Wikipedista:Dominikmatus/Pískoviště2

https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Wolfskron,_Adolf_Ritter_von

https://sbirky.moravska-galerie.cz/dilo/CZE:MG.A_675

https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:23862700-cd7c-11e3-94ef-5ef3fc9ae867?page=uuid:bde99810-23ff-11ef-8f9f-5ef3fcdaa9a7

Adolf Leopold, rytíř z Wolfskronu (10. února 1808, Vídeň – 13. července 1863, Badenu u Vídně) byl rakouský archeolog, kreslíř, malíř.

Životopis

Otec Adolfa, císařsko-královský státní úředník, chtěl, aby se jeho syn stal také státním úředníkem, a proto ho nechal vystudovat práva a v roce 1830 nastoupit do státní služby, konkrétně na císařsko-královské ředitelství loterií ve Vídni (k. k. Lottodirection). V roce 1836 se Adolf Wolfskron stal kontrolorem na ředitelství loterií v Bolzanu, o několik let později byl přeložen do Brna, odkud byl v roce 1855 jmenován správcem císařsko-královského loterijního úřadu ve Lvově. Nepříjemné podmínky, za kterých rakouský státní úředník trpěl v Polsku, přiměly Wolfskrona, který léta těžce trpěl a marně hledal úlevu od svého utrpení v Badenu u Vídně a Rožnově na Moravě, aby se na jaře 1863 přestěhoval do Vídně. Stále doufal, že v Badenu u Vídně své zdraví do jisté míry posílí, ale již za několik týdnů ho od vědeckého výzkumu vyrvala smrt ve věku pouhých 55 let.

Pobyt v Jižním Tyrolsku a později i v Brně, zvláště pak v Brně, byl pro jeho oblíbená studia velmi úspěšný. Pobyt v Haliči, který rakouskému badateli sotva nabídl úrodnou půdu, byl však méně úspěšný. Wolfskronova doba spadá do dob vědeckého rozvoje v Rakousku, v němž se však převážně prosazoval archeologický výzkum, protože byl nejméně sporný a jen stěží vzbuzoval podezření státních úřadů. Lze tedy v této době narazit na badatele jako Josef Chmel, Anton Gévay, Theodor von Karajan, Fridrich von Leber a další, kteří se ponořili do studia antiky, a jejich současník a spřízněný duch Wolfskron činil totéž. Když přišel Wolfskron do Jižního Tyrolska jako královský úředník, okouzlila ho na čas příroda této země, ale postupně se obrátil k bádání, pro které tam našel bohaté zdroje. Jako umělce s kreslířským talentem ho fascinovaly zejména velmi zajímavé fresky patřící artušovskému okruhu na hradě Runggelstein nedaleko Bolzana a pozoruhodná sbírka zbraní, která se tam nacházela, Poté nakreslil dva portály tyrolského hradu zdobené gnostickými symboly a ve spolupráci s tyrolskými historiky Bedou Weberem a Albertem Jägerem vytáhl z trosek některé dosud zcela neznámé památky, některé obrazně, jiné doslova. K těm posledním patří čtyři staré německé pašijové komedie (z roku 1514), které nalezl v archivu Řádu německých rytířů v Bolzanu a chystal se je vydat, když mu služební přeložení do Brna zabránilo v realizaci projektu a on obrátil své badatelské aktivity do jiné, od Tyrol vzdálené provincie. Na Moravě, kam posléze přišel, v té době probíhal čilý vědecký život, který se z výše uvedených důvodů zpočátku omezoval na tam uložené archivní památky.

