v Centru experimentálního divadla Brno (CED).[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Prostějov: 1974–1985

[editovat | editovat zdroj]

1974–1977: Městské kulturní středisko

[editovat | editovat zdroj]

1977–1985: Národní dům

[editovat | editovat zdroj]
HaDivadlo - prostor před šatnou

Hanácké divadlo, jak zněl původní název HaDivadla, bylo založeno roku 1974 v Prostějově na základě úředního rozhodnutí. Skupina kolem Svatopluka Vály využila situace, kdy se prostějovské radnici nepodařilo zřídit oblastní divadlo se stálým souborem, a přišla s myšlenkou vlastního generačního divadla v rámci Městského kulturního střediska. V počátcích byl soubor divadla velmi malý, základ hereckého souboru tvořili amatéři z bývalého Válova Studia LŠU, studenti a hostující herci. Ve vedení stanuli režisér Svatopluk Vála a dramaturg Josef Kovalčuk. Repertoár v počátcích divadla byl velmi pestrý, vznikaly také inscenace pro děti.[2]

V roce 1977 se divadlu podařilo přestěhovat se do prostoru přednáškového sálu Národního domu, který díky prázdnému prostoru umožňoval variabilní uspořádání jak herního, tak diváckého prostoru a blízký kontakt s publikem. Zde soubor začal jasněji formulovat a rozvíjet své studiové postupy a inscenovat vlastní scénáře.[2] Postupně se formoval stálý herecký soubor. Jako režisér a herec přichází v roce 1978 také Arnošt Goldflam.[1]

Roku 1979 se HaDivadlo (doposud neoficiální zkratka), ocitlo na pokraji zániku, především kvůli nové podobě divadelního zákona, podle kterého mohla fungovat jen divadla spravována národními výbory.[3] Úspěch u širokého publika i odborné veřejnosti však dopomohl k tomu, že se rozhodlo o připojení HaDivadla k brněnskému Státnímu divadlu, kde se vedle Divadla na provázku stalo jeho další experimentální scénou. Až do roku 1985 však stále sídlilo v Prostějově.[4]

80. léta

[editovat | editovat zdroj]

Připojením ke Státnímu divadlu se HaDivadlo plně profesionalizovalo, což přineslo lepší existenční podmínky a možnost rozšířit soubor. Na počátku 80. let s divadlem začala nově spolupracovat řada výtvarníků a umělců a výrazně se proměnil herecký soubor. Charakteristickými rysy inscenací v této době byla nesyžetovost, asociativnost a prolínání vnitřní vnější skutečnosti, případně snu. Divadlo podniklo množství zájezdů do různých míst republiky, kde mnohdy dosahovalo větších úspěchů, než ve svém domovském městě. Na rozdíl od Divadla na provázku nebylo HaDivadlu umožněno cestovat do zahraničí.[4] V roce 1985 došlo k odchodu HaDivadla z Prostějova a jeho přestěhování do Brna, kde nejprve působilo v tehdejším Klubu školství a vědy B. Václavka (1985 – 1988), pod vedením Jana Borny[3] poté v Kulturním středisku na Šelepově ulici (1988 – 1990).[1]

Tvorbu HaDivadla provázela už od počátku snaha se co nejotevřeněji kriticky vyjádřit k tehdejšímu společenskému klimatu. V 80. letech tyto tendence vyústily ve spolupráci s Divadlem na provázku na projektu publicistického divadla Rozrazil, který byl i přes množství zákazů a hrozeb uváděn od října 1988 do listopadu 1989. 17. listopadu 1989 proběhlo v pražském Klubu Junior Na chmelnici představení Rozrazilu, během něhož byl na scénu přiveden student zbitý na Národní třídě, aby o události vydal první veřejné svědectví. Následující den HaDivadlo, spolu s Divadlem na provázku, vstoupilo do stávky. Ihned poté následovaly v souvislosti s listopadovým převratem další občanské a divadelní aktivity.[4]

