Wikipedista:Druhák/Pískoviště3

akad. mal. Marina Richterová
Narození	21.6.1962 Moskva
Země	SSSR (Rusko)
Alma mater	VŠUP Praha
Povolání	výtvarnice grafička
Ocenění	Výběr: Výroční cena Albatrosu, Praha; 2. místo na Grant Prix WIPA, Vídeň; Cena Yehudi Menuhina, Vídeň; Zlatá stuha, Praha; Mezinárodní cena za filatelistické umění, Asiago
Chybí svobodný obrázek.

Marina Richterová je světově oceňovaná výtvarnice, grafička, malířka a ilustrátorka.

Život

Marina Richterová se narodila 21. června 1962 v Moskvě, do vzdělané umělecké rodiny. Jejím otcem byl významný ruský malíř a akademik prof. Oleg Pavlovič Filatčev (1937 - 1997); vedoucí ateliéru monumentální malby Vysoké školy uměleckoprůmyslové (tzv. Stroganovské). Matka, prof. MUDr. Ljubov Fjodorovna Kurilo DrSc.(1937), člen korespondent Akademie věd Ruské federace, je genetička, žije v Moskvě.

Studium

Marina navštěvovala v Moskvě nejprve francouzské lyceum (1970–1978), tzv. "Speciální jazykovou školu Romaina Rollanda", poté studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole, obor miniatura a ikona (1978–1982). Již od dětství cílevědomě kreslila, proto pokračovala studiem na Vysoké škole polygrafické, obor knižní kultura a ilustrace (1982–1983).

V roce 1983 se přestěhovala do Prahy, byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP), obor ilustrace a užitá grafika. Nejprve byl jejím profesorem ak. malíř Jiří Mikula, od roku 1990 prof. Jiří Šalamoun. Svá studia (1984-1990) zakončila diplomovou prací - cyklem devíti měkkých krytů na motivy Shakespearova Krále Leara (měkký kryt, nazývaný také protisk, je jednou ze starých leptových technik; vynalezen švýcarem Dietrichem Meyerem r. 1658). Oponentem Richterové u státnic byl akademický malíř a grafik Oldřich Kulhánek, jehož hodnocení bylo pro její další profesní dráhu zásadním.

Text recenze diplomové práce: „Po léta jsem měl možnost sledovat umělecký vývoj paní Mariny Tesaříkové. Již od počátku studia na této škole byl patrný její výrazný talent. Cílevědomost, velká píle a snaha o proniknutí do světa grafiky, překonávaly všechna úskalí a překážky, které kladla indolence umělecká i myšlenková, vládnoucí v době jejího studia. O to přesvědčivější je výsledek jejího snažení. Mohu prohlásit, že jsem byl svědkem celého průběhu její práce na diplomním úkolu - ilustrace k Shakespearovu Králi Learovi. Jsem přesvědčen, že se onoho úkolu zhostila způsobem svrchovaným a zcela profesionálním. Prokázala jednoznačně své kvality kompoziční a kreslířské, smysl pro dramatickou gradaci, který koresponduje s daným textem. V jejích ilustracích, raději bych mluvil o výtvarném doprovodu, mě přesvědčila o virtuózním zvládnutí techniky leptu - zvláště měkkého krytu. Každý nedostatek bývá vyjádřen positivem. V jejím případě tím negativem byla absence pedagogického vedení, což ale mělo za pozitivní důsledek její nepodlehnutí obvyklé ateliérové manýře. Dnes tedy před námi stojí a presentuje se svým dílem paní Marina Tesaříková, jako naše mladší kolegyně. Jsem-li tázán po hodnocení její diplomní práce, navrhuji výbornou.“

V následujících letech se stal Oldřich Kulhánek i jejím respektovaným kolegou, rádcem.

Dílo

Grafika

Richterová svou profesionální cestu započala tvorbou volné grafiky. Při ní využívá techniku leptu a měkkého krytu, kterou ji naučil grafik Jiří Anderle. Od roku 1993 přechází na litografii, kterou tiskne v dílně mistra Petra Korbeláře, s veškerými detaily a dokonalostmi, a to i v miniatuře. Autorsky využívá také suché jehly. Tématicky se snaží propojovat techniku litografie s klasickou japonskou formou dřevorytu. Náměty volí různé, z období antiky i středověku, mnohdy mystické. Její rukopis je jasný a zřetelný, rozpoznatelný. Richterová má velký respekt k bílému, prázdnému listu papíru; proto pro své skici mnohdy využívá obálky nebo zadní strany použitého papíru. Výsledkem jsou malé, živé kresby, někdy se povede třeba jen jedna čára. Ovšem ta jedna čára nebo vztah čar je pro Richterovou zásadní; je částí jejího podvědomí. Sama říká: "začínám kreslit jen tehdy, když mám myšlenku zformovanou v hlavě." Mnohdy záměrně využívá formáty až do úplných krajů; její hlavy jsou tzv. "na doraz". Okraj papíru tvoří pomyslný rám lidského vidění. Figura, přestupující viditelné pole pozorovatele a odcházející do neznáma, přitahuje diváka do naprosté blízkosti děje, násobí tak jeho emoce.

