Wikipedista:Alice Valiulina/Pískoviště2

Přehled dějin a vývoje satiry (významné autoři a díla)

Starověk

Starověké Řecko

Řekové neměli slovo pro to, co by se později nazývalo „satira“, používaly se termíny cynismus a parodie.

Aristofanés, (cca 446 př. n. l. – cca 385 př. n. l.) : Hry

Moderní kritici označují řeckého dramatika Aristofana za jednoho z nejznámějších raných satiriků: jeho hry jsou známé svou politickou a společenskou kritikou. ^[1]

Menandros, (342 př. n. l. – 291 př. n. l.) : Komedie

Řecký dramatik-komik Menander převzal oplzlý styl Aristofanových her.

Menippos z Gadar, (cca 330 př. n. l. – cca 260 př. n. l.) : Satiry

Podle Menippa získal své jméno nejrozšířenější podžánr menippské satiry, i když jeho díla se nedochovala.

Starověký Řím

Quintus Horatius Flaccus (65 př. n. l. – 8 př. n. l.) : Satiry

Hexametrové verše Horácia jsou zábavná, ale vážná díla přátelského tónu, podle kterých tento podžánr byl pojmenován Horatiovská satira.

Juvenalis (60 – 140) : Satiry

Juvenal je zakladatelem ostré politické a sociální satiry. ^[2] Psal básní ve veršované formě daktylského hexametru.

Lúkianos (120 – 148) : Pravdivé příběhy

Pravdivé příběhy Luciana je příkladem literární satiry proti starověkým zdrojům (Ktésiás, Jambulus, Homérové eposy), které jako pravdu popisují fantastické a mýtické události. Jak poznamenal B.P. Reardon, „především je to parodie na literární ‚lháře‘ jako Homer a Herodotos“. ^[3]

Čína

Konfucius (551 př. n. l. – 479 př. n. l.) : Kniha písní

Satira, nebo fengci, jak se jí říká v čínštině, sahá přinejmenším ke Konfuciovi a je zmíněna v Knize písní. To znamenalo „kritizovat pomocí ódy“.

Čuang-c' (369 př. n. l. – 288 př. n. l.) : Zhuangzi

Text Zhuangzi poprvé definuje koncept bajky nebo yuyan, filozofické krátké anekdoty, obsahující mravní výchovu nebo varovnou moudrost, obvykle plné satirického obsahu. Během dynastie Qin a Han však koncept yuyan většinou vymřel v důsledku těžkého pronásledování disentu a literárních kruhů. ^[4]

Středověk

Islámský svět

Al-Džáhiz (Basra), 776 – 869) : Kniha lakomců aj.

Al-Tha'alibi (Níšápúr, 961–1038) : antologie satirických básní

Evropa

Carmina Burana (soubor básní z 11. - 13. století, sepsaný kolem roku 1230)

Willem die Madoc maecte : Liška Reynard

Renesance

Giovanni Boccaccio (1313 – 1375) : Dekameron (1348 – 1353)

Sebastian Brant (1457 – 1521) : Loď bláznů (1494)

Erasmus Rotterdamský (1466 – 1536) : Chvála bláznivosti (1509)

François Rabelais (1494 nebo 1483 – 1553) : Gargantua a Pantagruel (1534)

Till Eulenspiegel (počátek 16. století)

Reformace

Baroko

Osvícenství a romantismus

Moderní dějiny|Moderní doba

Literatura

Výtvarné umění

Kinematografie

Televize

Internet a počítačové hry

Související články

Satira

Vývoj české satiry

Reference

↑ SUTTON, D.F. Ancient Comedy: The War of the Generations. New York : Twayne Publishers, 1993
↑ Satire. In: Literary Devices : Literary Devices, Terms, and Elements [online]. Dostupné z: https://literarydevices.com/satire/
↑ REARDON, B. P. "Collected Ancient Greek Novels", Berkeley, Calif.: University of California Press, 1989. Pp. 619–649. ISBN 0-520-04306-5
↑ LEGGIERI, Antonio. "Magistrates, Doctors, and Monks: Satire in the Chinese Jestbook Xiaolin Guangji". The Rhetoric of Topics and Forms, Vol. 4, pp. 369–380. Berlin, Boston: De Gruyter, 2021. https://doi.org/10.1515/9783110642032

[sutton-1] SUTTON, D.F. Ancient Comedy: The War of the Generations. New York : Twayne Publishers, 1993

[devices-2] Satire. In: Literary Devices : Literary Devices, Terms, and Elements [online]. Dostupné z: https://literarydevices.com/satire/

[3] REARDON, B. P. "Collected Ancient Greek Novels", Berkeley, Calif.: University of California Press, 1989. Pp. 619–649. ISBN 0-520-04306-5

[4] LEGGIERI, Antonio. "Magistrates, Doctors, and Monks: Satire in the Chinese Jestbook Xiaolin Guangji". The Rhetoric of Topics and Forms, Vol. 4, pp. 369–380. Berlin, Boston: De Gruyter, 2021. https://doi.org/10.1515/9783110642032

[1]

[2]

[3]

[4]