Wikipedie:Článek týdne/2007/34
Jeruzalémské království byl křižácký stát, založený evropskými křižáky na Blízkém východě po první křížové výpravě roku 1099. Jeruzalémské království mělo uzavřené spojenecké dohody se západoevropskými monarchiemi a v porovnání s nimi bylo relativně malým a slabým státem, který musel být často ekonomicky a vojensky podporován. Království bylo silně vázáno na své sousedy, Malou Arménii a Byzantskou říši, jejichž vlivem západní křižáci částečně „orientalizovali“.
Stát zabíral území dnešního Izraele, západního břehu Jordánu a pásmu Gazy. Náležela k němu také území dnešního Libanonu na severu, sinajské pouště na jihu a část dnešního Jordánska a Sýrie. Křižáci se rovněž pokusili rozšířit své državy o území fátimovského Egypta. Zastoupení populace křesťanů západního ritu bylo ve Svaté zemi vždy malé, navzdory neustálému proudu nových latinských kolonistů z Evropy; většina účastníků první křížové výpravy se po jejím zakončení vrátila zpět do svých vlastí. Jeruzalém poté začal být znám jako Outremer, což je francouzský výraz pro „zámoří“, a nové generace francouzských osadníků začaly považovat Outremer za svou vlast a sebe za domorodce – účastník první křížové výpravy, kronikář Fulcher ze Chartes, napsal: „My, kdož jsme byli Occidentálci, jsme se nyní stali Orientálci.“