90. léta

[editovat | editovat zdroj]

Po převratu dostalo HaDivadlo výpověď z dosavadního působiště a bylo třeba najít nové místo. V roce 1990 došlo ke spojení souboru HaDivadla a Ochotnického kroužku, do divadla tak nastoupil například režisér J. A. Pitinský a množství dalších herců a umělců. Od května 1991 divadlo působilo v sálku na Sukově ulici, který byl slavnostně pokřtěn na Kabinet múz.[4] Hned první premiéra v novém prostoru, Klímova Lidská tragikomedie (1991) v Goldflamově režii, se stala významnou událostí polistopadového divadla.[1] Vedle divadelních produkcí se v Kabinetu múz odehrávaly také autorská čtení, výstavy, diskuze a množství dalších různorodých aktivit.[4]

Na počátku sezóny 1992/93 z divadla odešel režisér J. A. Pitinský a spolupráci omezil také A. Goldflam.[4] Poetika divadla se postupně proměňovala a divadlo hledalo nové cesty. Nejpopulárnější inscenací nejen této sezóny, ale snad i celé historie divadla se stal retromuzikál Hvězdy na vrbě (1992), který vznikl pod vedením Karla Davida.[1] Po odloučení se od Státního divadla došlo v roce 1992 ke vzniku nového svazku mezi HaDivadlem a Divadlem Husa na provázku nazvaném Centrum experimentálního divadla (CED).[2]

V 90. letech HaDivadlo uvedlo především původní hry členů a spolupracovníků divadla a výrazné autorské adaptace. V roce 1996 se uměleckým šéfem stal režisér David Jařab s Ivou Volánkovou (Klestilovou). Z JAMU přišli čerství absolventi Marek Daniel, Pavel Liška, Josef Polášek a Tomáš Matonoha.[1] Po několika změnách ve vedení divadla se v roce 1999 uměleckým šéfem stal Jiří Pokorný, jehož umělecká vize sestávala z vyhledávání a inscenování současné české i zahraniční dramatiky.[1]

Po roce 2000

[editovat | editovat zdroj]

Roku 2004 se HaDivadlo opět přestěhovalo, tentokrát do bývalého kina v Alfa pasáži, svého současného působiště. V červnu téhož roku se do vedení divadla dostal jeden z jeho zakládajících členů Josef Kovalčuk.[1]

V červnu 2004 se uskutečnila první část přehlídky věnované 30 letům HaDivadla, soubor v rámci oslav postupně uvedl všechny inscenace na repertoáru. Přehlídku doprovázely koncerty a tematické večery věnované historii divadla. V obnovené premiéře byla opět uvedena inscenace Lidská tragikomedie v režii Arnošta Goldflama, která v původním nastudování zahajovala provoz v bývalém působišti divadla. Druhá část přehlídky proběhla na podzim téhož roku, tentokrát se na ní představily spřízněné mimobrněnské soubory.[5]

V roce 2005 došlo opět ke změně vedení, tentokrát konkurz vyhráli Luboš Balák na post uměleckého šéfa a Ondřel Elbl jako režisér a dramaturg. Během roku vznikla řada nových inscenací, zejména autorských projektů Luboše Baláka. Řadu zajímavých inscenací přinesl cyklus Proměny 20. století, pokoušející se reflektovat uplynulá desetiletí. Byl vytvořen také nový prostor pro komorní inscenace a experimentální multižánrové projekty, tzv. Studio.[1]

V průběhu roku 2010 navázalo HaDivadlo úzkou spolupráci s pražským Divadlem Letí a Centrem současné dramatiky. Post uměleckého šéfa v této době přebral Marián Amsler. V následujících letech se dramaturgie divadla přiklání k inscenování textů současné dramatiky. Byly uvedeny například hry Tajná zpráva z planety matek Anny Saavedry, Roky 90: Láska, pank a Nesmírnost Ondřeje Novotného nebo další díla především německých autorů.[1]

