Wikipedista:BBukovec/Pískoviště

Balduin II.

Smrt krále Balduina II.

Smrt a dědictví

V roce 1131 král onemocněl. Když bylo v srpnu jasné, že umírá, nechal se přenést do patriarchova domu, jenž byl propojen s Chrámem Božího hrobu. Ke králově smrtelné posteli poté přišli baroni království, dědicové Melisenda s Fulkem a jejich ani ne dvouletý synek Balduin. Umírající manželům požehnal a přiměl barony, aby je uznali za své vladaře. Král Balduin II. zemřel v pátek 21. srpna 1131 krátce poté, co přijal mnišské ošacení a stal se kanovníkem v Chrámu Božího hrobu. Pochován byl po boku svých předchůdců v Chrámu Božího hrobu patrně v pondělí 24. srpna 1131.

Pocta králi Balduinovi II.

Tři týdny po králově pohřbu, 14. září 1131, byli Balduinem určení nástupci, Melisenda a Fulko z Anjou, korunování v Chrámu Božího hrobu na královnu a krále Jeruzaléma. Noví vladaři však neměli v rámci křižáckých států v Levantě příliš pevnou pozici – nový edesský hrabě Joscelin II. z Edessy, tripolský hrabě Pons a Balduinova dcera Alice, regentka Antiochie, zprvu odmítali složit Fulkovi přísahu věrnosti, kterou od vládců severních států měli králové Balduin I. a Balduin II.

Hodnocení

Balduin II., prý velmi urostlý muž s úhlednou tváří a světlým vousem, byl – obdobně jako jeho předchůdce Balduin I. – uznávanou hlavou křižáckých dobyvatelů v Levantě. Jeho vystupování bylo vlídné a přátelské, když to však situace vyžadovala, dovedl být vypočítavý; oproti svému předchůdci nebylo jeho jednání tolik předvídatelné, zbrklé a ukvapené. Občas se také projevila jeho touha po penězích v kontrastu se štědrostí a velkou zbožností. Byl velmi schopným panovníkem a jeho osobní život byl spořádaný – manželství s Arménkou Morfií bylo, zdá se, šťastné.

„	...Byl to starý zkušený muž, který prošel mnohými zkouškami a těžkostmi života. Několikrát upadl do muslimských rukou jako zajatec ve válce i v míru, ale vždy se díky svým lstím a zkušeným podvodům ze zajetí dokázal dostat...	“
— Ibn al-Qalánisí

Potomci

Se svou chotí Morfií Arménskou (∞ krátce po 1100) měl Balduin čtyři dcery:

• Melisenda (1110 – 11. září 1161), jeruzalémská královna, ∞ 1129 Fulko z Anjou
• Alice (1110/1118 – po 1136), antiochijská knězna, ∞ 1127 Bohemund II. z Antiochie
• Hodierna (1110/1118 – po 1160), tripolská hraběnka, ∞ 1133 Raimond II. z Tripolisu
• Ioveta (1120 – 1174/1178)

Joscelin I. z Edessy

Šablona:Infobox panovník Joscelin I. z Edessy (někdy také Jocelin, francouzsky: Josselin I d'Édesse; datum narození neznámé, zemřel na podzim 1131), syn Joscelina, pána z Courtenay, a Isabely z Montlhéry, vládl v letech 1102 – 1113 turbesselskému panství, v letech 1113 – 1119 Galilejskému knížectví a od roku 1119 až do své smrti hrabství Edesskému.

Křížová výprava

Narodil se neznámo kdy Joscelinu, pánovi z Courtenay, a jeho choti Isabele z Montlhéry. Jelikož byl mladším synem, nezdědil žádné panství. Možná proto se v únoru 1101 vydal na cestu – pomocnou křížovou výpravu – z Francie přes Itálii a Konstantinopol do Svaté země v kontingentu hraběte Viléma z Nevers. Z Konstantinopole, kam Vilémovi křižáci dospěli v červnu roku 1101, vyrazili dále směrem na Iconium; cestou byli přepadeni Turky. Po náročném boji se vojsko konečně v srpnu ocitlo v Iconiu, odkud se vydalo do Herakleie. Cestou byli však opět přepadeni muslimy a v boji byli poraženi; ženy byly odvedeny do otroctví, jen malá skupinka rytířů, v ní byl patrně i Joscelin, přežila a dostala se do Antiochie.

Pánem Turbesselu

Po příjezdu do Levanty byl Joscelin osloven svým bratrancem, edesským hrabětem Balduinem Le Bourg, aby se ujal správy pravého břehy řeky Eufrat, náležícího Edesskému hrabství. Joscelin přijal a usadil se v pevnosti Turbessel.