Bezdomovectví

Tento článek je o lidech bez přístřeší. O osobě bez státního občanství pojednává článek Apatrida.

Člověk bez domova neboli bezdomovec či bezdomovkyně je někdo, kdo nemá domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší. Termín bezdomovectví pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu. Bezdomovectví je nejvíc patrné ve velkých městech a většinou je spolu s dalšími negativními faktory charakterizováno extrémním sociálním vyloučením a psychickým i fyzickým strádáním. K bezdomovectví se váže i typologie bezdomovství ETHOS, která rozlišuje osoby bez střechy (tedy osoby bez domova, jak jsou nejčastěji vnímaní v českém kontextu), dále ale také osoby bez bytu a osoby v nejistém nebo nevyhovujícím bydlení. Pro sociální práci a další společenskovědní obory, ale i pro obce a stát je důležité pracovat i s lidmi, kteří nežijí přímo na ulici, ale v různých formách nevyhovujícího bydlení. Proto se čím dál častěji místo pojmu bezdomovectví používá širší pojem bytová nouze. V roce 2018 bylo v České republice v bytové nouzi přibližně 83 tisíc lidí, přičemž přímo na ulici přibližně 16 tisíc z nich. Lidé bez domova se většinou přesouvají do větších měst, kde existuje i větší nabídka podpůrných služeb.

Obsah

Pojmy Bezdomovec a Člověk bez domova

Od pojmu bezdomovec se někdy pro jeho stigmatizující a hanlivý nádech upouští a častěji se využívá pojem člověk/osoba bez domova. Jazykovědci ale považují výraz bezdomovec za běžný a ustálený. Podobně nezisková organizace Nový prostor (bezdomovcům a jiným sociálně znevýhodněným lidem aktivně pomáhá tím, že jim umožňuje prodej stejnojmenného časopisu) slovu bezdomovec možné negativní konotace sice přiznává. Rozhodla se ale, že ho bude pro jeho srozumitelnost a nejčastější výskyt používat i v budoucnu a že bude usilovat o změnu jeho obsahu.

Příčiny bezdomovectví

K tomu, že se jedinec nebo rodina ocitne bez domova nebo v bytové nouzi nevede pouze jedna příčina. Většinou se sejde více faktorů, a ne všechny jsou na individuální úrovni ovlivnitelné. Tyto faktory lze dělit do následujících kategorií

Strukturální - Chudoba, nezaměstnanost, nebo nekonkurenceschopnost na trhu práce, hospodářská krize, předluženost nebo cenově nedostupné bydlení.
Institucionální - Dlouhodobý pobyt v institucionálních zařízeních prokazatelně zvyšuje pravděpodobnost ztráty bydlení a domova. Do těchto institucí se řadí například dětské domovy, věznice nebo (psychiatrické) nemocnice. Rizikovým momentem je zejména opuštění této instituce.
Vztahové - Domácí násilí, ať už zažívané v dětství v rodině nebo následně v partnerských vztazích, rizikovým faktorem pro pád do bezdomovectví je i rozpad rodiny. Čím dál častěji se uvádí souvislost traumatu zažitého v dětství a následných (nejen) vztahových problémů v dospělosti, které mohou k bezdomovectví vést.
Individuální - Duševní onemocnění (například psychotické onemocnění, nebo poruchy osobnosti), mentální postižení, chronické fyzické onemocnění, závislost na návykových látkách (například alkoholismus, toxikomanie).

Čím déle se člověk v bezdomovectví nachází, tím obtížnější je následné reintegrace do společnosti, protože jedinec se dříve či později na život na ulici adaptuje, dojde ke změně hodnot i norem. Po dobu života na ulici se navíc začnou kumulovat další faktory, které reintegraci znesnadňují (navyšování dluhů, trestná činnost). Výše uvedený výčet faktorů ukazuje, že bezdomovectví není pouze otázkou bydlení a bytové politiky státu, ale také problém sociální, přičemž pro úspěšnou reintegraci člověka bez domova je kromě samotného bydlení nutná také sociální a psychologická podpora. K návratu k obyčejnému životu lidi bez domova často přiměje nemoc, nemohoucnost, partnerství nebo rodičovství nebo spirituální zážitek^{[kdo?][zdroj?]}.