Od počátku sezóny 2011/2012 rozvíjelo HaDivadlo dramaturgický projekt na téma Konec civilizace, zabývající se problémy současné evropské civilizace a společenskými fenomény. Projekt byl v prosinci 2012 završen festivalem APOCALYPSE NOW! a happeningem Čekání na RESTART, odkazujícím na avizovaný konec světa podle mayského kalendáře.[6]

Mezi lety 2012 – 2013 se HaDivadlo spolu s Divadlem Husa na provázku a Divadlem U stolu zapojilo do příprav společného projektu s názvem Rozrazil 5/2013 – O naší nynější krizi, navazující na tradici scénických časopisů Rozrazil. Uvedení proběhlo v areálu Divadla Husa na provázku v lednu 2013.[7]

Na konci roku 2014 odešel z vedení Marián Amsler a na jeho post nastoupil mladý režisér Ivan Buraj, který už s divadlem na Amslerovu žádost spolupracoval na realizaci inscenace Zámek (záře integrace) v roce 2014.[8]

V současné době HaDivadlo pravidelně spolupracuje s mnohými divadelními či jinými festivaly probíhajícími v Brně (Setkání/Encounter, Divadelní svět Brno, Mezipatra, Jeden svět). Zároveň podporuje malé divadelní soubory (Malé divadlo kjógenu, Voiceband.cz a jiné), účastní se divadelních festivalů, přehlídek a zájezdů a spolupracuje s mnoha českými i zahraničními divadly a tvůrci.

Sídlo

[editovat | editovat zdroj]
1974–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1977 Městské kulturní středisko Prostějov
1977–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1985 Národní dům Prostějov
1985–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1988 Klub školství a vědy B. Václavka v Brně
1988–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1990 Kulturní středisko na Šelepově ulici
1991–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2004 Kabinet múz
2004–⁠⁠⁠⁠⁠⁠dosud Alfa pasáž

HaDivadlo se ve své historii často stěhovalo, ve svých počátcích sídlilo v prostějovském Městském kulturním středisku a poté v Národním domě. Po přestěhování do Brna se na pár let usadilo v Klubu školství a vědy B. Václavka a v Kulturním středisku na Šelepově ulici (dnes známém jako Šelepka).[3] Roku 1991 zakotvilo v intimním prostoru Kabinetu múz v Brně na Sukově ulici. Dodnes je tento prostor s HaDivadlem a jeho diváky spojován, ačkoli od roku 2004 působí v prostorách pasáže Alfa. Po přestavbě původně kinosálu a rekonstrukci diváckých prostor působí divadlo v moderním variabilním prostoru funkcionalistického typu, bez toho, že by muselo rezignovat na specifický inscenační styl studiového divadla. Alfa pasáž spojuje ulici Jánskou, Poštovskou a Náměstí svobody.

Soubor a poetika divadla

[editovat | editovat zdroj]

Soubor HaDivadla je spojen například se jmény Arnošta Goldflama, Miloslava Maršálka, Břetislava Rychlíka, Pavla Lišky, Tomáše Matonohy, Luboše Baláka, J. A. Pitínského, Jána Sedala, Jana Nebeského, Gabriely Vermelho, Jiřího Bulise, Martina Huby, Mariany Chmelařové, Jany Plodkové, Josefa Poláška, Marie Ludvíkové, Jana Lepšíka, Cyrila Drozdy, Agáty Kryštůfkové, Mariána Chalányho, Táni Malíkové a Simony Pekové.

Oproti klasickým repertoárovým scénám, je práce HaDivadla i dnes mnohem více založena na autorském přístupu herců k roli a tématu inscenace, stejně tak je podstatná možnost, že kdokoli z divadelního ansámblu může zásadně ovlivnit výslednou inscenaci.

