Wikipedista:Danča2004/Bernard Schütz
Bernard Schütz (15. listopadu 1878 Lukavec – 18. srpna 1958 Mariánské Lázně) byl
továrníkem a zakladatelem firmy Mellekta na perník a cukroví, výrazným představitelem
pardubické Židovské náboženské obce a po 2. světové válce také jejím starostou.
Původ a rodina
[editovat | editovat zdroj]Pozdější pardubický továrník se narodil v roce 1878 v domě č.p. 121 v Lukavci rodičům Jakobu
Schützovi a jeho ženě Marii. Pekařskému řemeslu se naučil v devadesátých letech 19. století ve
svém rodném Lukavci u Pacova a ve Vídni. V roce 1903 se přestěhoval i s manželkou Emilií,
s níž se oženil v roce 1902 v Praze, do Pardubic. REF
Podnikání a působení v Pardubicích
[editovat | editovat zdroj]Zde si otevřel pekařství a výrobnu macesů (speciálních židovských nekvašených chlebů). V
roce 1905 se pak stal členem výboru místní Židovské náboženské obce. O několik let později
roku 1913 se jeho pekařství rozšířilo o výrobu perníků, marcipánu a sucharů. K 1. květnu 1914
pak vznikla firma Mellekta, jejíž slibný rozvoj přibrzdila 1. světová válka. Během války totiž
Mellekta musela zajišťovat výrobu sucharů pro vojenskou správu. REF
Mellekta po 1. světové válce
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1919 přešlo pekařství na normální výrobu a zaměstnávalo na šedesát pracovníků a
dalších čtyřicet bylo nabíráno vždy jednou za půl roku na výrobu macesů. V této době byl
společně s ním ve vedení podniku jeho syn Karel Schütz a později i zeť Robert Steiner. V roce
1933 byl celkový majetek firmy odhadován na asi 500 000 Kčs a zaměstnávala 72 dělníků.
Specialitou Mellekty byl medový a marcipánový perník, společně s výrobou čokoládové
polevy. Ve znaku firmy byl zobrazen motiv z městské heraldiky – erb s pardubickým půlkoněm.
Schützův perník se řadil do kategorie luxusního zboží určeného zejména pro vývoz (např. do
Velké Británie) a jeho příprava prý trvala až čtyři měsíce. REF
Osudy za 2. světové války
[editovat | editovat zdroj]Továrna byla dle nařízení říšského protektora o židovském majetku v létě 1939 svěřena do
rukou vnuceného správce Rudolfa Mezera a na začátku roku 1943 zlikvidována. Na jaře roku
1942, tedy o půl roku dříve než ostatní pardubičtí židé, byl Bernard Schütz spolu s manželkou
povolán do transportu do Terezína, kde mu bylo nakázáno zřídit pekárnu na výrobu chleba pro
celé ghetto. Tuto pekárnu vedl až do 17. května 1945. Útrapy tábora v Terezíně přežil Bernard
i jeho žena nejspíše právě díky tomu, že byl zaměstnán činností nepostradatelnou pro chod
ghetta a také díky blízkosti zdroje potravy. Do Pardubic se ovšem vrátil s podlomeným zdravím.
Trpěl kornatěním cév, kožním ekzémem a také zánětem srdečního svalu. REF
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Po válce Bernard Schütz nárokoval náhradu válečných škod nejen za sebe a Mellektu, ale také
za svou dceru Editu a zetě Roberta Steinerovy, kteří válku nepřežili.
Ještě v roce 1945 se také stal starostou obnovené židovské obce. Ve funkci inicioval mimo jiné
stavbu památníku obětí holokaustu na pardubickém židovském hřbitově. Jeho slavnostní
odhalení proběhlo 5. září 1948 a přihlíželo mu asi 700 osob. Dokončení pomníku se bohužel
nedožila Schützova manželka Emílie, která zemřela dne 7. srpna 1948. Bernard se později
podruhé oženil, když si roku 1949 v Kolíně vzal Helenu Eisnerovou.
Bernard Schütz zemřel v Mariánských Lázních v roce 1958 a je pochovám na pardubickém
židovském hřbitově. Po jeho smrti byla pardubická židovská obec zrušena a místo ní vytvořen
synagogální sbor podřízený pražské židovské obci. REF
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jitka VOJTKOVÁ - Luboš KOKEŠ, Pardubičtí Židé a jejich náboženská obec do roku 1918,
in: Theatrum historiae 13, 2013, s.147-148.
- Renáta RŮŽIČKOVÁ, Pardubický továrník a starosta židovské náboženské obce Bernard
Schütz (1878-1958), in: Židé v Čechách: Sborník příspěvků ze semináře konaného 12. a 13.
října 2021 v Jindřichově Hradci, Praha 2022, s. 131-143.