Typy bezdomovectví

Vlastimila a Ilja Hradečtí rozdělují ve své publikaci z roku 1996 bezdomovectví do tří skupin. Upozorňují zejména na to, že mimo bezdomovectví zjevného existují významné skupiny, které své bezdomovectví skrývají nebo jsou jím ohroženi:

Zjevné bezdomovectví. Mezi zjevné osoby bez domova se řadí osoby, které okázale žijí mimo standardní hranice sociálních norem a návyků, jsou to „lidé z nádraží a parků“. Oni sami své bezdomovectví neskrývají.
Skryté bezdomovectví. Mezi skryté osoby bez domova se řadí lidi, kteří jako bezdomovci žijí, ale nelze to rozlišit „na první pohled". Jedná se o lidi, kteří své bezdomovectví skrývají (zpočátku přespávají u známých) a ještě nevyhledávají sociální služby.
Potenciální bezdomovectví. Potenciální bezdomovci jsou lidé, kterým bezdomovectví hrozí.

Typologie bezdomovectví ETHOS v České republice[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 sestavila Evropská observatoř bezdomovství pro organizaci FEANTSA typologii bezdomovectví ETHOS (European Typology of Homelessness and housing exclusion). Účelem je popsat co nejvíce kategorií bytové nouze, do které nespadají jen lidé žijící zjevně bez přístřeší. Typologie ETHOS umožňuje komplexněji nahlížet na problematiku bezdomovectví a vytváří pojmový aparát i pro méně zjevné a skryté formy bytové nouze, který je jednotný napříč Evropskou unií. Typologie ETHOS je užitečným nástrojem při sběru dat a výzkumu, monitoringu bytové nouze, tvorbě politik i práci médií. Pro český kontext byla implementována v roce 2007. Pro kategorie nevyhovující a nejisté bydlení je důležité zdůraznit, že osoby žijící na těchto místech jsou považovány za osoby v bezdomovectví, pokud nemají jinou možnost standardního bydlení.


KATEGORIE BEZDOMOVECTVÍ	SPECIFIKACE
Bez střechy	Osoby přespávající venku, ve veřejných prostranstvích (odstavené vlaky, pod mostem, lavičky, nádraží, sklepy), na noclehárnách.
Bez bytu	Osoby žijící na azylových domech pro muže, ženy, matky a rodiny s dětmi, oběti domácího násilí, ženy ohrožené domácí. násilím žijící na skryté adrese, osoby žijící v domech na půli cesty, před opuštěním dětského domova, pěstounské péče nebo jiného ústavního zařízení pro děti a mladistvé, osoby žijící na komerčních ubytovnách, žadatelé o azyl žijící v azylových zařízení, cizinci žijící na ubytovnách, kteří nemají jinou možnost bydlení, osoby před výstupem z výkonu trestu odnětí svobody, osoby před opuštěním zdravotnického zařízení.
Nevyhovující bydlení	Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách (maringotka, karavan, budovy, které nejsou určené k bydlení - kancelář, zahradní chatka, provizorní bydlení), osoby žijící v nevhodném bydlení, tedy v bydlení, které se stalo nevhodným k obývání, byť dříve mohlo být obyvatelné, osoby žijící v přelidněném bytě.
Nejisté bydlení	Osoby žijící v nejistém bydlení (přechodně žijící u příbuzných nebo přátel, v podnájmu, v bydlení bez právního titulu, v nezákonně obsazené budově, na nezákonně obsazeném pozemku), osoby ohrožené vystěhováním (dostaly výpověď z bytu nebo jim hrozí vystěhování z vlastního bydlení), osoby ohrožené domácí násilím, pokud je domácí násilí nahlášené na policii.

Bezdomovectví v Česku

Bezdomovectví je v Česku závažným sociálním problémem. Podle výzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí, který byl publikován v říjnu 2016, se v České republice nachází zhruba 68 500 lidí bez domova. Vláda České republiky hodlá jejich problémy řešit v rámci Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 z roku 2013. V neziskovém sektoru bezdomovcům pomáhají charitativní náboženské organizace.

Právní hledisko

Bezdomovectví v českém právu

Český právní řád pojem „bezdomovec“ zná jen jako osobu bez státní příslušnosti. V běžném použití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo z vážných důvodů nechce užívat anebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici lze chápat právně jako místo, kam jeho uživatel může de iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Domov lze také pojímat sociální teorii, jako centrum komplexního uspokojování potřeb člověka. Domov poskytuje soukromí a pocit bezpečí. Podle zákona se lidé bez domova řadí mezi osoby ohrožené sociálním vyloučením, pro něž stát zajišťuje péči.