Při své tvorbě vychází z premisy, že to, co má viset "doma na zdi", by mělo mít estetickou hodnotu. Razí filozofii antické estetiky, tj. že umění má povznášet – přičemž může být i kritické, či fungovat jako informace. Např. japonská grafika ukiyoe (18. a 19. století) sloužila částečně jako zpravodajství i bulvár; dnes jsou ukiyoe považovány za jeden z nepřekonatelných vrcholů grafiky. Svědčí to o estetické vytříbenosti vkusu japonského národa.

Richterová navazuje na klasickou ruskou tradici, ale i na odkaz představitelů české (československé) grafické školy - Jiřího Anderleho, Oldřicha Kulhánka, Vladimíra Gažoviče nebo Karla Demela; i např. akvarelů Mirko Hanáka.

Projekt TAO

Od roku 2007 se Richterová věnuje studiu umění dálného východu a čínského jazyka. Vytvořila kolekci (původně plánovanou k doktorandské práci "Japonská estetika v evropském výtvarném projevu - inspirace a sebereflexe", která se nerealizovala) své nezávislé tvorby, tzv. projekt TAO. Ten měl zásadní vliv i na její výtvarný projev. V roce 2006 přidala jednoroční studium se zaměřením na sinologii a koreanistiku (financované EU). Spojení studia mandarínské čínštiny (zakládající se na čistém "RACIO") s výtvarnou invencí očistilo její grafický rukopis od jinotajů a křehkostí. Richterové se podařilo inspiraci zformovat nejen do výtvarného, ale i do psaného projevu. Některé ze zveršovaných myšlenek se pokusila, spolu se svým učitelem Mgr. Jakubem Hrubým, přeložit do čínštiny.

Jednou z původních idejí projektu byl přenos některých principů tisku xylografie (tisk z výšky z dřevěného štočku) do techniky litografie (tisk z plochy z kamene). Takzvané Ukiyoe - obrázky pomíjivého světa - dřevořezy, velmi oblíbené širokými vrstvami obyvatelstva Japonska v období šogunátu rodu Tokugawa (1600-1868), se Richterové staly inspirací k nalezení zcela odlišné výtvarné formy, založené na spojení evropské kresebné školy a estetiky zenového Japonska. Vedle klasické kresby na kámen byl vyzkoušen zvláštní typ proškrabávané litografie a tzv. "brokátový tisk"(ten má kořeny v japonském dřevořezu konce 18. století). Velký důraz byl kladen na kompoziční pravidla a estetická kritéria.

Exlibris

První zakázku dostala Richterová od Ing. Milana Humplíka (z Československého spolku sběratelů a přátel exlibris).Jednalo se o grafiku Poslední píseň krysaře. Tato poměrně komorní tvorba je oblíbená mezi sběrateli nejen u nás, ale i v Evropě, Asii a Americe. Richterová má zastoupení již přes cca 300 opusů exlibris, které jsou pečlivě uloženy ve sbírkách a galeriích po celém světě. Soupis exlibris Richterové (za období 1992-2020) sestavil Tomáš Kubíček.

S mistrem tiskařem Petrem Korbelářem dokáží udělat mezi jednotlivými, byť malými formáty, neuvěřitelné výrazové rozdíly a to právě i v oblasti tisku.

Knižní ilustrace

Jedná se akvarely a kresby, o díla nejen na zakázku, ale i pro radost a seberealizaci autorky. První prací Richterové, ještě v průběhu studia, byla ilustrace k Malému princi. Mezi její nejoceňovanější patří ilustrace k Shakespearovým dílům Král Lear a devět měkkých krytů k bibliofilii Sonety (1997, Bonaventura). Kresbami a akvarely doprovodila řadu knih pro děti i pro dospělé. Její ilustrace vždy prochází kontinuálně celým knižním dílem, napříč literárními žánry, zeměmi i časovými obdobími, dává předpoklad ke spojení s textem. Dokáže v kompozici jednotlivých technik použít i tužkovou kresbu, jejíž výraz je společně s akvarelem silným ryzím momentem. V ilustračních cyklech dokáže vytvořit snadno zapamatovatelný typ protagonisty nejrůznějšího charakteru, s jeho proměnami, způsobenými měnící se úlohou v dramatu děje.

