Wikipedista:ApolenaT/Pískoviště

Akademický sochař Slavoj Nejdl - portrét

akad.soch. Slavoj Nejdl
Narození	6. června 1929 Košice
Úmrtí	20.1. 2007 Dolní Lomnice
Chybí svobodný obrázek.

Slavoj Nejdl (*6. červen 1929 Košice - 20.leden 2007 Dolní Lomnice) byl český sochař, medailér a bohém. Mezi přáteli přezdívaný jako "Bivoj".

Život

Na začátku války se jeho rodina přestěhovala do Náchoda, kde byl otec úředníkem Okresního úřadu. Po absolvování reálného gymnázia v Náchodě (maturoval v r. 1948) studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v sochařském ateliéru Bedřicha Stefana, kde byl dva roky a potom přestoupil na Sochu na Akademii výtvarných umění k profesorovi Otakarovi Španielovi. Na AVU zůstal až do závěru svého studia roku 1953.

Svůj osobitý styl založený na měkkém organickém tvarování si našel ve druhé polovině 60. let. Inspiraci nacházel v přírodě. Přestože žil v Praze na Vinohradech a ateliér měl v Mánesově ulici, nakonec se natrvalo přestěhoval mimo ruch města do Dolní Lomnice u Kunic, kde se mu lépe tvořilo a měl zde svůj přírodní ateliér. Spolu s malíře a grafikem Vratislavem Hlavatým si zde vzal do pronájmu lom, kde ustala těžba, a který později odkoupili. Celé místo proměnil v přírodní oázu, lom se zaplnil vodou, původní dělnické domky opravil a zvelebil kovárnu, kterou přetvořil na haciendu s terasou. Na místo se pravidelně sjížděla pražská bohéma herců a umělců a konaly se zde legendární večírky mimo dohled tehdejších státních orgánů. Návštěvníky byli například Pavel Landovský, Ivana Zelníčková (Trumpová) nebo Bohumil Hrabal. Prostředí s pozůstatky těžebních strojů, nebo lano s kladkou, na kterých se hosté spouštěli do vody, později zvěčnil ve své novele Obsluhoval jsem anglického krále. V knize sem umístil přepychový hotel milionáře Jana Dítěte.

Známá je i historka s Pavlem Landovským, kterému se při návštěvě ulomil zub a večer měl odjíždět na představení, protože měl Slavoj Nejdl jako sochař materiál, zub známému herci provizorně opravil, aby mohl odehrát představení.

Kromě umění byl Slavoj Nejdl velkým sportovcem. V mládí se věnoval řecko-římskému zápasu, házel oštěpem, diskem a kladivem. I po šedesátce stále skákal o tyči. Miloval Krkonoše a Špindlerův Mlýn. V 50. letech 20. století slavil významné úspěchy jako lyžařský reprezentant naší země.

Mezi jeho oblíbené autory patřil Karel Čapek.

Slavoj Nejdl má dvě děti, syna Borise Nejdla (*11.leden 1977) a dceru Apolenu Tůmovou (*5.květen1981). Byl ženatý s herečkou a tehdejší manekýnou Renatou Tůmovou (*7. listopad 1938).

Dílo

Reprezentoval české umění na přehlídce českého sochařství v Musée Rodin v Paříži (1968). Ve stejném roce participoval na přehlídce 300 malířů, sochařů, grafiků –  5 generací k 50 letům republiky. Samostatně vystavoval v Galerii bratří Čapků v Praze (1968), zúčastnil se sochařského sympozia ve dřevě „Socha piešťanských parkov" (1969).

Svým nezaměnitelným rukopisem zvelebil řadu parků, exteriérů i interiérů významných budov po celé republice.

Karlovy Vary

Kamenná plastika u hotelu Thermal v Karlových Varech

Nejdl často spolupracoval s architekty Věrou a Vladimírem Machoninovými a například pro výzdobu hotelu Thermal v Karlových Varech v roce 1977 navrhl vejčitý travertinový objekt osazený při vstupu do hotelu. Ve Vřídelní ulici v Karlových Varech má Nejdl kamennou plastiku Stéla se rty. Modelem pro rty mu stála jeho dcera. Před hotelem Kolonáda je umístěná fontána z mramoru.

Plzeň

Jeho nejvýznamnějším dílem je Památník obětem fašismu a válek v Plzni z roku 1967. Travertinový blok evokuje skupinu pevně semknutých postav, jakousi zeď proti všem válkám a násilí, které přinášejí Pro Plzeň sochař dále vytvořil mramorovou plastiku Amorfa nebo dílo s motivem vodního ptactva, plastiku nazvanou Letící racci. Dnes již není umístěna ve veřejném prostoru a nachází se v depozitu Správy veřejného statku města Plzně.

Praha

V 70. letech také vytvořil několik monumentálních realizací pro veřejný prostor na Liberecku a v Praze, mimo jiné je autorem reliéfu stanice Hradčanská pražského metra. Jedna stěna byla tematicky věnována korunovaci Vratislava II. prvním českým králem a historický erbem s českým lvem V této stěně s Nejdlovým reliéfem byla umístěna i kamenná větrací mříž od Prádlera s reliéfem koruny. Další stěna byla věnována novějším dějinám, byl zde vyobrazen český lev z nového znaku na pavéze, nápis „Veškerá moc v ČSSR patří pracujícímu lidu“ a spletence rukou v revolučním gestu. Nápis se později stal předmětem petice, její autor Ondřej Turek požadoval jeho odstranění, což pražský dopravní podnik odmítl.