Bezdomovce jako „osoby bez přístřeší“ vymezuje zákon o pomoci v hmotné nouzi (§ 2 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb.) tak, že jsou to lidé, jež „nemají naplněny důležité životní potřeby“. Starost o lidi bez domova je svěřena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (§ 92). Uvedené ustanovení pak obci s rozšířenou působností ukládají „zajistit péči osobě, které není poskytována sociální služba, a je v takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život nebo zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, v nezbytném rozsahu“. Týž úřad má na starost koordinovat poskytování služeb lidem, „jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností“. Tuto agendu nejčastěji zajišťují sociální kurátoři pro dospělé. Lidé bez domova spící na lavičce v parku v Praze Lidem bez domova mají sloužit především tzv. služby sociální prevence podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách, které ovšem neobsahují sociální péči o lidi bez domova s omezenou soběstačnosti. Základními nízkoprahovými službami jsou služby terénní programy podle § 69, nízkoprahová denní centra podle § 61 nebo noclehárny podle § 63. Další službou s vyšším prahem jsou azylové domy podle § 57 nebo sociální rehabilitace podle § 70. Lidem bez domova jsou určeny i služby sociální rehabilitace, mezi nejznámější patří Nový Prostor, který svým klientům umožňuje prodejem časopisu se stejným názvem zvýšit svůj příjem a s pomocí sociálních pracovníků a pracovnic zlepšit svou situaci. Časopis akcentuje své poslání nejen jako pomoc prodejcům v nouzi, ale také jako příležitost pro vznik jedinečné komunikační platformy. V České republice stále chybí zákon o sociálním bydlení a cenově dostupné standardní bydlení. Návrh zákona, který připravila vláda Bohuslava Sobotky, se v roce 2017 poslanecké sněmovně schválit nepodařilo. Některým politikům se nelíbil velký počet lidí, kterých by se zákon týkal. Stávající systém služeb sociální prevence není vhodně nastavený pro všechny lidi bez domova. Někteří z nich potřebují individuální a flexibilní podporu sociální pracovníků a pracovnic a dostatek klidu a soukromí. Pro tuto poměrně úzkou skupinu lidí bez domova jsou určeny programy Bydlení především (Housing First).

České instituce na pomoc lidem bez domova

Mezi nejvýznamnější neziskové organizace pomáhající lidem bez domova v ČR patří Naděje, Armáda spásy, Charita, Nový Prostor, Jako doma aj.

Instituce pomáhající lidem bez domova lze rozdělit následovně:

Sociálních služby, které se snaží s využitím sociální práce podpořit lidi bez domova, aby nalezli bydlení a stabilizovali svoji životní situaci k bydlení nebo k práci.
Spolky a sdružení, které samo bezdomovectví konceptualizují jako integrované do společnosti. V rámci jiného projektu Pragulic pro návštěvníky Prahy, provádí lidé bez domova. Tento projekt se rozšířil i do Brna. Téměř 50 lidí bez domova pak v Praze získalo v roce 2008 práci na hlavní pracovní poměr díky pilotnímu projektu magistrátu. Účastníci projektu našli uplatnění v zahradnictví, pásové výrobě nebo na stavbách. Od druhé poloviny 90. let v Česku působí kolektivy Food Not Bombs, které vaří a rozdávají jídlo potřebným. K roku 2014 v různých českých městech, především v Praze, fungovalo asi 12 těchto kolektivů. Po vzoru podobných projektů v zahraničí pořádají v Ostravě a dalších městech Noc venku pod heslem „přijďte si vyzkoušet, jaké to je spát na ulici a podpořte tímto lidi bez domova.“ V Ostravě působí také Asociace lidí pro domov (ASLIDO), jejím cílem je: "emancipace lidí bez domova prostřednictvím jejich zapojování do řešení bytové nouze a otevírání dialogu mezi všemi aktéry angažovanými v problematice bezdomovectví." Dalšími podobnými projekty byly DIVAdno nebo Ježek a Čížek. Od roku 2014 působí v ČR nadace "Nejdřív střecha", která nabízí jeden (výjimečně dva) měsíce ubytování. Podle zkušeností platných k roku 2015 si asi 56 % ubytovaných během této lhůty najde zaměstnání i bydlení. O ukončování bytové nouze a prosazení zákona o sociálním bydlení usiluje Platforma pro sociální bydlení.

Wikipedista:AliSAugi/Pískoviště