John Ponsonby Conroy[editovat | editovat zdroj]

John Ponsonby Conroy, 1. baronet Hannoverského království (21. října 1786 - 2. března 1854) byl britským armádním důstojníkem, který sloužil jako správce financí Vévodkyně z Kentu, matky budoucí královny Anglie Viktorie.

Raný život[editovat | editovat zdroj]

Conroy se narodil ve Walesu irským rodičům. Byl jedním ze šesti dětí. Jeho otec byl advokát a John získal soukromé vzdělání v Dublinu. Svou kariéru začal počátkem 19. století jako voják, nejdříve jako druhý nadporučík královského dělostřelectva. Poté byl povýšen na nadporučíka a stal se členem Královské vojenské akademie ve Woolwich. Svou kariéru budoval během napoleonských válek i když si vysloužil opovržení ostatních důstojníků kvůli jeho schopnosti vyhnout se bitvám včetně té u Waterloo.

Svůj postup si také usnadnil sňatkem v roce 1808 s Elizabeth Fisherovou, dcerou plukovníka Benjamina Fishera, pod kterým Conroy sloužil v Irsku a v Anglii. Byl povýšen na druhého kapitána a stal se pobočníkem dělostřelectva. Conroy a Elizabeth spolu měli šest dětí.

Potomci:

Elizabeth Jane Conroy
Edward Conroy

Arthur Benjamin Conroy

Stephen Rowley Conroy
Henry George Conroy

Victoria Maria Louisa Conroy

Zaměstnání u vévodkyně z Kentu[editovat | editovat zdroj]

Poté co získal několik vojenských hodností v armádě,prokázal, že se nevyzná pouze v koních, ale i penězích. Obě tyto vlastnosti zaujaly vévodu z Kentu a Strathearnu - prince Eduarda, který byl věčně bez peněz a potřeboval doplňovat do svých velkých stájí nové koně.Zaměstnal Conroye nejprve jako štolbu a brzy na něj začal spoléhat jako na nejlepšího přítele. Tento vztah trval od roku 1817 pouze dva roky, protože vévoda z Kentu zemřel v lednu 1820 a na smrtelné posteli Conroyovi svěřil do péče svou manželku a dceru. Conroy to později neváhal kdykoli vévodkyni připomenout.

Kapitán Conroy vévodkyni všemožně vypomáhal, dokonce se nabídl, že zastaví vlastní majetek, jen aby si chudá vévodkyně mohla půjčovat peníze na nákladné živobytí. Pochopitelně počítal s tím, že se jednou bude podstatným způsobem podílet na majetku, který princezna, budoucí královna Viktorie a její matka získají. Uzavřel s vévodkyní dohodu, že pokud bude nadále spravovat jejich pokladnu tak jako dosud a držet věřitele na uzdě, dostane bohatou odměnu při nástupu viktorie na trůn.

Za jejich dohodou mohl, ale nemusel stát i vztah erotický. V každém případě to byl vztah velmi rozporuplný a bouřlivý. Oba usilovali o moc a bohatství, předháněli se, kdo získá na princeznu větší vliv.

Kensingtonský systém[editovat | editovat zdroj]

Conroy spolu s vévodkyní vymysleli tzv. Kensingtonský systém - soubor pravidel, který měl navenek princeznu chránit, ve skutečnosti ji činil bezbrannou loutkou v rukou své matky a Conroye. Dokonce se nesměla stýkat s vrstevníky, nemohla navázat žádné přátelství. Touhou Conroye i vévodkyně bylo získat regenství a stát se tak dočasným zástupcem panovníka. Oba dvadoufali, že pokud se nedočkají touženého regenství, jež by získali, kdyby král zemřel dřív a než by Viktorie dosáhla plnoletosti, budou vládnout i tak, právě díky svému vlivu na Viktorii.

Tato pravidla a prostředí bez lásky, ve kterém musela Viktorievyrůstat, způsobily, že začala Conroye nenávidět. V době kdy bylo princezně osm či devět let, měl už Conroy jejich domácnost plně ve své moci a rozhodoval jak o otázkách finančních, tak o jejím osobním životě. Conroy vládl železnou rukou a i když byla vévodkyně oficiální hlavou rodiny, podmínky diktoval on a ona pouze tlumočila jeho rozkazy. Conroy to neuměl jen s penězi a koňmi, ale věděl také jak zacházet se ženami, jak si je podmanit. Dokázal je sprostě využívat. Byl to mimořádně podlý a obratný lhář. Tím také získal náklonnost princezny Sofie II., která mu dala do správy své tučné zdroje financí a dokonce ho zahrnula do své poslední vůle.

Takové zacházení princeznu zocelilo, obrnila se proti tvrdému osudu a naučila se hájit své pozice proti nepřátelům, jako byl Conroy. Ten jejich vztah stále zhoršoval. Chtěl se stát jejím osobním tajemníkem, chtěl u princezny hrát stejnou roli jako u její matky. Nebral si servítky, byl na ni hrubý. Škodil si víc, než tušil. Dělal si z Viktorie stále většího nepřítele, odcizoval ji od matky a nevšiml si, že se uzavírá do sebe a tak nevědomky pomáhal brousit ostří jejího odvážného, jako kámen tvrdého charakteru.

Conroyův konec[editovat | editovat zdroj]

Conroyovo úsilí bylo neúspěšné a když Viktorie roku 1837 nastoupila na trůn, vyhnala Conroye s jeho rodinou z paláce. Sir Conroy se k ní mohl ohlásit pouze v úřední záležitosti, i když zůstal ve službě vévodkyně z Kentu . Dostal penzi a v roce 1839 rezignoval na svou funkci a opustil Anglii. v roce 1842 se usadil ve svém rodinném domě v ArbofieldHall nedaleko Redingu v Berkshire a stal se farmářemV 50. letech vyšli najevo jeho finanční machinace a vévodkyně pochopila, že ji člověk, jemuž tolik let naprosto důvěřovala, sprostě okrádal a podváděl. Roku 1854 Conroy zemřel.

Historiografie[editovat | editovat zdroj]

Po jeho smrti noviny TheTimes publikovali kladný nekrolog, ve kterém byl Conroy chválen a byl oceněn jeho život i jeho působení v královské rodině.

Je to udivující hodnocení vzhledem k tomu co k jeho osobě říkají historici. Historik 20. Století Christopher Hibbert píše, že Conroy byl hezký muž s jistým kouzlem, vysoký, impozantní, chytrý, ješitný, bezohledný s vysokými ambicemi. Historik Gillian Gill popisuje Conroye jako kariérního dobrodruha, šikovného manipulátora a pedanta, který přišel do Anglie s malými prostředky, určitými schopnostmi a mocnou ctižádostí. V roce 2004 napsala Elizabeth Longfordová, že Conroy byl obětí vlastních nezřízených ambicí.

Dohady o Conroyově otcovství[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k výskytu nemoci hemofilie- narušené schopnosti těla kontrolovat srážlivost krve u jednoho z Viktoriiných potomků a dalšímu šíření nemoci v její královské linii se později vyskytly dohady, protože u jejich rodičů a jejich předků se nemoc nevyskytovala, že jejím skutečným otcem by mohl být nenáviděný Conroy.

Zdroje:

http://otma.blog.cz/0912/kralovna-viktorie-1819-1901
http://en.wikipedia.org/wiki/John_Conroy
Erickson, C.: Její malé Veličenstvo, Život anglické královny Viktorie, Ostrava:Domino,1998