Vrahovice (v čuháckém nářečíBrahovice,[3]německyWrahowitz[4]) jsou severovýchodní místní částí Prostějova v Olomouckém kraji. Žije zde přibližně 3 400[1] obyvatel. Ve Vrahovicích se slévají říčky Romže a Hloučela, které tvoří říčku Valová. Nejvyšším bodem je kóta 266 m, lidově zvaná Vrbatecký kopec či Vrbák. K prvnímu čtyřletému připojení k Prostějovu došlo v roce 1950. Definitivní připojení nastalo v roce 1973 spolu s Čechůvkami.
Jméno vesnice bylo původně pojmenováním jejích obyvatel: Vrahovici. Možný původ tohoto obyvatelského pojmenování je dvojí: Pravděpodobnější je, že bylo odvozeno od osobního jména Vrah totožného s obecným vrah, jehož starší význam byl především „nepřítel“. V takovém případě by pojmenování obyvatel znamenalo „Vrahovi lidé“. Vyloučit se nedá ani odvození od starobylého zeměpisného pojmu vrah - „vyvýšenina“ dochovaného v místních jménech Vráž, Vražné apod. Význam obyvatelského jména by pak byl „lidé sídlící na vrahu“.[5][6]
První písemná zmínka pochází z roku 1337.[7][8] První kostel je zmiňován v roce 1360.[9] Tento kostel v roce 1586 při požáru obce vyhořel.[10] Hned poté byl postaven nový, který byl používán až do roku 1831, kdy byl zbourán a nahrazen novým. Ten dal na vlastní náklad postavit v letech 1831–1836 Jan Josef hrabě Seilern, majitel kralického panství, ke kterému patřily i Vrahovice.[11]
V těsné blízkosti Vrahovic stávala obec Trpenovice (dnešní Trpinky), která byla po roce 1466 připojena k Vrahovicím[12] a dnes tvoří její nedílnou součást. Poblíž Vrahovic stávala i vesnice Rakousky, která je poprvé zmiňována v roce 1356 a zanikla na konci 15. století.[13]
V minulosti patřily Vrahovice několika panským rodům. Posledními majiteli se stali Seilernové, když Jan Bedřich svobodný pán ze Seilernu koupil Vrahovice spolu s Kralicemi na Hané a několika vískami (Kralické panství) v roce 1725 za 117 000 zlatých.[14]
Po zrušení panského zřízení se stal prvním starostou Jan Frébort.[15] Největší rozvoj zažila obec Vrahovice v dobách první republiky a v prvních letech po druhé světové válce, kdy byl starostou Josef Stříž. Tehdy byly postavena silnice do Prostějova a do Vrbátek, postaveny mosty přes Hloučelu a Romži, vysazen obecní sad a vystavěna radnice.[16]
V roce 1925 došlo u Vrahovic k letecké nehodě. Nadporučík Otto Bayer zjistil, že jeho dvouplošník nefunguje a pokusil se nouzově přistát u Vrahovic. Letadlo se zarylo do pole. Pilot nebyl zraněný a letadlo bylo po částech odvezeno do Prostějova.[17][18]
Za druhé světové války odešli tři občané Vrahovic bojovat v RAF: Alois Dvořák,[19]Adolf Podivínský a František Vrbka.[20] Nacisté postavili na Vrbateckém kopci nad Vrahovicemi pozorovatelnu,[21] kterou používali k hlídání železniční trati Prostějov–Olomouc. Po válce byl ve Vrahovicích Okresním národním výborem v Prostějově zřízen internační tábor pro Němce, kteří měli být odsunuti z okresu Prostějov.[22]
Dříve samostatná obec byla v roce 1950 připojena k Prostějovu a v roce 1954 se odtrhla. Roku 1960 se spojila se sousedními Čechůvkami, k Prostějovu byla definitivně připojena roku 1973.[23] V průběhu 90. let 20. století se objevovaly hlasy pro odtržení od Prostějova, k tomu ale nedošlo.[24]
Dne 9. prosince 2004 došlo ve Vrahovicích k železničnímu neštěstí, kdy se vojáci, vracející se z cvičení, srazili s projíždějícím vlakem na železničním přejezdu vedle stanice Vrahovice. Nehoda si vyžádala pět mrtvých, dalších osm lidí bylo zraněno.[25] Vedle místa tragédie byl postaven malý pomník.[26]
