Vrchní, prchni
| Vrchní, prchni | |
|---|---|
 Malá část děje se odehrávala i u Vřídla v Karlových Varech. | |
| Základní informace | |
| Jiný název | Vrchní, prchni![1][2] |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 88 min |
| Žánr | filmová komedie |
| Námět | Zdeněk Svěrák |
| Scénář | Zdeněk Svěrák |
| Režie | Ladislav Smoljak |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Josef Abrhám Libuše Šafránková Eliška Balzerová Zuzana Fišerová Zdeněk Svěrák … více na Wikidatech |
| Produkce | Jan Balzer |
| Hudba | Jaroslav Uhlíř |
| Kamera | Ivan Šlapeta |
| Kostýmy | Helena Dubová |
| Střih | Jiří Brožek |
| Zvuk | Jiří Pavlík |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 9. ledna 1981 |
| Produkční společnost | Filmové studio Barrandov |
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů |
| Vrchní, prchni na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrchní, prchni (uváděno také s vykřičníkem Vrchní, prchni![1][2]) je československá filmová komedie z roku 1980, kterou natočil režisér Ladislav Smoljak. Autorem námětu a scénáře je Zdeněk Svěrák. V hlavních rolích manželů Vránových vystoupili skuteční manželé Josef Abrhám a Libuše Šafránková.
Děj
[editovat | editovat zdroj]Pražského knihkupce Dalibora Vránu (Josef Abrhám) si jednoho dne v pohostinství spletou s vrchním číšníkem. Z důvodu své neveselé finanční situace (postižené zejména nutností platit alimenty svým minulým partnerkám) bere Dalibor příležitost pevně do rukou a stává se z něj falešný vrchní; čas od času si obleče smoking, přijde do lokálu, zkasíruje několik hostů a vzápětí se vytratí. Aby doma vysvětlil náhle zvýšené příjmy, vydává se za úspěšného barového houslistu. Nějakou dobu se mu daří, i díky střídání lokalit a několika namaskováním. Pohár však začne přetékat v Karlových Varech, kde na něj skuteční vrchní uspořádají kolonádní hon – falešný vrchní jim však uteče a ještě stihne nenuceně zkasírovat další lázeňskou restauraci.
Nakonec Dalibor doplatí na svého vloudilého souseda pana Pařízka (Zdeněk Svěrák), který v něm pozná podobu s falešným vrchním; Dalibor Vrána je Bezpečností následně dopaden ve svém knihkupectví a usvědčen podle svého podpisu na stvrzenkách.
Symboly filmu jsou tříkolové vozítko Velorex a píseň Severní vítr (hudba a zpěv J. Uhlíř, text Z. Svěrák); k nejznámějším scénám patří testování funkcí Pařízkovic nové škodovky („stěrače stírají, klakson troubí“) a Vránovo předstírání před vlastní manželkou, že je inženýr Králík („Vypadá jako Vrána, ale je to Králík!“).
