Wikipedista:AdamKreperat/Pískoviště

Malá paradigmata sociální práce

V sociální práci během 20. století vykrystalizovaly tři odlišné přístupy, které Payne (1997) označuje jako tzv. malá paradigmata, Odlišují se jak svými filozofickými východisky, tak praktickými konsekvencemi. Jejich vymezení je zajímavé také s ohledem na vývoj české sociální práce, která svoji identitu znovu musí hledat.

Terapeutické paradigma

První z paradigmat označujeme jako terapeutické a za hlavní faktor sociálního fungování zde považujeme psychické zdraví a duševní pohodu. Sociální práce je v tomto ohledu prováděna spíše formou psychoterapie. Podle Navrátila zastánci tohoto přístupu spatřují cíl sociální práce v zabezpečení psychickém a v zabezpečení sociální pohody.

V souvislosti s celou myšlenkou paradigmatu se zde nabízí otázka, jak je zvládání životní situace klienta ovlivněno jeho vlastními osobnostními deficity. Z celkového obrazu životní situace klienta zde vychází zakázka na řešení důsledků psychického stavu, který ovlivňuje schopnost zvládat očekávání klientova blízkého okolí.

Reformní paradigma

Druhé paradigma je také označováno, jako tzv. úsilí o reformu společenského prostředí. V praxi tato teorie znamená, že se sociální fungování člověka pojí s určitou vizí společenské rovnosti v různých dimenzí společenského života (jako jsou společenské třídy, gender, etnikum, věkové skupiny,…).

Podpora solidarity a spolupráce v rámci společenské skupiny můžou pomoct utlačeným lidem v rámci skupiny pomoct získat přirozený vliv na vlastní životy. Sociální práce se u tohoto paradigmatu zaměřuje na tzv. empowerment neboli zmocňování utlačovaných jedinců sociální skupiny do takové míry, aby se mohla podílet na tvorbě a změnách funkce institucí.

Poradenské paradigma

U tohoto třetího paradigmatu podle Navrátila závisí na: “schopnosti zvládat problémy a přístup k odpovídajícím informacím a službám“.

Lidé, kteří zastávají myšlenku poradenského paradigmatu, vnímají tento přístup jako jeden z aspektů systému samotných sociálních služeb.

Tvrdí, že paradigma si klade za cíl jít naproti individuálním potřebám a zároveň usiluje o zlepšování celého systému, poskytující sociální služby. Hlavními zakázkami klienta, podle poradenského paradigmatu, by mělo být zaměření se na neuspokojené individuální potřeby, individuální omezení, které klientovi brání v uspokojení jeho potřeb ale i celková více či méně úspěšná snaha institucí reagovat na tyto klientovy potřeby.

Obecně jde zejména o pomoc, která je prováděna pomocí poskytování informací profesionálním poradenstvím a pomocí zprostředkováváním dalších zdrojů pomoci. Součástí celého směru je i snaha o změnu společnosti a jejich institucí, tak aby lépe reagovaly na potřeby svých občanů.