Wenzel von Wurm
Wenzel von Wurm | |
---|---|
Wenzel von Wurm jako polní podmaršál | |
Narození | 27. února 1859 Karolinenthal Rakouské císařství |
Úmrtí | 21. března 1921 (ve věku 62 let) nebo 12. března 1921 (ve věku 62 let) Vídeň Rakouská republika |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | generálplukovník (1917), polní zbrojmistr (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906) |
Sloužil | Rakousko-Uhersko |
Složka | Rakousko-uherská armáda |
Války | I. světová válka |
multimediální obsah na Commons |
Wenzel Wurm, od roku 1917 svobodný pán von Wurm (27. února 1859, Praha – 21. března 1921, Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do armády vstoupil po studiích v roce 1879, jako nižší důstojník působil mimo jiné u generálního štábu nebo na c. k. ministerstvu války. Sloužil také u různých posádek v monarchii, mimo jiné několik let v Plzni. Na počátku první světové války v hodnosti polního zbrojmistra operoval v Srbsku a poté v Itálii. V armádě dosáhl v roce 1917 hodnosti generálplukovníka a téhož roku byl povýšen na barona.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vzdělání a kariéra před válkou
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Karlíně (dnes Praha) jako syn důstojníka, po střední škole vstoupil Wurm v roce 1875 na inženýrské oddělení Technické vojenské akademie ve Vídni, kterou absolvoval s vyznamenáním. Po promoci byl 24. dubna 1879 přidělen jako poručík k 1. ženijnímu pluku. Poté v letech 1883 až 1885 navštěvoval válečnou školu ve Vídni, než byl převelen do generálního štábu jako poručík. Během své služby u 58. a 24. pěší brigády v Liberci a Tarnówě byl povýšen na kapitána generálního štábu (1888).[1] Dne 1. listopadu 1894 byl Wurm povýšen na majora a po krátké době služby u 75. pěšího pluku se stal náčelníkem štábu 14. pěší divize v Prešpurku.[2] V březnu 1895 byl přeložen k 5. oddělení ministerstva války, kde sloužil dva roky. Podplukovníkem se stal 1. května 1897 a nyní již ve službě u 76. pěšího pluku. V roce 1900 se vrátil do Prešpurku jako náčelník štábu V. sboru a 1. listopadu téhož roku byl povýšen do hodnosti plukovníka. Spolu s povýšením na generálmajora 1. listopadu 1906 mu bylo svěřeno velení 37. pěší brigády v Plzni. V únoru 1910 se stal velitelem 19. pěší divize v Plzni, následovalo povýšení na polního podmaršála 1. listopadu.[3] V této funkci setrval až do února 1914, kdy převzal velení XVI. sboru v Dubrovníku.[4]
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Když začala první světová válka, byl Wurm 1. srpna 1914 (7. listopadu 1914) povýšen na polního zbrojmistra a dostal velení XVI. sboru, který byl součástí 6. armády na srbském dějišti války.[5] Při první ofenzivě v srpnu 1914 jeho jednotky pochodovaly přes Sanjak k Uvacu, v září pak po generálním ústupu znovu překročil Drinu a dobyl strategicky velmi důležité postavení u Jagodny, kterou držel proti silným srbským protiútokům. V listopadu byla zahájena nová ofenzíva proti Srbsku na široké frontě, kdy Wurmův sbor dobyl město Valjevo. Navzdory špatné zásobovací situaci (kvůli špatnému počasí a nedostatku použitelných cest) pro rakousko-uherské vojsko byl Wurm jediným vyšším velitelem, který volal po dalších útocích. Po vyvedení srbských záloh na frontu se však celá ofenzíva zhroutila, což vedlo ke krvavému a ukvapenému ústupu. V důsledku této porážky se generál Potiorek vzdal svého velení. Wurm sám v těchto bojích získal pověst nelítostného velitele vůči svým jednotkám.
Když Itálie 23. května 1915 vyhlásila Rakousko-Uhersku válku, Wurmův XVI. sbor v Syrmii dostal za úkol co nejrychleji zastavit italské síly. Své jednotky rozmístil západně od Gorice podél řeky Isonzo. To bylo základem pro následující čtyři úspěšné obranné bitvy císařské a královské armády a vyneslo polnímu zbrojmistrovi řadu vyznamenání a ocenění, včetně titulu c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[6]
V létě 1917 převzal velení 4. armády na Volyni, 10. srpna 1917 byl povýšen na generálplukovníka. Za zásluhy v Itálii mu byl nakonec udělen rytířský kříž prestižního Řádu Marie Terezie.[7] Na základě řádových stanov byl poté povýšen do stavu svobodných pánů.[8][9]
Již 23. srpna 1917 dostal Wurm nový úkol tím, že byl nasazen jako velitel 1. Isonzské armády na italské frontě. Po úspěšném průlomu u Flitsch - Tolmein jeho jednotky překročily Isonzo a dosáhly dolní Piavy. Nakonec se v červnu 1918 Wurm se svými jednotkami zúčastnil poslední velké rakousko-uherské ofenzívy proti Itálii (bitva u Vittorio Veneta).
Po zániku monarchie byl k datu 1. prosince 1918 penzionován a v roce 1921 zemřel ve Vídni.[10] Jeho čestný hrob je na vídeňském ústředním hřbitově (brána 2, skupina 48B, řada 3, č. 16).[11]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Vojenský záslužný kříž v prosinci 1898
- Řád železné koruny III. třídy dne 24. března 1904
- Rytířský kříž Leopoldova řádu 24. září 1912
- Velkokříž Řádu železné koruny s válečnou dekorací dne 15. října 1914
- Řád Leopolda I. třídy s válečnou dekorací a meči 29. června 1915
- Bronzová Vojenská záslužná medaile, známá také jako Signum Laudis, s válečným vyznamenáním a meči 2. března 1916
- Velkokříž Řádu Leopolda s válečnou dekorací a meči dne 2. června 1917
- Rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie dne 17. srpna 1917
- Vojenský záslužný kříž 1. třídy s válečnou dekorací a meči 5. listopadu 1917
- Železný kříž (1914) 2. a 1. třídy v roce 1918
- Osmanský řád Osmanje I. třídy s válečnou dekorací v roce 1918
- Osmanská válečná medaile Železný půlměsíc v roce 1918
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 1. května 1886 se oženil s Irene Mezner z Prahy, se kterou měl dvě dcery. Jedna z nich však zemřela ještě jako kojenec. Když Irene v roce 1895 zemřela, vzal si Marii Natiesku jako svou druhou ženu, která mu porodila ještě jednu dceru.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wenzel von Wurm na německé Wikipedii.
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1892; Vídeň, 1892; s. 180 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1895; Vídeň, 1895; s. 168 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 147, 175 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 97, 131 dostupné online
- ↑ 6. armáda na webu austria-forumdostupné onlin
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 86
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací, ročník LXI.; Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 110 ISSN 0036-5246
- ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2022; Praha, 2014; 495 s. (heslo Wurm) ISBN 978-80-905324-4-1
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio. Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (německy)
- ↑ Ehrenhalber gewidmete und Historische Grabstellen im WIENER ZENTRALFRIEDHOF [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wenzel von Wurm na Wikimedia Commons
- Životopis Wenzela von Wurma na webu Austro-Hungarian Army
- Wenzel von Wurm in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Wenzel von Wurm na webu valka.cz
- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti první světové války
- Tajní radové
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Železného půlměsíce
- Nositelé Železného kříže
- Narození 27. února
- Narození v roce 1859
- Narození v Praze
- Úmrtí 21. března
- Úmrtí v roce 1921
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově