Wikipedista:Alena Disha/Pískoviště
Uprchlík[editovat | editovat zdroj]
Uprchlík v evropském právu[editovat | editovat zdroj]
Pokud bychom chtěli zjistit jak je to s ochranou práv pro uprchlíky na území Evropské Unie můžeme nahlédnout do Evropské úmluvy o ochraně lidských práv[1].
Uprchlík v českém právu[editovat | editovat zdroj]
V roce 2000 vešla v platnost nová právní úprava, která zavádí pojem azylant, tedy cizinec, kterému byl udělen azyl, resp. byl mu přiznán statut uprchlíka a získal ochranu hostitelského státu.[2]
Radka Jelínková dělí uprchlíky do následujících skupin[2]:
- Statutární uprchlík - uprchlík, který splňuje kriteria Ženevské úmluvy z roku 1951 a Protokolu z roku 1967
- Uprchlík de facto - uprchlík, který nemůže nebo nechce získat postavení statutárního uprchlíka
- Uprchlík in orbit - uprchlík, který nemůže nalézt zemi ochotnou mu poskytnout azyl
- Uprchlíci prima facie - uprchlíci, o jejichž uprchlickém statutu bylo rozhodnuto v rámci větší skupiny v situaci rozsáhlého přílivu, aniž by byly žádosti posouzeny jednotlivě
- Mandátoví uprchlíci - uprchlíci, kteří spadají do kompetence UNHCR podle mezinárodního uprchlického práva
- Uprchlík „sur place“ - je osoba, která v okamžiku odchodu ze země nebyla uprchlíkem, stala se jím později v důsledku okolností nastalých v době jeho nepřítomnosti.
Zákon o azylu[editovat | editovat zdroj]
Statut cizince v ČR je původně definován v zákoně o azylu č. 283/1991 Sb.)[3]. K poslední změně zákona došlo zákonem č. 103/2013 Sb.[4]
Pobyt uprchlíka na území ČR je upraven zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o azylu upravuje:
- podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl požádat Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany na území České republiky (dále jen "území"), a pobyt azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany na území
- řízení o udělení mezinárodní ochrany formou azylu nebo doplňkové ochrany a řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany
- práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta a osoby požívající doplňkové ochrany na území
- působnost Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Policie České republiky v této oblasti státní správy
- státní integrační program
- azylová zařízení
Hlavní instiucí v ČR, která se věnuje uprchlíkům a jejich integraci do společnosti je Ministerstvo vnitra České republiky. MV ČR vytváří národní politiku v péči o uprchlíky a spravuje uprchlické tábory. Za tímto účelem zřídilo ministerstvo Odbor azylové a migrační politiky a Správu uprchlických zařízení[5].
Neziskové organizace a právní otázky uprchlictví[editovat | editovat zdroj]
Neziskové organizace pomáhají uprchlíkům a azylantům zorientovat se v právech a povinnostech uprchlíka v ČR a napomáhají tak k rychlejší integraci uprchlíků do společnosti. Ministerstvo vnitra vydává adresář organizací zabývající se integrací cizinců[6].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
<references>
- ↑ European court of human rights, Evropská úmluva o ochraně lidských práv ve znění protokolů č. 11 a 14 s Protokoly 1, 4, 6, 7, 12 a 13
- ↑ a b Mgr. Jelínková, Radka: Právní postavení uprchlíků v České republice, srpen 2000
- ↑ Zákonyprolidi.cz, Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.
- ↑ epravo.cz, Zákon č. 103/2013 Sb. o změnách zákonů č. 325/1999 Sb. o azylu, č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců a zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí
- ↑ czechkid.cz, Uprchlické tábory
- ↑ Ministerstvo Vnitra ČR, Kontakty na nestátní neziskové organizace (NNO) působící v oblasti integrace cizinců