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Josef Abrhám | knihkupec Dalibor Vrána |
| Libuše Šafránková | Helenka, Vránova žena |
| Eliška Balzerová | prodavačka Věra |
| Zuzana Fišerová | prodavačka Libuše Douchová |
| Zdeněk Svěrák | soused Pařízek |
| Jiří Kodet | spolužák Rudy Vyskočil |
| Dagmar Patrasová | Manuela, Rudyho slečna |
| Karel Augusta | bratranec Ludva |
| Bedřich Prokoš | otec inženýra |
| Jiří Hálek | třídní profesor Přikryl |
Dále hrají: Milada Ježková (Váchová), Ilja Racek (opilý muž u motorestu), Daniela Bakerová (Erna, Pařízkova žena), Jaroslava Kretschmerová (svatebčanka), Miloslav Štibich (personalista Bechyně), Jana Altmannová (spolužačka Marková), Václav Mareš (spolužák Jelínek), Petr Popelka (spolužák Vaněk), Jana Březinová (spolužačka Jana Pecháčková), Jan Kašpar (vrchní U Žáby), Jan Hraběta (vrchní v Ústí nad Labem), Ivan Pokorný (vrchní v Rotisserii), Jiří Knot (vrchní ve Valdštejnské vinárně), Jiří Lír (rozčílený host), Jaroslav Weigel (číšník), Pavel Havránek (vrchní v motorestu), Hana Čížková (plavovlasá zákaznice), Pavel Vondruška (klavírista), Miroslav Vladyka (inženýr Robert), Ivan Wiesner (uhrovitý mladík; mluví Martin Velda), František Olšovský (číšník), Jan Prokeš (číšník Pažout), Stanislava Bartošová (soudkyně), Ilona Vaňková (slečna), Filip Smoljak (Evžen, syn Pařízkových), Jan Němeček (Honzík, syn Vránových), Aleš Jánský (Slávek, Vránův syn z prvního manželství), Lucie Horová (Květa, Vránova dcera z druhého manželství), David Smoljak (vedoucí výpravy), Ladislav Smoljak (psovod), Josef Koudelka (host v restauraci), Jaroslav Vozáb (ředitel hotelu Savoy ve Špindlerově Mlýně), Karel Šíp (Daliborův spolužák), Boris Rösner (vyšetřovatel Bačák), Jiří Bednář (spolužák Valenta), Helena Dubová (zmalovaná slečna), Milan Duchek (fotograf; mluví David Smoljak), Iva Hercíková (spolužačka Richterová), Milan Klacek (vrchní v Dubonnetu), Milena Koutná (spolužačka Winkelhoferová), Ludmila Krajíčková (spolužačka Vrzalová), Blažena Kramešová (spolužačka Procházková), Jan Kuželka (tlouštík), Jindřich Narenta (Němec), Vít Pešina (Kratochvíl), Zdeněk Skalický (vrchní ve vinárně), Josef Střecha (muž se šálou; mluví Ivo Gübel), Renata Mašková (nevěsta), Zdeněk Zelenka (ženich), Ladislav Trojan (otec nevěsty), Jana Vychodilová (matka nevěsty), Vlasta Žehrová (slečna číšníka v Rotisserii), Jan Vávra (příslušník VB), Gabriela Wilhelmová (teta inženýra), Vladimír Hrabánek (Bukač), Alexej Pyško (nadstrážmistr VB), Václav Kotva (svatebčan-strýček), Slávka Hamouzová (svatebčanka)
Tvůrci a štáb
[editovat | editovat zdroj]- Režie: Ladislav Smoljak
- Námět a scénář: Zdeněk Svěrák
- Dramaturg: Václav Šašek
- Kamera: Ivan Šlapeta
- Produkce: Jan Balzer
- Hudba: Jaroslav Uhlíř
- Nahrál: Filmový symfonický orchestr (řídil Štěpán Koníček), Orchestr Karla Vágnera
- Návrhy kostýmů: Helena Dubová
- Stavby: Jan Oliva
- Zvuk: Jiří Pavlík
- Střih: Jiří Brožek
- Masky: Vladimír Petřina
- Pomocní režiséři: Drahomíra Králová, Jan Kubišta
- Vedoucí výpravy: Karel Kočí
- Dále spolupracovali: Eliška Moulisová (asistentka režie), Václav Helliman (II. kameraman), Václav Eisenhamer, Kateřina Schauerová a Zdena Černá (zástupci vedoucího produkce), Boris Halmi (II. architekt), Helena Matušková (skript), Petra Barochová (vedoucí kostymérka), Miloslav Mirvald (fotoreportér)
Produkční a technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Konec natáčení: 10. června 1980
- Copyright: 1980
- Premiéra: 9. ledna 1981
- Výroba: Filmové studio Barrandov
- Distribuce: Ústřední půjčovna filmů
- Formát: barevný – 16mm, 35mm – 1:1,66 – mono
- Jazyk: čeština
- Délka: cca 85 minut
- Původní metráž: 2 432 metrů
Návštěvnost
[editovat | editovat zdroj]- Film se stal po snímku Postřižiny druhým nejnavštěvovanějším českým snímkem roku 1981. V českých kinech jej v tom roce vidělo 1 284 704 diváků, ve slovenských pak 109 931 diváků.[3]
- Od své premiéry v lednu 1981 až do 31. prosince 1987 vidělo film v českých kinech v rámci 9 264 představení celkem 1 530 726 diváků.[4]
- Od své premiéry v lednu 1981 až do 31. prosince 1991, kdy byl vyřazen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 9 381 představení celkem 1 533 393 diváků.[5]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Scenárista Svěrák si v roli knihkupce Vrány představoval Petra Nárožného; režisér Smoljak jej ale odmítl s odůvodněním, že je Nárožný vnímán jako komik a šílenec. Požadoval „někoho míň předvídatelného“ a tak roli nabídl Josefu Abrhámovi,[6] se kterým už měl zkušenost z několika předchozích filmů. Nárožného tato ztracená příležitost údajně velmi mrzela a následně vyvinul snahu vymanit se ze své jednorozměrné škatulky cholerika – přešel ze Semaforu do Činoherního klubu a začal se uplatňovat v širší paletě charakterů.[7]
Proslulá facka, kterou Libuše Šafránková vrazí svému muži ve scéně s „inženýrem Králíkem“, původně nebyla ve scénáři, šlo o okamžitý herecký nápad.[8]
V 1. a 5. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Stěrače stírají, ostřikovače stříkají... už 40 let. Výročí komedie Vrchní, prchni!
