Vzdušný parní kočár

Vzdušný parní kočár^[1] (jinak zvaný Ariel) byl létající stroj patentovaný v roce 1842, u kterého se předpokládalo, že bude létat s cestujícími. Ve skutečnosti nebyl letu schopen, protože jeho těžký parní stroj nedokázal dodat k letu dostatek energie. Mnohem úspěšnější byl následující model z roku 1848, který dokázal uletět malé vzdálenosti uvnitř hangáru. Vzdušný parní kočár měl ale i tak pro letectví význam, protože se jednalo o přechod mezi testováním kluzáků a experimentům s lety s pohonnou jednotkou.

Specifikace

Ariel měl být jednoplošník s rozpětím křídel 46 metrů, hmotností 1400 kg a poháněn pro tyto účely speciálně vytvořením nízkohmotnostním parním strojem o výkonu 37 kW (50 HP).^[2] Nosná plocha křídel měla být 420 m² a dalších 140 m² na ocase.^[3] Vynálezci doufali, že by letoun mohl dosáhnout rychlosti 50 mil za hodinu a nést 10 – 12 cestujících na vzdálenost do 1600 km.^[4] Startovat měl z nakloněné rampy. Podvozek byl tříkolový.

Patent 9478

William Samuel Henson (1812–1888) a John Stringfellow (1799–1883) obdrželi v roce 1842 na letoun britský patent 9478.

Aerial Transit Company

William Samuel Henson, John Stringfellow, Frederick Marriott, a D.E. Colombine se spojili v roce 1843 dohromady jako společnost Aerial Transit Company za účelem zkonstruování létajícího stroje. Henson postavil model v určitém měřítku, který následně uskutečnil jeden váhavý skok mimo svůj vodící drát. Pokusy o let byly mezi lety 1844 a 1847 neúspěšně prováděny s malým modelem i jeho větším bratrem o rozpětí 6,1 metru.

Firma podle patentu plánovala „přepravovat poštu, zboží a cestující vzduchem z místa na místo.“^[2]

Při pokusu o získání investorů a podpory v britském parlamentu firma zahájila veřejnou kampaň, při které ukazovala obrázky Arielu v exotických místech, ale nepodařilo se jim získat potřebnou investici. V tisku se objevovaly spekulace, že Ariel je podvod či hoax.

Odkaz Arielu

Ariel se objevuje na řadě známek z různých zemí, obvykle jako část sérií známek o historii aviatiky.
V 60. letech 20. století byl v Londýně provozován hotel The Ariel, který se specializoval na ubytovávání lidí cestujících letadlem. Toto jméno mělo přímou souvislost s letounem Hensona a Stringfellowa.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aerial Steam Carriage na anglické Wikipedii.

↑ BATCHELOR, John; LOWE, Malcolm V. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2005. ISBN 80-7234-407-2. Kapitola John Stringfellow, s. 26 – 27.
↑ ^a ^b Airplane Invention Was Delayed 60 Years. The Fort Worth Press. 1961-11-11. (anglicky)
↑ CHANUTE, Octave. Aeroplanes: Part 2: July 1892 [online]. 1891 [cit. 2007-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Weider History Group. William Henson and John Stringfellow: Pioneer Aviation Strategists [online]. HistoryNet.com. Dostupné online. (anglicky)
↑ Modern Refrigeration. Svazek 64 – 1961. [s.l.]: [s.n.] (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vzdušný parní kočár na Wikimedia Commons
(anglicky) Muzeum v Chard má obsáhlou expozici o práci Johna Stringfellowa a Williama Samuela Hensona
(anglicky) BBC: Vzdušný parní kočár
(anglicky) Létající stroje: William Samuel Henson
(anglicky) Stringfellow a Henson

[1] BATCHELOR, John; LOWE, Malcolm V. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2005. ISBN 80-7234-407-2. Kapitola John Stringfellow, s. 26 – 27.

[The_Fort_Worth_Press-2] Airplane Invention Was Delayed 60 Years. The Fort Worth Press. 1961-11-11. (anglicky)

[3] CHANUTE, Octave. Aeroplanes: Part 2: July 1892 [online]. 1891 [cit. 2007-08-21]. Dostupné online. (anglicky)

[4] Weider History Group. William Henson and John Stringfellow: Pioneer Aviation Strategists [online]. HistoryNet.com. Dostupné online. (anglicky)

[5] Modern Refrigeration. Svazek 64 – 1961. [s.l.]: [s.n.] (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]