Vlastimil Blahák

Plukovník generálního štábu, Prof., Dr., Ing. Vlastimil Blahák
Foto před rokem 1953 (penzionován v roce 1952)
Narození	30. ledna 1905 Tvarožná u Brna; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. března 1979 (ve věku 74 let) Praha; Česko Česko
Vzdělání	maturita, zeměměřičský inženýr, absolvent Vysoké školy válečné v Praze, profesor geodézie
Alma mater	Vojenská akademie v Hranicích; České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze
Povolání	kartograf, zeměměřič (geodet); důstojník (plukovník) generálního štábu
Zaměstnavatelé	Prvorepubliková československá armáda; Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ); Vysoká škola dopravní (Praha, Žilina)
Titul	Prof., Dr., Ing.
Ocenění
Předchůdce	Bohumír Kobliha
Následovník	Jan Klíma (1907–1974)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pamětní odznak absolventa pražské Vysoké školy válečné

Odznak odbojové skupiny Věrný pes

Vlastimil Blahák jako velitel Vojenského zeměpisného ústavu v Praze

Vlastimil Blahák (30. ledna 1905 Tvarožná u Brna – 21. března 1979 Praha) byl český kartograf, zeměměřič (profesor geodézie) a plukovník generálního štábu. Kariéru zahájil jako důstojník ženijního vojska, ale vystudoval zeměměřické inženýrství na ČVUT v Praze. Za druhé světové války se zapojil do protiněmeckého domácího odboje, byl zatčen, vězněn a po útěku z nacistického Německa se v protektorátu zapojil do pražského květnového povstání 1945. Po skončení druhé světové války řídil Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) v Praze. Zabýval se moderními metodami ve fotogrammetrii, geodézii a kartografii, zejména radiovým a akustickým zaměřováním cílů.

Život

Rodina, studia, armáda (do března 1939)

Vlastimil Blahák se narodil 30. ledna 1905 v Tvarožné u Brna do početné rodiny jako v pořadí dvanáctý potomek. V době narození byli již dva jeho nejstarší bratři dospělí (věk 20, respektive 22 let) a v první světové válce je jejich silné vlastenecké cítění přivedlo do řad československých legionářů. Mladého Vlastimila ovlivnili nejen svým vlastenectvím, ale podíleli se i na jeho výchově, která se nesla v duchu masarykovské republiky.

Ženijní vojsko

Vlastimil navštěvoval obecnou školu v Tvarožné a po maturitě v roce 1924 na reálce v Brně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v Litoměřicích, kterou zakončil v roce 1925 jako poručík ženijního vojska. Prvním místem jeho vojenského působení byl 5. ženijní pluk, kam nastoupil jako velitel strojní roty a kde přitom absolvoval topografický kurz. Službou u ženijního vojska prošel v letech 1925 až 1930.

ČVUT a práce ve VZÚ

Od roku 1928 studoval na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, kde v roce 1932 získal titul zeměměřičského inženýra a kde v roce 1936 předložil a obhájil doktorskou práci a získal titul doktora technických věd. Ještě před promocí (v roce 1932) absolvoval v roce 1931 topografický kurz Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a stal se geodetem astronomicko–geodetického odboru (AGO). V letech 1930 až 1940 působil ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze–Bubenči.

Vysoká škola válečná

Následovala vojenská studia na Vysoké škole válečné v Praze (od podzimu 1936) a v roce 1937 v Paříži na L´Ecole militaire. (Tento typ studia v letech 1936 až 1938 znamenal pro Vlastimila Blaháka budoucí perspektivu získání generálské hodnosti v prvorepublikové československé armádě.) V roce 1938 opět pokračoval ve studiu Vysoké školy válečné v Praze a působil na generálním štábu v Praze v hodnosti štábního kapitána.

Za protektorátu

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska a po rozpuštění prvorepublikové armády – za Protektorátu Čechy a Morava – si Vlastimil Blahák zařídil v Libochovicích nad Ohří (okres Litoměřice) geodetickou kancelář. Jako deaktivovaný důstojník čs. armády a vlastenec se zapojil do protiněmeckého odporu v převážně vojenských odbojových organizacích operujících v okolí Prahy. Byl zástupcem velitele skupiny „Praha-západ“ v organizaci Obrana národa a v odbojové skupině Věrný pes vykonával jistou dobu funkci zástupce velitele.

Po zatčení v úterý 28. října 1941 byl vězněn na pražském Pankráci, v Drážďanech a v Berlíně (věznice Plötzensee), kde jej Němci 30. listopadu 1942 odsoudili k trestu smrti. Z Berlína–Plötzensee jej převezli do Brandenburgu a odtud (v rámci evakuace v únoru 1945) do Halle. (Na konci druhé světové války bylo město dvakrát vybombardováno – 31. března a 1. dubna 1945 – a pak 17. dubna 1945 obsazeno americkými vojsky.) Odtud se mu v nastalém zmatku (během leteckého náletu) v průběhu převozu (nebo po příjezdu do koncentračního tábora) podařilo uprchnout. Od 20. dubna 1945 až do 1. května 1945 se skrýval u příbuzných nedaleko Prahy, aby se od 2. května 1945 zapojil do organizování pražského květnového povstání.