Byl to právě Antonín Boček, který se podílel na vydání "Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae", kdo v důvěrném styku s Wolfskronem ovlivnil jeho badatelské sklony. V piaristické knihovně v Ostrově nalezl rukopis legendy o Hedvice z roku 1353 (tzv. Ostrovský kodex), jejíž četné ilustrace uměleckého i kulturněhistorického významu poskytly Wolfskronovi bohatý materiál, který také zpracoval. Jeho dalším zaměstnáním v tomto období byly reprodukce miniatur ze 13., 14. a 15. století, z nichž většinu objevil v právních knihách Svatojakubské knihovny a Archivu města Brna. Všechny tyto předměty vznikly pro jeho mimořádný kreslířský talent. Pak tu byla ještě jedna okolnost, našel totiž v technickém postupu novou kombinaci pro vynikající reprodukci zlatého podkladu. Díky tomu získal podporu ve své práci, k níž ho vybízel zejména slavný antikvář Johann David Passavant. Rok 1848 přinesl dlouhotrvající překážku celé této práci, která byla podniknuta s velkým zápalem a láskou pro věc, k čemuž v následujícím roce přistoupila smrt barona Clemense von Hügel, v němž našel ušlechtilého a pracovitého mecenáše. Pokus jeho přátel vtáhnout ho do činnosti politické strany, která začala po revoluci, nebyl neúspěšný a Wolfskron nastoupil jako zaměstnanec do "Brünner politische Wochenblatt", vydávaného baronem Ottem von Hingenau a rytířem Petrem Chlumeckým. Avšak tato Wolfskronova politická epizoda netrvala dlouho, převážila jeho obliba archivního bádání a práce. Zapojil se proto do velkolepého díla o moravských zemských deskách. Tato nesmírně významná a cenná sbírka mu poskytla bohatý materiál pro jeho tvorbu, ve které prokázal své mistrovství. Když byl Wolfskron přeložen do Lemberka, povinnosti odpovědné služby mu umožňovaly jen malý volný čas, ale i ten využil k určité práci, dokud ho stále se zvětšující slabost očí nepřinutila zcela přestat. Jeho zrak byl konzultován s nejznámějšími očními lékaři ve Vídni a Berlíně, ale protože stav očí souvisel s Wolfkronovým celkově hluboce nemocným organismem, byly všechny léčby neúspěšné. Světlou chvílí v životě Wolfskrona bylo, když mu v roce 1858 bylo umožněno navštívit Norimberk, kde strávil nějaký čas v přátelské společnosti se zakladatelem Germanischesmuseum baronem Hansem von Aufseß.

Dílo

Monografie

• VON WOLFSKRON, Adolf. Die Bilder der Hedwigslegende. Mit einem Auszuge des Originaltextes und historisch-archäologischen Bemerkungen. Wien: Kuppitsch, 1846. 138 s., 31 litografií. Dostupné online. 
• CHLUMECKÝ, Petr Jiří; DEMUTH, Carl J. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren. Brünn: Nitsch & Grosse, 1854-61. 4 svazky (faksimile erbů, ukázky písma a miniatury). Dostupné online. 

Články

• VON WOLFSKRON, Adolf. Das Portal des Rathhauses zu Brünn. Oesterreichische Blätter für Literatur und Kunst. 1844-12-28, čís. 78, s. 618–621, 623. Dostupné online. 

• VON WOLFSKRON, Adolf. Ueber die Zderad-Säule bei Brünn. Oesterreichische Blätter für Literatur und Kunst. 

• Ve IV. svazku "Jahrbuch der k. k. Centralcommission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale": "Miniaturen des 13., 14, und 15. Jahrhunderts"

• VON WOLFSKRON, Adolf. Der Bischofstab, dessen liturgisch-symbolische Bedeutung und allmähliche Entwickelung seiner Gestalt. Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. Roč. 1857, čís. 10, s. 256–262. Dostupné online. 

• VON WOLFSKRON, Adolf. Das Portal der Dominicanerkirche zum heiligen Kreuz in Iglau. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section [...]. Roč. 1855, čís. 3, s. 17–18. Dostupné online. 

"Die sogenannten Heidentempel in Znaim, eine Hauscapelle der alten Markgrafenburg daselbst" [s. 36]

"Die Gemälde der Spitalscapelle und der Niclaskirche in Znaim und das Sacramentshäuschen daselbst" [s. 41]. Ve svazku VII "Schriften der historisch-statistischen Section für Mähren und Schlesien": "Beitrag zur Geschichte des Meistergesanges in Mähren. S vyobrazením", rovněž v dotisku.

Kromě toho reklamy na četná díla relevantní pro oblast antiky. V jeho pozůstalosti se však nacházely i přípravné práce a podklady pro "Popis a dějiny kostela svatého Jakuba v Brně" a "Raisonnirender Katalog der Incunabeldruckwerke der St. Jacobsbibliothek in Brünn"; dále četné kresby archeologických objektů, starých staveb apod. V roce 1857 daroval Moravskému zemskému archivu bohatou sbírku svých poznámek a uměleckohistorických materiálů včetně ilustrací v rukopise, čítající 110 čísel a omezující se převážně na Moravu. Za zmínku stojí i jeho kritika správy vídeňské univerzitní knihovny v "Oesterreichischer Correspondent" (č. 31) vydávaném v Olomouci v roce 1848, na niž knihovna odpověděla v témže časopise v č. 41 a následujících, aniž by však mohla Wolfskronovy fundované výklady zcela vyvrátit.