V současnosti herecký soubor tvoří: Cyril Drozda, Radim Chyba, Magdalena Kuntová, Marie Ludvíková, Miloslav Maršálek, Simona Peková, Magdalena Straková, Jáchym Sůra, Jiří Miroslav Valůšek, Sara Venclovská.[1]

Repertoár

[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějšími inscenacemi počátku divadla, které odrážely postupné vyhraňování osobitého stylu, byla zejména trilogie Ekkykléma (1977, r. Vála), Depeše na kolečkách (1978, r. Vála), Chapliniáda (1979, r. Vála)[4].

HaDivadlo - foyer

Tvorba HaDivadla je úzce spojena s režijními osobnostmi, které zde působily a jejich režijně autorským přístupem. Režiséři především v 70. letech často pracovali s divadelním scénářem, který vycházel z materiálů rozmanitého druhu, čerpal z epických, lyrických i dokumentárních předloh a pracoval s postupy vlastními jiným uměleckým oblastem (hudba, film, výtvarné umění). Neinscenují se tak tituly, ale především témata. Podoba divadelního scénáře přirozeně závisí na konkrétním autorovi, kterými byli především režiséři Svatopluk Vála, Arnošt Goldflam a dramaturg Josef Kovalčuk. Inscenace: Panoptikum (1980, r. Goldflam), Hra bez pravidel (1981, r. Goldflam), Ztráty a nálezy (1981, r. Vála), Bylo jich 5 a ½ (1982, r. Goldflam).[9]

Vedle divadelních scénářů se inscenovaly také původní hry, které, především u A. Goldflama, často odkazují k vlastním životním osudům a zkušenostem, a monodramata, psána přímo pro konkrétní herce. Inscenace: Návrat ztraceného syna (1983, r. Goldflam), Útržky z nedokončeného románu (1985, r. Goldflam), Biletářka (1983, r. Goldflam), Jeden den (1983, r. Goldflam).[9]

Dalším typem textů jsou hry, na jejichž tvorbě se podílejí přímo členové hereckého souboru, ať už jako jednotlivci nebo kolektiv. Inscenace: Dcery národa (1987, r. Goldflam), Dnes naposled (1985, r. Rut), Záhadné povahy (1987, r. Goldflam), Společný projekt na téma Cesty (1984, kolektiv).[9]

Repertoár 90. let zahrnuje řadu podle kritiky nepříliš úspěšných inscenací režiséra Davida Jařaba, vyznavače surrealismu. Jde například o inscenace Písař Bartleby (1993, r. Jařab), Jeux d’enfants (1995, r. Jařab) a Zmatky chovance Törlesse (1996, Jařab). Mezi inscenace, které pomohly toto krizové období překonat, patří především Psí valčík (1996, r. Goldflam) a Jób (1996, r. Pitinský).[2]

Začátkem roku 2000 se muselo HaDivadlo vyrovnávat s nutnou změnou dramatického plánu způsobenou náhlým úmrtím výrazného režiséra Petra Lébla, který zde měl realizovat větší inscenační projekt Scapinova šibalství.[10] V roce 2001 uvedlo HaDivadlo hru Faust (Faust je mrtvý) v režii Jiřího Pokorného.[11] Inscenace sklidila úspěch nejen na české divadelní scéně, ale i v zahraničí. HaDivadlo s ní hostovalo například na Slovensku, v Maďarsku nebo v roce 2002 ve francouzském Marseille.[12]

V únoru 2003 zahájilo HaDivadlo nový cyklus scénických čtení Pátek s..., který měl nabídnout možnost mladým českým dramatikům představit své hry a umožnit jim kontakt s tvůrci. Zbytek sezóny a začátek nové byl silně ovlivněn stěhováním divadla z Kabinetu múz do Alfa pasáže. První představení v novém prostoru proběhla až 28. a 29. prosince 2003.[13]

