Přeskočit na obsah

Vodnářkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: čeleď hadů vodnářky (Homalopsidae).
Jak číst taxoboxVodnářkovití
alternativní popis obrázku chybí
Sisyra terminalis, imago
alternativní popis obrázku chybí
larva
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádsíťokřídlí (Neuroptera)
Čeleďvodnářkovití (Sisyridae)
Banks, 1905
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodnářkovití (Sisyridae) jsou čeleď síťokřídlého hmyzu rozšířená i na českém území.

Dospělci jsou poměrně drobní, s maximálním rozpětím křídel asi 15 mm.[1] Svým vzezřením poněkud připomínají denivky (Hemerobiidae), od nichž je lze rozlišit díky odlišnému žilkování křídel. Většina vodnářkovitých mívá jednotně hnědé zbarvení, některé druhy se však vyznačují průsvitnými křídly zdobenými černými a hnědými skvrnami či pásky. Jde o poměrně nepočetnou čeleď, která – nepočítaje fosilní zástupce – zahrnuje pouze několik desítek druhů ve čtyřech rodech: Climacia, Sisyra, Sisyrina a Sisyborina. Celosvětové rozšíření a širokou toleranci stanovišť vykazují pouze zástupci rodu Sisyra, řada vodnářek naproti tomu žije např. pouze v tropických oblastech.[2]

Životní cyklus vodnářkovitých je vázán na mezotrofní až eutrofní vody, stojaté i tekoucí. Samice kladou vajíčka po shlucích o několika desítkách kusů. Umístí je na vegetaci nad vodou a překryjí je jemnými vlákny. Vývoj vajíček trvá asi dva týdny, larvy následně padají do vody. Zprvu dýchají celým povrchem těla, ve 2. a 3. instaru mají na spodních článcích zadečku 7 párů tracheálních žaber. Během svého vývoje parazitují na houbovcích (Porifera) a mechovkách (Bryozoa), jejichž tkáně vysávají pomocí dvou dlouhých trubiček odvozených od kusadel a čelistí. Třetí instar opouští vodu a vytváří si zámotek na příbřežní vegetaci, v němž může dojít k přezimování. Zakuklení jedinci se často stávají oběťmi parazitoidních blanokřídlých.[1][3] Zajímavostí je, že americká kovověnka Sisyridivora cavigena dokonce vysává tělní tekutiny napadené vodnářky prostřednictvím krmného kanálku vytvořeného kladélkem.[4]

Dospělci vodnářek se prakticky ihned rozmnožují a žijí pouze několik týdnů. Mohou být aktivní v noci i ve dne. Jako potravu přijímají zejména mrtvé členovce, u některých druhů byly v žaludku nalezeny zbytky nektaru a pylu, mohou konzumovat i části odumřelých rostlin.[3] V případě fosilního rodu Paradoxosisyra, jenž byl popsán ze svrchněkřídového barmského jantaru, existují spekulace o jeho možné (fakultativní) hematofágii.[5]

  1. a b HŮRKA, K. Rozmnožování a vývoj hmyzu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. S. 94. 
  2. CAPINERA, John L. Encyclopedia of Entomology. Příprava vydání Springer Reference. 2. vyd. Dordrecht: Springer Science+Business Media ISBN 978-1-4020-6359-6, ISBN 978-1-4020-6242-1. S. 3516–3518. 
  3. a b KOLÁŘ, Vojtěch; ŠPAČEK, Jan. Vodnářkovití – přehlížená skupina našich síťokřídlých. ŽIVA AVČR. 2021, čís. 6, s. 326–328. Dostupné online. 
  4. PUPEDIS, Raymond J. Tube Feeding by Sisyridivora cavigena (Hymenoptera: Pteromalidae) on Climacia areolaris (Neuroptera: Sisyridae). Annals of the Entomological Society of America. 1978-09-15, roč. 71, čís. 5, s. 773–775. Dostupné online [cit. 2024-07-21]. ISSN 1938-2901. DOI 10.1093/aesa/71.5.773. (anglicky) 
  5. MAKARKIN, Vladimir N. Enormously long, siphonate mouthparts of a new, oldest known spongillafly (Neuroptera, Sisyridae) from Burmese amber imply nectarivory or hematophagy. Cretaceous Research. 2016-10-01, roč. 65, s. 126–137. Dostupné online [cit. 2024-07-21]. ISSN 0195-6671. DOI 10.1016/j.cretres.2016.04.007. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]