V době nacistické okupace Prostějov tlačil na připojení Vrahovic k Prostějovu. Tehdy si uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení Vrahovic byly činěny v letech 1946–1947, ale představitelé obce s tím opět nesouhlasili a nepovažovali to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení k Prostějovu.[27] V roce 1954 byly Vrahovice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny.[28] V roce 1973 byly Vrahovice znovu připojeny k Prostějovu. V 90. letech a po roce 2000 sílila nespokojenost obyvatel Vrahovic a sousedních Držovic.[29][30][31] V obou městských částech se projevovala touha po znovuobnovení samostatnosti, byly kritizovány nedostatečné investice, přehlížení ze strany představitelů města a malá možnost ovlivnit dění.[32] Představitelé města naopak argumentovali tím, že do těchto částí se má v budoucnu investovat. V roce 2006 se Držovice po referendu osamostatnily,[33] ve Vrahovicích se referendum nekonalo a zůstaly částí Prostějova.
Vrahovice jsou vesnicí podélného typu, ležící ve východní části města Prostějov. Místní část se rozkládá na obou březích říčky Romže. Na západě jsou ohraničeny říčkou Hloučela, která se spolu s Romží ve Vrahovicích stýká ve Valovou. Na řece Hloučele se nachází Pivovarský rybník, ležící blízkosti estakáda Haná. Vrahovice se nacházejí v nadmořské výšce 220 m n. m.,[34] nejvyššího bodu dosahují v kótě 266 m n. m. lidově zvané Vrbatecký kopec či Vrbák.[35] Ze severu jsou Vrahovice lemovány železniční tratí z Prostějova do Olomouce. Asi kilometr na západ od Vrahovic prochází dálnice D46. Obcí vede silnice II/150, která za Čechůvkami pokračuje směrem na Přerov. Směrem z Držovic vstupuje ze severovýchodu cyklostezka číslo 5042, ta za Čechůvkami míří do Kralic na Hané.[36]
Podnebí je mírné kontinentální. Podle Quittovy klasifikace podnebí se celé okolí Vrahovic řadí do oblasti T2.[37] Průměrná teplota je 19–20 °C, průměrná lednová teplota -2 °C. Velmi úrodná půda – černozem, umožňuje intenzivní zemědělské hospodaření. Z nerostného bohatství má význam pouze cihlářská hlína. Kvůli průmyslovým podnikům a dopravě je špatná kvalita ovzduší.[38] V letech 1952–1965 ve Vrahovicích existovala přírodní rezervace Úvozy nad Vrahovicemi.[39]
V letech 2010–2015 bylo vybudováno Spolkem za staré Vrahovice Arboretum Vrahovice. Zaměřuje se na stromy Evropy, Asie a Severní Ameriky.[40][41]
Od přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo k nástupu průmyslu. Prvním významnějším podnikem byla cihelna, která fungovala mezi lety 1901–1963.[42] Během padesátých let dvacátého století se realizovala nucená kolektivizace, v jejímž průběhu vzniklo JZD Vrahovice,[43][44] které funguje dodnes jako ZD Vrahovice. V šedesátých letech 20. století byl na území Vrahovic postaven areál Oděvního průmyslu (OP),[45] který se však při následných změnách hranic katastrálních území dostal na území Prostějova. K roku 2023 působí na území městské části několik průmyslových závodů (například AMF Reece, Bernhardt Fashion, Malotraktory Robot-Tip, AVS – Výherní automaty a jiné).
Vrahovice jsou napojeny na prostějovskou městskou hromadnou dopravu, kterou provozuje společnost FTL. Do Vrahovic jezdí autobusová linka číslo 5.[46] Vrahovicemi prochází i několik dálkových autobusových linek. Vrahovice jsou napojeny i na vlakovou dopravu. Obcí prochází železniční trať Nezamyslice–Olomouc.[47]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za její jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[48]
Místní části
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
Počet obyvatel
část Vrahovice
767
753
775
955
1352
1536
1760
2783
2897
2571
3221
3307
3402
3330
Počet domů
část Vrahovice
116
135
148
159
203
255
319
565
589
585
640
744
753
798
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.
