Wikipedista:Davidek2009/Název podstránky

Éva Marton
Éva Marton
Základní informace
Narození	18. června 1943 (81 let); Budapešť
Původ	Maďarsko
Žánry	opera
Povolání	operní pěvkyně
Hlasový obor	lyrický soprán
Ocenění	Stříbrná růže, Čestný člen Vídeňské státní opery

Sofie Andrejewna Tolstá
Sofie Andrejewna Tolstá
Rodné jméno	Sofja Andrejewna Behrsová
Narození	3. září 1844; Moskva
Úmrtí	3. září 1919 (ve věku 74 let); Jasnaja Poljana
Povolání	Spisovatelka, vydavatelka, Tolstého asistentka
Znám(á) jako	manželka Lva Nikolajeviče Tolstoje
Choť	Lev Nikolajevič Tolstoj
Příbuzní	Petr Zavadovský

Sofie Andrejewna Tolstá (rusky Со́фья Андре́евна Толста́я; narozena 22. srpna^jul. / 3. září 1844^greg. v Pokrowskoje-Streschnjowo, na území dnešní Moskvy; zemřela 4. listopadu 1919 v Jasnaja Poljana), byla ruskou spisovatelkou, z poloviny německého původu a zároveň chotí jednoho z nejlepších světových spisovatelů Lva Nikolajeviče Tolstého, s kterým strávila skoro padesát let.

Život

Sofie Andrejewna Behrsová vyrůstala v Moskevském Kremlu v rodině německé národnosti. Její prapradědeček Hans Behrs byl pruským králem v 18. století vyslán jako instruktor v armádě carevny Alžběty. Její otec Andrej Evstafjevič Behrs (1808–1868) byl s oficiálním bydlištěm v Kremlu dvorní lékař. Matkou byla Ljubow Alexandrowna Behrsová, roz. Islawinová (1826–1886), která byla ruské národnosti. Její pradědeček z matčiny strany byl ruský státník a milenec Kateřiny Veliké Petr Zavadovský. Sofie se narodila jako druhá nejstarší ze tří dcer.

V roce 1861 absolvovala Moskevskou univerzitu jako vychovatelka. Ve stejném roce bylo v Rusku zrušeno nevolnictví a v ruské inteligenci rostly naděje na liberalizaci carské říše. Když jí bylo osmnáct, požádal ji o ruku o šestnáct let starší, v té době známý spisovatel Tolstoj, který byl jejich rodinný přítel. Období zásnub trvalo jeden týden, 23. září 1862 se vzali v Kremlu v Katedrále Zvěstování. Sofie se vzdala svých vlastních literárních ambicí a spálila před svatbou své pokusy o psaní a deníky. Tolstoj jí zase dával číst své deníky, z nichž se dozvěděla o jeho sexuálně bujarém životě před svatbou (později tuto scénu literárně zpracoval v Anně Kareninové a v kapitole 5 Kreutzerovy sonáty).

Zanedlouho po sňatku začal Tolstoj psát svůj nejslavnější román Vojna a mír. Sofie ho v psaní tohoto díla ze srdce podporovala. Do jeho skonu mu dělala asistentku a později hrála u něj roli vydavatelky.

Tolstá byla šestnáctkrát těhotná, ovšem z toho třikrát potratila. Paní Tolstá odmítala antikoncepci, které v té době již byla hojně používaná, a tak není divu, že měla tolik dětí.

Během vzniku románu Anny Kareninové manželskému páru zemřely tři děti a dvě tety a Sofie se dokonce vážně rozestonala, tak že nemohla svému choti asistovat. Na konci roku 1880 si pár pořizuje dům v Moskvě, aby mohla umožnit dětem vzdělání ve městě.

Její manželství se ovšem ocitlo v krizi, když se Tolstoj rozhodl rozdat veškerý svůj majetek. Nakonec krize vyvrcholila, když ji v listopadu roku 1910 Lev náhle opustil. Cestou vlakem se nachladil, a pak dojel do Astapova, kde po deseti dnech zemřel na zápal plic.

Sofie na sklonku života pobývala v Jasné Poljaně. Přežila ruskou revoluci. Zemřela 4. listopadu 1919.