Oceněny byly ilustrace k pohádce Louskáček a myší král (2014); v roce 2015 vyšla v Albatrosu Černá slepička. I když jsou příběhy odlišné, a ani prostor, kde se odehrávají, se jeden druhému nepodobá, podařilo se Richterové v ilustracích postihnout časovou i myšlenkovou propojenost obou autorů (Pogorelskij byl obdivovatel Hoffmannova díla). Znepokojivou tajemnost, danou příběhem rozkročeným mezi dětským i dospělým světem, v němž tudíž není předem dána záruka šťastného konce, vyjádřila pomocí koláží, v nichž vlastní malbu kombinuje s prvky z tiskovin a reprodukcemi starých obrazů.

Knihy s ilustracemi Richterové - výběr:

Černá slepička aneb Obyvatelé podzemí - Antonij Pogorelskij

Louskáček a myší král - E. T. A. Hoffmann

Jižní louka - Astrid Lindgren

Vodníček Buližníček - Josef Koutecký

Sedmihlásek - Eva Hudečková

Milostný kvartet- Ivan Sergejevič Turgeněv

Čínské hůlky- Jaroslav Holoubek

Nikdo není daleko - Richard David Bach

Raduji se ze života, ale většinou ne - Jindřiška Ptáčková

Princezna z třešňového království - Markéta Zinnerová

Známky

Richterová pracuje také na grafikách nejmenšího formátu, na známkové tvorbě. S energií a odvahou se chopí každé výzvy, přicházející s novým zadáním či potřebou dát reálnou podobu vlastní fantazii.Její známka Europa – Psaní dopisů z roku 2008 (pro PostEurop - asociaci veřejných evropských poštovních operátorů) je považována za jednu z nejnápaditějších a současně nejkrásnějších, jaké kdy u nás vyšly. Na známce doplněné logem EUROPA je úvod milostného dopisu.Perličkou je, že text na známce (začínající slovy Má lásko) není pouhým výtvarným záměrem, ale úvodem skutečného milostného dopisu, který Richterová napsala svému životnímu partnerovi.

Richterové tvorba se prolíná s jejím životem, tvoří doslova srdcem, což se podepisuje na výsledku.

Pro Českou poštu vytvořila několik známek, které získaly světová ocenění, např.: Mozart (2011, liniově rozkreslil Martin Srb) ,dále známku Kafka(2013, liniové kresby a rytiny Miloš Ondráček), Hrabal (2014), Kaprálová (2015) a další.

Richterová si několikrát (2017 - 2018) vydala také své vlastní známky,např.:

Antverpské období

• Prokletý sonet
• Snídaně pro monsieu F. Bouchera
• Před vernisáží
• Vzpomínka a Antverpy
• Portrét ve vlámském klobouku
• Divertimenti (hommage à W. A. Mozart)
• Sonet pro ticho a čas
• Macbeth

a

Poutníci

• Elizabeth
• Vánoční kolotoč v Paříži
• Čekání na Ježíška (hommage à P. Bruegel)
• Šachovnice
• Bonsai
• Poutníci
• Ikarův pád (hommage à P. Bruegel)
• Melancholie se zlomeným srdcem (hommage à P. Bruegel)

Na základě předchozích úspěchů oslovila v roce 2014 Richterovou vatikánská pošta, resp. Úřad pro filatelii a numizmatiku městského státu Vatikán (UFN), s nabídkou vytvoření návrhu známky ke 450. výročí narození Williama Shakespeara. Díky tomu získal Vatikán (mj. sídlo papeže) významná ocenění v mezinárodních soutěžích o nejkrásnější poštovní známku světa.Toho času posledním (šestým) „vatikánským“ dílem Richterové je dvojportrét nizozemského malíře, kreslíře, grafika a rytce Rembrandta van Rijna, který vyšel na známkovém aršíku 4. listopadu 2019, k 350. výročí úmrtí významného evropského malíře.

Richterová se inspirovala rytinami z vatikánských sbírek; na známce však vytvořila "svého" Rembrandta, jeho podobu podle vlastní fantasie. Jeden portrét je barevný; je obrazem umění mladého Rembrandta, jeho nadšení ze života, sebevědomí a odhodlanosti. Oblečen je do jednoho ze svých oblíbených oděvů - do bohatě zdobené zlaté vesty, pláště s kožešinou, černého sametového baretu s pštrosím pérem, s nezbytnými atributy malířství - štětci a paletou. Tulipán jako symbol Holandska je i symbolem maskulinity, budoucího úspěchu a bohatství. Podle zadání vydavatele (UFN) měla známka evokovat „zlatý věk“ evropského umění. Vlevo na aršíku je další portrét - stárnoucí Mistr, provedený v kresbě; připomíná jednu z Rembrandtových grafických technik - měditiskový lept. Richterová zobrazila umělcovo stárnutí, jeho smutek po smrti manželky Saskie a finančním neúspěchu. Je to portrét muže, který ztratil vše.