Škola byla ve Vrahovicích zřízena v roce 1822.[49]
V roce 1884 byla postavena současná budova základní školy,[49] která pod názvem Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského funguje dodnes. Původně měla budova školy jen přízemí a patro, v roce 1937 byla rozšířena o další patro. V roce 1984 byla postavena druhá budova školy,[50] ta byla ale brzy po svém otevření z hygienických důvodů uzavřena a znovu byla používána od roku 1986. V roce 2002 byla přistavěna nová tělocvična. V roce 2012 byla druhá budova školy zbořena a na jejím místě postavena nová školní budova.[51] Starší budova školy zatím stále čeká na rekonstrukci.[52]
Kromě základní školy zde působí ještě mateřská škola na Smetanově ulici.[53]
V roce 1929 bylo vybudováno koupaliště,[54][55] které v roce 2018 prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Areál disponuje padesátimetrovým bazénem, občerstvením, brouzdalištěm pro děti a převlékárnou.[56][57]
Nejstaršími spolky ve Vrahovicích byly Čtenářsko-pěvecký spolek Sušil (1871) a Čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk (1875). Největší rozmach zažívaly spolky v době První republiky, kdy v obci působil Sbor dobrovolných hasičů, Sokol, Orel, Odbor Národní jednoty, sportovní klub S. K. Vrahovice, Spolek domkařů a malorolníků Domovina, Místní jednota republikánského dorostu a Odbor pro zájmy venkovských žen.[58][59]
V obci působí sbor dobrovolných hasičů kategorie JPO II. První ustanovující chůze se konala již v roce 1892. Hasičská zbrojnice prošla v roce 2019 rekonstrukcí, kdy bylo vylepšeno zejména zázemí pro výjezdovou techniku. Sbor je mimo jiné vybaven automobilovou cisternovou stříkačkou MAN a dopravním automobilem Ford.[60]
Dále zde působí:
Sokol – založen 1913[61]; oddíly fotbalový, volejbalový, floorbalový a šachový. Kromě těchto sportů Sokol Vrahovice založil v době první republiky koupaliště, které provozoval až do roku 2018, kdy jej převzala Domovní správa Prostějov[62][63][61]
Spolek za staré Vrahovice – založen 2003, věnuje se lokální historii, ochraně životního prostředí a propagaci Vrahovic. Vybudoval Arboretum Vrahovice.[64]
Vrahovická dračí jednotka, z. s.[65] – založena 2013. Jedná se o sportovní tým dračích lodí, který má dva oddíly – Vrahovická sací jednotka a Vrahovická sací jednotka Women.
Naše Vrahovice, z. s.[66] – založen 2015, hlavní náplní spolku je hájit zájmy Vrahovic
Mimo tyto oficiálně zaregistrované spolky v obci působí ještě jeden další, který nemá právní subjektivitu: rybářské sdružení „Nemary“, jehož název vznikl jako akronym za NEbereme MAlé RYby.[61]
Ve Vrahovicích se nacházejí dva státem chráněné památné stromy:
Lípa u Sarkandera – v pásu zeleně lidově nazývaném U Sarkandera, protože na tomto místě stávala socha sv. Jana Sarkandera[80]
Střížova lípa – u křížení ulic Sokolovská a Kyjevská, je pojmenována po starostovi Vrahovic Josefu Střížovi, který bydlel poblíž a pod touto lípou rád sedával a kouřil fajfku[80]
Bořivoj Karel Kyselý (1875–1960), římskokatolický kněz, vysvěcen 1898, vysoko- a středoškolský pedagog, v letech 1935–1960 v důchodu vypomáhal při duchovní správě ve farnosti
František Antonín Nedoman (1690–1765), katolický kněz, teolog a překladatel, v letech 1716–1720 vrahovický farář.[85]
Josef Střída (1909–1998), římskokatolický kněz,[87] rodák z Vojnic, vysvěcen roku 1934. V letech 1950–1952 vězněn komunisty, v letech 1955 až 1997 duchovní správce farnosti.