Kamenná plastika na západní terase Kongresového centra

Nejdl zanechal svoji uměleckou stopu v exteriéru Paláce kultury. Nová budova byla vybavena více než dvěma stovkami uměleckých a uměleckořemeslných děl, skvěle designovaným nábytkem, malbami a grafikami. Uplatnění umění ve veřejných stavbách v Československu nařizoval zákon z roku 1965, podle nějž mělo na výtvarná díla připadnout 1–4 % předpokládaných nákladů každé stavby, a celková cena Paláce kultury dosáhla tehdy neuvěřitelných 2,5 miliardy československých korun. Stavba politicky exponovaného Paláce kultury se překvapivě stala místem setkávání umělců režimem protežovaných i těch, kteří se velké přízni netěšili. Slavoj Nejdl vytvořil pro exteriér paláce kultury prameník neboli pítko.

Do interiéru Domu bytové kultury vytvořil v roce 1972 monumentální betonový reliéf, který prochází třemi podlažími. Reliéf byl otisknut z negativní formy vyrobené přímo v dřevěném bednění při odlévání nosné betonové stěny. Tím se stal monumentální abstraktní prvek integrální součástí budovy. Svou modelací, pracující s odlévanou hmotou betonu jako s tématem, je dílo unikátní ukázkou experimentálního procesuálního umění 60. a 70. let 20. století.

Další díla

Pamětní deska Františka Stupky v Sušici

Památník osvobození v Klatovech. Abstraktní monumentální forma a obecně pojatý nápis se vyhýbají připomínce osvobození Klatov Američany, aniž by se - jako tomu je u starší pamětní desky M. Pangráce na klatovské radnici - uchylovaly k historické lži připomínáním pouze Rudé armády. Dvojice pylonů oddělených volným prostorem může být dokonce i skrytou narážkou na dvě armády, které Československo osvobodily. V tomto řešení se odráží uvolněnější atmosféra 60. let.

Mramorový reliéf ve foyeru Hornického domu v Sokolově

Socha Po válce v Liberci, kterou vytvořil rámci výstavy Socha a město v roce 1969. Plastika stála v posledních letech téměř zapomenutá ve stinném rohu parčíku v Jablonecké ulici. Dílo přesunuli do nedalekého parku Clam-Gallasů. Znovu dostalo i podstavec, který pískovec ochrání před zemní vlhkostí. Slavoj Nejdl po sobě zanechal v Liberci ještě jednu stopu - a to sochu Lidé, kterou je v Růžodole. Jedná se o menší mramorovou verzi plzeňského památníku.

Mramorové sousoší Geologie v České lípě.

Socha Objetí v parku u Ferdinandova pramene v Mariánských Lázních.

Kamenný řetěz

Perly před podnikem Jablonex v Jablonci nad Nisou. Další v řadě děl, které ani v době tuhé normalizace nemělo nic společného s tehdejším socialistickým realismem a je odborníky oceňované.

Byl účastníkem hořického sochařského symposia v roce 1993 a na Gothardě zanechal sochu, kterou nazval Řetěz. S jeho prací se se můžete setkat také v horské chatě Výrovka, provedl tam velkou nástěnnou malbu v restauraci.

Styl

Nejdl patřil ke generaci československých sochařů, kteří se prosadili v 60. letech s biologickou radikální abstrakcí, kterou úspěšně umísťovali jako monumentální realizace v exteriérech a interiérech tehdy budovaných prestižních staveb. Nejdlova typická morfologie „měkkých forem“ neslouží jen jako ideální doprovod k přísně geometrickým budovám modernistické architektury, ale jsou soběstačnými uměleckými díly. Vyznačují se monumentálními tvary s vnitřním pnutím a výraznou proporcí. Jeho schématické „měkké formy“ čerpají inspiraci ze studia základních přírodních procesů jako růst, rozpad, hroucení, tektonika.

Výstavy

Samostatné výstavy

1968 Galerie bratří Čapků, Praha

Skupinové výstavy

1953 Výstava mladých. Mánes, Praha

1955 10 let Československé lidově demokratické republiky ve výtvarném umění. Praha

1958 Umění mladých výtvarníků Československa Dům umění města Brna, Brno, Jízdárna Pražského hradu, Praha

1958 Česká soudobá medaile a plaketa, Práce z let 1945 - 1958, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha

1959 IV. přehlídka československého výtvarného umění, Jízdárna Pražského hradu, Praha.

1964 Kontakt, Osvětová beseda, Aš

1966 Výstava medailérů, Moskva

1966 Výstava medailérů, Jugoslávie

1967 Sochařská bilance 1967, Olomouc

1967 Umělci k výročí Října, Bruselský pavilon, Praha

1968 300 malířů, sochařů, grafiků pěti generací k 50 letům republiky, Praha

1968 I. trienále jihočeských, severočeských a západočeských výtvarných umělců, GVU Cheb

1969 Socha a město. Liberec

1978 Výtvarné umění v metru, Staroměstská radnice, Rytířský sál, Praha

1979 Z komorní tvorby sochařů Prahy 2, Praha

1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Praha, Dom kultúry, Bratislava

1988 Salon, Praha

1993 Výstava současného československého sochařství, Mánes, Praha

2009 Socha a město Liberec 1969, Výstava o výstavě, Oblastní galerie v Liberci