Włodzimierz Piliński
| Dr. Włodzimierz Piliński | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1897 – 1900[1] | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Polský klub |
| Narození | 1. října 1856 Tarnowiec[1] |
| Úmrtí | 25. srpna 1912 (ve věku 55 let) Řešov  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Konstanty Piliński |
| Náboženství | římskokatolické[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Włodzimierz Piliński (1. října 1856[2] – 25. srpna 1912 Řešov[3])[1] byl rakouský právník a politik polské národnosti z Haliče, na konci 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Působil na postu ředitele městské spořitelny v Řešově. Zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[3] Roku 1896 byl zvolen do okresní rady v Rzeszowě.[4]
Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1897 za kurii velkostatkářskou v Haliči.[5] V rejstříku poslanců v období 1897–1901 se uvádí jako rytíř Dr. Wladimir Piliński, advokát a statkář, bytem Řešov.[6]
Ve volbách roku 1897 je uváděn jako oficiální polský kandidát,[7] tedy kandidát parlamentního Polského klubu. Byl konzervativně orientován.[3]
Zemřel v srpnu 1912.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Parlamentarier 1848 – 1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2022-03-05]. Heslo Piliński, Włodzimierz Ritter von Dr. iur.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-05. (německy)
- ↑ Piliński, Włodzimierz [online]. baza-nazwisk.de [cit. 2015-12-25]. Włodzimierz Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d Sterbefälle. Prager Tagblatt. Srpen 1912, čís. 236, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Krakauer Tagblatt, 25. 10. 1896, s. 4.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0016&size=45&page=332
- ↑ Das Vaterland, 23. 3. 1897, s. 4.