Wikipedista:Czelenka/Pískoviště

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje je zřízen za účelem ochrany, zachování, identifikace, rozvoje a podpory nemateriálního kulturního dědictví na území Královéhradeckého kraje. Byl zřízen v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 5. ledna 2011 č. 11 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice (bod 4.2.5.) a je veden v souladu s Metodickým pokynem pro vedení Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje.

.  

Podrobnější informace naleznete na stránce [[1]].

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje

Nadřazený	Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky

Na krajském seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury je zapsáno šest nemateriálních statků, a to Východočeské loutkářství (zapsáno 2012), dále Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku (zapsáno 2017), Betlémářství (zapsáno 2019), České vodáctví (zapsáno 2021), Výroba modrotiskových forem (zapsáno 2022) a Ochotnické divadlo (2024).

Pořadové číslo položky	Název statku	Navrhovatel	Vyhlášeno	Obrázek	Commons
1/2012	Východočeské loutkářství	Královéhradecký a Pardubický kraj	2012
2/2017	Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku	Královéhradecký kraj	2017		Kategorie „Masopust in Musaion of Kinsky Summerhouse“ na Wikimedia Commons
3/2009	Jízdy králů na Slovácku	Národní ústav lidové kultury ve Strážnici	2009		Kategorie „Ride of the Kings“ na Wikimedia Commons
4/2009	Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi	Ministerstvo zemědělství	2009		Kategorie „Falconry in the Czech Republic“ na Wikimedia Commons

pořadové číslo	název statku	vyhlášeno	obrázek
1	Východočeské loutkářství	2012
2	Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku	2017
3	Betlémářství	2019
4	České vodáctví	2021
5	Výroba modrotiskových forem	2022
6	Ochotnické divadlo	2024

Východočeské loutkářství

V oblasti východních Čech s přesahem do Podkrkonoší našlo loutkářství neobvykle „úrodnou půdu". V tvorbě zdejších loutkářů se spojuje v jeden celek myšlenkové bohatství a kreativní potence se zručností a dovedností řemeslnou. Východočeské loutkářství oplývá bohatstvím osobitých textových námětů předávaných z generace na generaci, ovlivněných specifickou geomorfologickou, historickou i národností charakteristikou kraje. Je těsně svázáno s řezbářskou, výtvarnou a interpretační tradicí, která se dynamicky proměňuje v dobovém kontextu. V současnosti zde má své výrazné nositele ve všech uvažovaných sférách včetně instituce, která se zabývá jeho reflexí. Evidentně zde existuje řada specifických atributů, které zdejší loutkářskou tradici výrazně ozvláštňují a posilují a zasluhují mimořádné pozornosti (významní místní loutkáři a rodiny, výrazně zvýšená intenzita jejich činnosti oproti jiným oblastem, historicky doložený první český loutkář J. J. Brát, specifické lokální proměny původního repertoáru, věhlasná řezbářská dílna Suchardů v Nové Pace, loutkářská firma APAS v Josefově, mezinárodně proslulé Divadlo DRAK v Hradci Králové, jednotlivé skupiny volně působících umělců, v rámci celé republiky nejpočetnější loutkářské amatérské soubory, Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, festival amatérského loutkového divadla Loutkářská Chrudim aj.).

Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku

Základní pomůckou pro práci krajkářky je poduška (na Vamberecku nazývaná „herdule") - pilinami či senem naplněný látkový válec opatřený snímatelným látkovým potahem, soustružené paličky z tvrdého dřeva a kovové špendlíky. Vlastní krajka se zhotovuje z příze, jejíž materiálové složení, vzhled a vlastnosti vychází vždy z požadavku na příslušný výrobek - krajku. Paličkování vyžaduje znalost základních krajkářských technik, pomocí kterých jsou vypracovávány textilní vazby. Pracuje se vždy s paličkami v párech. Jednotlivé druhy vazeb vyžadují různý počet párů paliček. Existuje nekonečné množství variant vzorů, určených pro různé způsoby využití.

Betlémářství

Na území České republiky sdružuje tvůrce betlémů České sdružení přátel betlémů. Sdružení udržuje a rozvíjí betlemářskou tradici, provádí dokumentační činnost historické i současné betlemářské tvorby. Prostřednictvím regionálních poboček rozšiřuje obecné povědomí o této živé tradici. Jedna z nich se nachází v Hradci Králové. Odborným garantem tradice betlemářství nejen v Královéhradeckém kraji je Třebechovické muzeum betlémů, které mimo jiné zajišťuje dokumentaci statických a mechanických betlémů z tradičních betlemářských oblastí.

Nejsilnější tradici mělo řezbářství v Orlických horách a Krkonoších, kde je nejvíce známá výroba vyřezávaných dřevěných betlémů zhotovených tradičně ze dřeva. Nejznámější je třebechovický Proboštův betlém, který byl v roce 1999 prohlášen za národní kulturní památku a dále Utzův mechanický betlém v Olešnici v Orlických horách.

Betlémy, jejich tvorba a stavění jsou součástí křesťanské tradice. Srozumitelnou formou pomáhaly šířit základy křesťanské víry mezi široké vrstvy obyvatelstva. Na českém území byl první betlém postaven v roce 1562 v jezuitském kostele sv. Klimenta v Praze. Reformy Marie Terezie a Josefa II. ve druhé polovině 18. století vedly k zákazu stavění betlémů v kostelech na celém území rakouské monarchie. Tento zákaz paradoxně pomohl rozvoji výroby a stavění betlémů a tradice se postupně přenášela do domácností. Začaly se utvářet betlemářské oblasti, které se od sebe lišily technologií výroby betlémů i vzhledem jednotlivých figur. K největšímu rozkvětu betlemářství došlo v průběhu 19. století a na počátku 20. století. Betlemářská tvorba byla převážně založena na rodinné tradici a předávala se z generace na generaci. Současná podoba betlemářské tradice spočívá především v osobnostech nynějších tvůrců, kteří ji svou invencí stále rozvíjejí.

České vodáctví

Vodáctví je v naší republice nesmírně populární a svou podobou, uceleností, sociální dimenzí i sepětím s českými dějinami a společenským vývojem je ve světě ojedinělé. Přes 100 let tradice, stovky vodáckých oddílů a klubů a tisíce lidí, kteří každý rok splouvají naše řeky. To vše jsou důvody, které vedly k myšlence zapsat vodáctví na seznamy nemateriálních statků tradiční lidové kultury v několika krajích.

V Královehradeckém kraji se již 48 let koná akce 15 km po Divoké Orlici – Memoriál Václava Břízy, 50 let Východočeský vodácký maraton, od roku 1975 Úpění na Úpě a další akce spojené třeba s čištěním řek. Do dnešní doby také zůstává velká základna oddílů působících třeba v Hradci Králové, Novém Městě nad Metují, Týništi, Třebechovicích, Trutnově, České Skalici, Hronově, Jaroměři, ale asi se již nikdy nedosáhne takového rozmachu, jaký byl do roku 1988. To bylo registrováno 36 oddílů v rámci východočeského regionu (Královehradecký a Pardubický kraj), ve kterých bylo 1160 dětí a mládeže a 1089 dospělých.

Výroba modrotiskových forem

Nebýt Milana Bartoše a Jaroslava Pluchy ze Dvora Králové, tradiční výrobu modrotiskových forem by už lidé znali pouze z historických fotografií a díky exponátům v muzeích. Jsou totiž posledními ryteckými mistry u nás, protože po úpadku českého textilnictví už toto kdysi slavné řemeslo prakticky nemá využití. Jediným místem, kde stále žije, je dílna v Rybově ulici. Milan Bartoš ji začátkem 70. let převzal po svém dědovi Josefu Vlkovi. Milan Bartoš a Jaroslav Plucha ze Dvora Králové jsou posledními řemeslníky u nás, kteří dokážou vyrobit nebo opravit tradiční formy pro modrotisk. Pracují v autentické dílně z první republiky.

Ochotnické divadlo

Amatérské (ochotnické) hraní divadla je dobrovolnou a ryze volnočasovou kulturní aktivitou. Ve svých rozmanitých podobách a projevech je uměním interpretačním, protože je dílem profesně neškolených tvůrců. Členové souborů se scházejí, aby společně vytvářeli a hráli divadelní představení pro dospělé i pro dětské diváky. Činí tak především v místě působiště, s inscenacemi hostují ve svém okolí a účastní se divadelních přehlídek.

Ochotnické hraní představuje dvousetletou živou tradici, která dále pokračuje a rozvíjí se do různých forem. Bývá v místní komunitě pevně zakotveno, je součástí lokálních, případně regionálních tradic, čerpá z nich a inspiruje se jimi. Statek je předáván z generace na generaci, jednak přenosem v rodinách, účastí v multigeneračních souborech nebo vědomím závazku vůči divadelní tradici místa. Proto často dochází k znovu obnovování už zaniklé ochotnické činnosti (viz Lovčičtí ochotníci, Symposion). Předávání zkušeností také probíhá neformálně na akcích, krátkodobých i dlouhodobých, a to vzájemnými kontakty ochotnických souborů i za účasti divadelních profesionálů. Formální vzdělávání zabezpečují pro děti a mládež základní umělecké školy v literárně-dramatickém oboru.

Divadelníci významně pomáhají utvářet kulturní a společenský život místních komunit, jsou jejich aktivní součástí a reprezentanty navenek. Sami si organizují přípravu představení, jak po stránce dramaturgické, tak inscenační, interpretační a scénografické. V repertoáru mají hry české i světové, adaptace literárních děl i hry vlastní, vzniklé v souboru a reagující na místní život a události. S ohledem na zájem diváků v inscenacích většinou převažují komedie.

Ochotnické spolky najdeme v Královéhradeckém kraji ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě samém. V Královéhradeckém kraji působí na šedesát ochotnických (amatérských) divadelních souborů. Co do počtu souborů se tak náš kraj řadí v rámci České republiky na první místo. Divadelníci působí v různých divadelních oborech, jakými jsou dětské a studentské divadlo, činoherní divadlo dospělých, divadlo dospělých pro dětského diváka i v prosazujícím se alternativním divadle.