Volavkovití
Volavkovití | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | brodiví a pelikáni (Pelecaniformes) |
Čeleď | volavkovití (Ardeidae) Leach, 1820 |
Typový rod | |
Ardea | |
areál rozšíření volavkovitých (oranžově) | |
Sesterská skupina | |
ibisovití (Threskiornithidae) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Volavkovití (Ardeidae) jsou jednou z čeledí řádu brodiví a pelikáni (Pelecaniformes). Jedná se o štíhlé ptáky, většinou velké nebo středně velké, s úzkým klínovitým zobákem. Mají 19-20 krčních obratlů, v klidu nesou krk esovitě prohnutý, ale při lovu kořisti dokáží hlavu prudce vymrštit a zobák přitom použijí jako harpunu. Esovitě prohnutý krk mají i za letu,[1] čímž se odlišují od podobných ptáků, jako jsou čápovití, ibisovití, kolpíci a jeřábi.
Nohy volavkovitých jsou dlouhé, s neopeřenými běháky, noha je anizodaktylní, tři prsty směřují dopředu a jeden dozadu.[2] Volavkovití mají na prsou a na kostřeci tzv. pudrové peří, jehož horní část se neustále odlamuje a vzniklý prach si pták vtírá do ostatního opeření. Nebývají pestře zbarvení a samec a samice vypadají velice podobně, ale zvláště ve svatebním šatě mohou mít chocholky či ozdobná pera. Jsou monogamní a hnízdí nad zemí, podle druhu v rákosinách nebo na stromech, vždy v blízkosti vody. Mláďata jsou krmivá.
Typickým životním prostředím volavkovitých jsou mělké sladké vody a mořská pobřeží. Jsou draví, většinou se živí vodními živočichy, rybami a obojživelníky, podle druhu ale požírají i ještěrky, malé savce, měkkýše, ptáky, korýše nebo hmyz. Obvykle na kořist nehnutě číhají a loví jí prudkým vymrštěním ostrého zobáku.
Volavkovití v Česku
[editovat | editovat zdroj]Na území České republiky pravidelně hnízdí čtyři druhy volavkovitých: volavka popelavá (Ardea cinerea), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), bukáček malý (Ixobrychus minutus) a bukač velký (Botaurus stellaris). Nepravidelně zde hnízdí též volavka bílá (Ardea alba) a volavka červená (Ardea purpurea), příležitostně, jako letní host, sem zalétá volavka stříbřitá (Egretta garzetta).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jiří. Zoologie obratlovců. druhé, přepracované. vyd. Praha: Academia, 2007. 692 s. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Létaví (Neognathae), s. 490.
- ↑ MARTÍNEZ-VILALTA,, Albert; MOTIS, Anna. Handbook of the Birds of the World Volume 1, Ostriches to Ducks,. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 978-84-87334-10-8. Kapitola Family Ardeidae (Herons), s. 376–403.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HUDEC, K., a kol. Fauna ČR a SR.Ptáci 1. (Druhé a přepracované vydání). Praha: Academia, 2005. 572 s. ISBN 978-80-200-1834-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu volavkovití na Wikimedia Commons
- Taxon Ardeidae ve Wikidruzích
- FAMILY ARDEIDAE Herons, egrets, bitterns, night herons