Dílo

Píseň beze slov . Z ruštiny do němčiny přeložila Ursula Keller , s doslovem Natalja Sharandak. Manesse Verlag, Curych 2010, ISBN 978-3-7175-2210-2 .
Otázka viny . Přeložil z ruštiny do němčiny Alfred Frank. Manesse Verlag, Curych 2008, ISBN 978-3-7175-2150-1 .
Mé manželství s Lvem Tolstým
Vzpomínky Tolsté, vydány pod názvem Můj život.

Odkazy

Olga Martynova : Vtipná hraběnka , o knize Sofji Tolstajové Otázka viny , in: Die Zeit , 14. května 2009
Thomas Hummitzsch: Opravy ruské ikony . Recenze, v: Glanz & Elend. Časopis pro literaturu a kritiku doby

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sofja Andrejewna Tolstaja na německé Wikipedii.

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Davidek2009/Název podstránky

Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 3. září Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí 19. listopadu Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Rusové Éva Marton (přechýleně Martonová), rozená Éva Heinrich (* 18. června 1943, Budapešť) je maďarská operní pěvkyně (nejdříve lyrický soprán, později dramatičtější soprán).

Život

Vystudovala zpěv na Akademii Franze Liszta v Budapešti. Po kariéře v budapešťské opeře v letech 1968 až 1972, kde začínala v roli carevny Šemaši v opeře Zlatý kohoutek od Nikolaje Rimského-Korsakova. Roku 1972 hrála ve frankfurtské opeře hraběnku Almavivu ve Figarově svatbě, kterou dirigoval Christoph von Dohnanyi. Ve stejném roce zpívala Matildu v Rossiniho Vilému Tellovi, představení dirigoval Riccardo Muti. Potom se vrátila do Budapeště, kde zpívala Odabellu ve Verdiho Attile. Ve Vídeňské státní opeře účinkovala roku 1973 v Pucciniho Tosce.

Zanedlouho se stala Éva Marton mezinárodně proslulou sopranistkou a účinkovala na různých koutech světa jako třeba v Paříži, Londýně, Mnichově, Stuttgartu, Berlíně, Hamburku, Miláně, Curychu, New Yorku, Chicagu, San Francisku, Buenos Aires atd.

Dokázala vystupovat v operách lyrických, ovšem i třeba v dramatičtějším reoertoáru. Jejími interorety byli Wolfgang Amadeus Mozart, Umberto Giordano, Amilcare Ponchielli, Giacomo Puccini, Richard Wagner nebo Leoš Janáček.

V roce 2005 ztvárnila v Barceloně roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni.

Měla čest se setkat a pracovat světoznámými dirigenti a operními pěvci. Za svůj vydala plno kazet a publikací na cd.

Éva Marton je od roku 2005 vedoucí pěvecké fakulty Hudební akademie Franze Liszta v Budapešti a od roku 2006 je tam profesorkou zpěvu. Je vdaná za chirurga Zoltána Martona.

Ocenění

Roku 1987 byla oceněna Stříbrnou růží v Miláně
Roku 1987 jí byl udělen profesionální titul Rakouského komorního zpěváka
Léta páně 1991 Čestný člen Vídeňské státní opery
1997 Kossuthova cena v Maďarsku
2003 Řád za zásluhy Maďarské republiky

Diskografie

Puccini: Tosca , 1976
Puccini: Manon Lescaut , 1978
Richard Strauss: Elektra , 1980 (režie: Wolfgang Sawallisch )
Beethoven: Fidelio , 1983
Puccini: Turandot , 1983
Giordano: Andrea Chénier , 1986
Giordano: Fedora , 1986
Boito: Mefistofeles , 1988
Wagner: Die Walküre , 1988 ( dirigent: Bernard Haitink )
Wagner: Siegfried , 1990 (režie: Bernard Haitink)
Catalani: La Wally , 1990
Respighi : Semirama, 1990
Richard Strauss: Salome , 1990
Wagner: Götterdämmerung , 1991 (Brünnhilde, dirigent: Bernard Haitink)
Mascagni: Cavalleria rusticana , 1996
Albéniz: Merlin , 2004
Janáček: Její pastorkyňa, 2005

Odkazy

Úvodní stránka (angličtina / maďarština)
Krátká biografie a repertoár na esdf-opera.de
Díla o Évě Martonové v katalogu Německé národní knihovny.

Externí odkazy