HaDivadlo - hlediště

Působení v novém prostoru provázela také snaha o hledání nové poetiky divadla. Ambicí divadla byla snaha zasáhnout širší publikum, a proto došlo k žánrovému rozšíření produkcí a hledání nových témat.[13]

Mezi úspěšné inscenace následujících sezón patří například Top Dogs (2002, r. J. Pokorný), Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně (2007, r. L. Balák) a Indián v ohrožení (2008, r. Jiří Havelka), Modelka XXL aneb Moje stehna v proklatým detailu (2010, r. Janka Ryšánek Schmiedtová). V roce 2008 proběhlo v režii Luboše Baláka několik politicko-satirických představení v rámci cyklu Kluzká podlaha. HaDivadlo bylo v té době jediným divadlem, které se politické satiře v takové míře věnovalo.[14]

V období po roce 2010 lze zmínit například inscenace Tajná zpráva z planety matek/Mamma guerilla (2012, r. M. Amsler), Soumrak samců (2012, r. Sláva Daubnerová), Roky 90: láska, pank a nesmírnost (2013, r. M. Schlegelová), Rozrazil 5/2013 – O naší nynější krizi (2013, r. V. Morávek, B. Rychlík, E. Tálská, A. Petrželková a další), Vyhnání Gerty Schnirch (2014, M. Amsler), Maryša (2014, r. L. Brutovský), Die young! (2015, r. A. Bauerová, J. Viňarský, A. Krutová), Mučedník (2015, r. M. Amsler) a další.[1]

V současné době HaDivadlo sleduje tři dramaturgické linie – autorské projekty, svébytné zpracování klasických textů a tzv. off program.

Publikace o divadle

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l www.hadivadlo.cz [online]. www.hadivadlo.cz [cit. 2016-05-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d HaDivadlo. Česká divadelní encyklopedie [online]. Institut umění – Divadelní ústav. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c DOSEDLOVÁ, Zuzana. Proměny HaDivadla od roku 2004 do roku 2009 [online]. Masarykova univerzita. Brno, 2010 [cit. 2016-05-21]. Dostupné online. Bakalářská práce.
  4. ↑ a b c d e f g KOVALČUK, Josef; ČERNOUŠEK, Miloš. HaDivadlo: (hry, scénáře, studie, dokumenty). 1. vyd. Staňkov: ALE, 1996. 336 s. ISBN 80-900793-5-0. S. 281–287. 
  5. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2004 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2005 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  6. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2011 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2012 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  7. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2013 (k 30.6.2013) [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2013 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  8. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2014 (k 31.12.2014) [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2015 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  9. ↑ a b c KOVALČUK, Josef; ČERNOUŠEK, Miloš. HaDivadlo: (hry, scénáře, studie, dokumenty). 1. vyd. Staňkov: ALE, 1996. 336 s. ISBN 80-900793-5-0. S. 5–12. 
  10. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2000 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2001 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  11. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2001 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2002 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  12. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2002 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2003 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  13. ↑ a b Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2003 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2004 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
  14. ↑ Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2008 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2009 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČERNOUŠEK, Miloš a Josef KOVALČUK. HaDivadlo: (hry, scénáře, studie, dokumenty). Staňkov: ALE, 1996. ISBN 80-900793-5-0.
  • KOVALČUK, Josef. Hvězdy nad Kabinetem múz: HaDivadlo - 2 (1990-2003). V Brně: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta ve spolupráci s nakl. Větrné mlýny, 2010. ISBN 978-80-86928-87-6.
  • LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. Depeše na kolečkách: HaDivadlo 1978 : analýza, rekonstrukce a dokumentace inscenace režiséra Svatopluka Vály. V Brně: Janáčkova akademie múzických umění, 2011. ISBN 978-80-7460-006-7.
  • JUST, Vladimír. Proměny malých scén: rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem. Praha: Mladá fronta, 1984. Máj.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Eliška_Halodová/Pískoviště&oldid=24249482“