- ↑ a b Menšík, Brodský, Bohdalová a další! Proč je vystřihli z legendární komedie Vrchní, prchni?
- ↑ Filmová distribuce v roce 1981 v ČSR. Zpravodaj československého filmu. Praha: Československý filmový ústav, březen 1982, roč. 8, čís. 11, s. 10–12. ISSN 0862-4712.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s. S. 262.
- ↑ BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. S. 465.
- ↑ RODRIGUEZ, Veronika. Zdeněk Svěrák: Humor mám po tátovi, po mamince se dojímám. Fotografie Pepa Dvořáček; Kultura. Právo. Borgis, 27. březen 2022. Dostupné online [cit. 2022-04-16]. ISSN 1211-2119.
- ↑ Petr Nárožný: Ta role byla moje! Tak proč Abrhám?. Blesk.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online.
- ↑ Facka z Vrchní, prchni! ve scénáři nebyla: Jak spolu hráli Šafránková a Abrhám?. Kafe.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Monografie
- KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981–1993. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 2010. 699 s. ISBN 978-80-7004-141-3.
- BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6.
- Články v periodikách
- ČERMÁK, Luděk. Vrchní, prchni!. Záběr. Praha: Panorama, 6. březen 1981, roč. 14, čís. 5, s. 4. ISSN 0139-7664.
- PETANA, Miloš. Znevšedňování všednosti. Scéna. Praha: Panorama, 27. únor 1981, roč. 6, čís. 4, s. 4. Dostupné online. ISSN 0139-5386.
- FRÜHAUF, Jiří. S Ladislavem Smoljakem nejen o filmu Vrchní, prchni. Kino. Praha: Panorama, 10. únor 1981, roč. 36, čís. 3, s. 8–9. ISSN 0323-0295.
- RICHTEROVÁ, Ivana. Vrchní, prchni! po cimrmanovsku. Tvorba. Praha: Rudé právo, 28. leden 1981, čís. 4, s. 19. ISSN 0139-5513.
- KLIMENT, Jan. Diváku, neprchej!. Rudé právo. Praha: Ústřední výbor KSČ, 22. leden 1981, roč. 61, čís. 18, s. 5. Dostupné online. ISSN 0032-6569.
- VYDROVÁ, Ladislava. Vrchní, prchni!. Květy. Praha: Rudé právo, 25. prosinec 1980, roč. 30, čís. 52, s. 42–43. ISSN 0023-5849.
- VYDROVÁ, Ladislava. Vrchní, prchni!. Obrana lidu (týdeník). Praha: Naše vojsko, 25. říjen 1980, roč. 39, čís. 43, s. 10. Dostupné online. ISSN 0231-6218.
- VYDROVÁ, Ladislava. Vrchní, prchni!. Československý voják. Praha: Naše vojsko, 17. říjen 1980, roč. 29, čís. 21, s. 51. Dostupné online. ISSN 0009-0751.