Malba

Původně, ještě na střední škole, se Richterová věnovala pouze malbě, jak miniaturní, ikonopisné, tak i volné; chtěla studovat monumentální malbu na VŠ u svého otce. Její profesní dráha se však vyvíjela jinak. I proto možná po dvaadvaceti letech od absolutoria Richterová odešla na čas od tiskařského lisu a pustila se do malby. Je to návrat k otcově tradici, k jeho lásce k italské renesanci, k freskám. Sama říká: "Nejsem extra produktivní, nechci vytvářet něco, co by nemuselo být, a vždy zvažuji, jestli nějaké mé sdělení je pro tento svět užitečné."

Odpočinkem pro Richterovou je tvůrčí péče o zahradu; věnuje se zahradní architektuře a pěstování rostlin (bonsaje). Několik let tančila argentinské tango. Miluje asijskou filozofii, říká, že Japonsko ji doprovází od dětství. Už v patnácti se zamilovala do veršů haiku. Oslovila ji jejich touha po střídmosti, touha jednou, přesně promyšlenou čarou vyrazit divákovi dech a nechat ho přemýšlet. Třeba o tom, proč umělec, očekávající návštěvu, ve své zahradě kvetoucích keřů odstranil všechny květy a nechal jen jeden.

Ocenění

Význam

Richterová si zakládá na virtuosní kresbě a filigránské preciznosti. V současnosti je považována za úřadující královnu české grafiky, se světovým přesahem. Je to výsledek nejen nesporného talentu, ale také píle a pracovitosti. Výsledkem spojení všech ingrediencí je grafický šperk. Richterová disponuje nepřebernou škálou nápadů, náměty jejích grafických děl se neopakují. Je si plně vědoma faktu (a patřičně jej zhodnocuje), že možná patří k poslední generaci grafiků, kterým se dostalo klasického vzdělaní v rozmanitých grafických technikách. Sama dodává: "V ruské i české společnosti mi chybí tichá přirozená kultivovanost, kulturní sloj ve vzdělání a výchově. Nazvala bych to šlechtěním dobrých mravů a vkusu. Rozhodně to však není otázka příjmu a společenského postavení. Dnes se preferují díla, která se dobře a hned prodají, takové „all-inclusive“ konzumu. Napíše se, kdo je in umělec, jaká výstava je super skandální a stojí za to vystát na ni frontu do Rudolfina. Lid je ovlivněn a jde, a tu frontu skutečně odstojí. Je to jenom o manipulaci s masami. Možná, a to je můj subjektivní pohled, jsou celé dějiny umění manipulovány vkusem, módou, investicemi do válečných kořistí a zhodnocením majetku. A mám-li říct pravdu – děsí mne, kolik úžasných umělců upadlo v zapomnění jen proto, že se v dějinách o nich včas nepromluvilo."

Výstavy

Richterová představuje svou práci především na autorských, ale i kolektivních výstavách. Vystavovala v řadě zemí Evropy, Afriky, na americkém kontinentu a v Asii. Svými díly je zastoupena v soukromých sbírkách v České republice, Německu, Francii, Itálii, USA, Belgii, Švýcarsku, Japonsku a Rusku. Ke svému dílu i celé této oblasti výtvarné tvorby publikovala řadu textů. Bojuje především za uznání litografie jako plnohodnotné techniky a svými články doslova „masíruje“ např. i japonskou sběratelskou veřejnost, „aby už konečně vzala ten tisk z výšky vážně a nezůstávala ve svém trapném obdivu jen a výhradně k tisku z hloubky“.

Ceny - výběr

1995 – Čestné uznání, Bienále exlibris, Bělehrad

1999 – Čestný diplom, 8. International bienale of Small forms, Ostrów Wielkopolski

2002 – Výroční cena  Albatrosu (ilustrace knihy Princezna z třešňového království), Praha

2011 – 2. místo na Grant Prix WIPA (známka Mozart - nejkrásnější známka světa), Vídeň

2012 - Cena Yehudi Menuhina (známka Mozart - nejpopulárnější známka světa s hudební tematikou), Vídeň

2013 – 2. místo (Kafka - nejkrásnější známka roku, kategorie inovativní a designový přístup ke známkové tvorbě), Madrid

2014 - Zlatá stuha, výroční ocenění nejlepších autorů a ilustrátorů knih pro děti a mládež, Praha

2020 – 50. mezinárodní cena za filatelistické umění (Asiago International Filatelic Art - známka Rembrandt), Itálie

Odkazy

Literatura

• Aleš Krejča: Grafika, Aventinum, 2013, ISBN 978-80-7442-003-0
• Jiří Bouda, Jaroslav Kaiser, Miroslav Kudrna: Česká grafika XX. století, SČUG Hollar, ISBN 80-902405-0-X

Externí odkazy

• fotografie Richterová
• práce Richterová
• TV pořad o Richterové

Portály: Lidé | Česko