Po druhé světové válce

Ocenění a povýšení

Za odbojovou činnost proti nacismu a za působení v pražském květnovém povstání byl prezidentem dr. Edvardem Benešem vyznamenán Československým válečným křížem 1939; byla mu propůjčena Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem a byla mu udělena Československá medaile za zásluhy v boji (I. stupně – stříbrná). Byl povýšen do hodnosti podplukovníka.

Kariéra v armádě a civilním sektoru

Po skončení druhé světové války se Vlastimil Blahák vrátil ke službě v československé armádě, kde nejprve zastával (od roku 1945) funkci zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze a následně od 16. dubna 1948 do 15. května 1951 byl (již v plukovnické hodnosti) velitelem VZÚ. (Současně do srpna 1950 vykonával i funkci náčelníka vojenské zeměpisné služby.) Paralelně s tím byl profesorem na Vysoké škole vojenské a docentem na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Po mozkové operaci a roční zdravotní dovolené byl Blahák v roce 1952 penzionován; po svém uzdravení pak od roku 1953 působil jako profesor a vedoucí katedry geodézie, geotechniky a kartografie na nově založené Vysoké škole dopravní nejprve v Praze a pak (po jejím přesunu v roce 1960 na Slovensko) v Žilině. Vlastimil Blahák zemřel 21. března 1979 v Praze ve věku 74 let.

Obory působnosti

Vlastimil Blahák se ve své odborné práci zabýval zejména radiovým a akustickým měřením délek (cílů) a využitím moderní techniky (mimo jiné i fotogrammetrií) v praktické geodézii a kartografii. Byl autorem osobité metody světelných řezů, která byla určena k použití při zaměřování tunelů. (Blahákova metoda pomocí fotogrammetrie zjišťovala deformaci tunelů a podobných staveb.)

Publikační činnost Vlastimila Blaháka spočívala nejen v textech zveřejňovaných v odborných časopisech, ale Blahák byl též autorem několika učebnic (Základy geodezie, Užitá kartografie, Astronomické měření almukantarem, Akustické a radiové zaměřování v geodesii a kartografii) a byl též spoluautorem celostátně platné učebnice Geodézie pro posluchače stavebního inženýrství.

Publikační činnost (výběr)

• BLAHÁK, Vlastimil. Astronomické určení souřadnic lomeným dalekohledem. 1935.
• BLAHÁK, Vlastimil. Letadlo jako měřické stanoviště a jeho vliv na hodnotu měřického snímku. Starý Smokovec: [Vlastimil Blahák], 1949; 45 stran.
• BLAHÁK, Vlastimil. Astronomické měření almukantarem. 1. vydání Praha: Vojen. zeměpisný úst., 1949; 52 stran; Publikace vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ); Ř. A. Číslo 1.
• BLAHÁK, Vlastimil. Akustické a radiové zaměřování v geodesii a kartografii: Určeno zeměměřičským technikům. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1955; 183 stran. Řada elektrotechnické literatury slaboproudé.
• BLAHÁK, Vlastimil. Užitá kartografie. I. Vydání 1. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1956; 173 stran. Učební texty vysokých škol (České vysoké učení technické v Praze).
• BLAHÁK, Vlastimil. Základy geodezie: Určeno pro posluchače fakulty provozu a ekonomie dopravy a vojenské fakulty Vysoké školy dopravní. 2. [díl]. 1. vydání. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1962 198 stran; Učební texty vysokých škol.

Odkazy

Literatura

• TOMEŠ, Josef aj. Československý biografický slovník. 1. vydání Praha: Academia, 1992. 837 stran; strany 50n; ISBN 80-200-0443-2.
• TOMEŠ, Josef a kolektiv. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999; 3 svazky; díl 1, strana 103; ISBN 80-7185-248-1.
• Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Libri, 2004-????; ?? svazků; (5. sešit. Bi-Bog. 2006. XVII stran, strany 478-585; strana 535); ISBN 80-7277-214-7.
• ČESKO. Armáda. Historie Geografické služby AČR: 1918-2008. 1. vydání Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2008; 198 stran; Příloha 1: Galerie velitelů – náčelníků služby, strana 167; ISBN 978-80-7278-463-9.
• ČESKO. Armáda. Geografická služba Armády České republiky 1918-2018. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav (VHÚ Praha), 2017, copyright 2017; 151 stran; Příloha 2: Galerie velitelů / náčelníků služby; strana 133; ISBN 978-80-7278-723-4.
• Kdy zemřeli--?: přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1980 - 1985 s doplňky za předchozí léta; Praha: Státní knihovna ČSSR - Národní knihovna České republiky, [1937-1995]; (rok 1992) Bibliografický katalog ČSSR. České knihy. Bibliografický katalog ČSR. České knihy.

Související články

• Věrný pes
• Pamětní deska v budově Vojenského zeměpisného ústavu
• Bohumír Kobliha
• Josef Churavý

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlastimil Blahák
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastimil Blahák na Wikimedia Commons

Autoritní data	AbARTP: 72865 NKC: jk01012219 VIAF: 83669174

Portály: Česko | Geografie | Historie | Lidé | Druhá světová válka