↑Mateřská škola Prostějov, Smetanova ul. 24, příspěvková organizace [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17.
↑HÁJEK, Martin. Vrahovice v moderní době. Dějiny obce v letech 1885–1973. Vrahovice: [s.n.], 2019. S. 69–70.
↑ Říční lázně ve Vrahovicích. Rozvaha. 1929, čís. 30, s. 2.
↑ŠVERDÍK, Michal. Prostějov už má opět venkovní padesátimetrový bazén, otevřel na dva týdny. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-08-18 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online.
↑
WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1.. Brno: [s.n.], 1855. Dostupné online. S. 405.
↑KAVIČKA, Karel A. Farní kostel sv. Bartoloměje v Prostějově-Vrahovicích. [s.l.]: [s.n.], 2015. S. 80–81.
Československý sborník a almanach. Politický okres Prostějov. Olomouc 1932, s. 79–82.
FAKTOR, František: Popis okresního hejtmanství prostějovského. Praha 1898, s. 109–112.
FOJTÍK, Pavel: Slovanské pohřebiště u Vrahovic na Prostějovsku. Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 1–2, 2002, s. 80–83.
HÁJEK, Martin: Vrahovice v moderní době. Dějiny obce v letech 1885–1973. Vrahovice 2019.
Historický místopis Moravy a Slezska 1848–1960. Svazek 5. Ostrava 1976, s. 71–72.
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Vyd. 2. Praha 2004, s. 499–500.
HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M–Ž. Praha 1980, s. 740–741.
CHYTIL, Alois: Chytilův úplný adresář Československé republiky. Sv. I. Morava a Slezsko. Část I. Morava. Praha 1924, s. 1402.
JANOUŠEK, Vojtěch: Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. Brno 1938, s. 251–260.
KAVIČKA, Karel A.: Farní kostel sv. Bartoloměje v Prostějově-Vrahovicích. Brno 2015.
MAREK, Pavel – Marek, Václav: Dělník na vinici páně. Životní příběh kněze Josefa Střídy, faráře ve Vrahovicích a čestného kanovníka. Praha 2020.
MAREK, Václav – MAREK, Pavel: "Služebníci užiteční." Medailony duchovních pochovaných ve Vrahovicích. Praha 2020.
MAREK, Václav – MAREK, Pavel: "Služebníci užiteční." Medailony duchovních pochovaných ve Vrahovicích. 2. upravené a rozšířené vydání. Praha 2022.
ODLOŽIL, Pavel – ODLOŽILOVÁ, Milena: Vrahovice. Přírodní poměry, historie a současnost. Vrahovice 1993.
Prostějov. Dějiny města I. Prostějov 2000, s. 259–266.
PŘÍVAL, Vojtěch a red.: Prostějovsko za války. Vzpomínky a dokumenty z let 1939–1945. Prostějov 1948, s. 164–167.
SCHWOY, Franz Joseph: Topographie vom Markgrafthum Mähren. Band 1: Olmützer Kreis. Wien 1793, s. 503–504.
ŠÍNOVÁ, Dominika – VINCENC, Tomáš: Architektura Oděvního podniku Prostějov. Od projektu k demolici. Prostějov 2019.
VYSLOUŽILOVÁ, Martina: Dějiny obce Vrahovice. Magisterská práce, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Olomouc 1997.
WOLNY, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1. Brno 1855, s. 405–408.
WOLNY, Gregor: Die Markgraftschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. V. Band. Olmützer Kreis. Brno 1839, s. 536–537.
Česko
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
.jpg)
_2_(2).jpg)
Římskokatolická fara
Obecní hřbitov
Železniční zastávka
Fotbalové hřiště
Bývalá radnice
Dům nadučitele Kyselého
Jedna z budov základní školy
Bývalý Svazarm, dnes objekt MV ČR.jpg)
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vrahovice na Wikimedia Commons 
