Vladimir Krjučkov
| Vladimir Krjučkov | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Narození | 29. února 1924 Volgograd |
| Úmrtí | 23. listopadu 2007 (ve věku 83 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Alma mater | Diplomatická akademie při ministerstvu zahraničních věcí RF Moskevská státní Kutafinova právnická akademie (MGJUA) |
| Profese | politik, voják a spisovatel |
| Ocenění | Řád rudého praporu jubilejní medaile 40 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945 medaile Veterán ozbrojených sil SSSR medaile Na památku 850 let Moskvy Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR … více na Wikidatech |
| Commons | Vladimir Kryuchkov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Alexandrovič Krjučkov (Влади́мир Алекса́ндрович Крючко́в; 29. února 1924 Volgograd – 23. listopadu 2007 Moskva) byl sovětský právník, diplomat a vedoucí KGB, člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Roku 1991 patřil k vůdcům neúspěšného srpnového puče a stál v čele jeho řídícího výboru.
Krjučkov nejprve pracoval v sovětském justičním systému jako asistent prokurátora, poté promoval na Diplomatické akademii sovětského ministerstva zahraničí a stal se diplomatem. Během let v zahraniční službě se setkal s Jurijem Andropovem, který se stal jeho hlavním patronem. V letech 1974 až 1988 stál Krjučkov v čele zahraniční zpravodajské složky KGB, prvního generálního ředitelství (PGU). Během těchto let se ředitelství podílelo na financování a podpoře různých komunistických, socialistických a antikoloniálních hnutí po celém světě, z nichž některá z nich přišla k moci ve svých zemích a zavedla prosovětské vlády; navíc pod vedením Krjučkova dosáhlo ředitelství významné úspěchy v pronikání do západních zpravodajských agentur, získávání cenných vědeckých a technických informací a zdokonalování technik dezinformace a aktivních opatření.[1] Zároveň však během Krjučkovova funkčního období mělo ředitelství problémy s přeběhlíky, neslo hlavní odpovědnost za povzbuzení sovětské vlády k invazi do Afghánistánu a jeho schopnost ovlivňovat západoevropské komunistické strany se ještě více snížila.[1]
V letech 1988 až 1991 byl Krjučkov sedmým předsedou KGB. Během srpnového puče v roce 1991 byl iniciátorem vytvoření Státního výboru pro mimořádný stav, který zatkl prezidenta Michaila Gorbačova. Po porážce puče byl Krjučkov uvězněn, v roce 1994 ho však Státní duma v amnestii osvobodila. Krjučkova v čele KGB nahradil Leonid Šebaršin.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Kryuchkov na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Krjučkov na Wikimedia Commons
- Pohřbení na Trojekurovském hřbitově
- Ruští komunisté
- Úmrtí v roce 2007
- Úmrtí v Moskvě
- Úmrtí 23. listopadu
- Narození v roce 1924
- Narození ve Volgogradu
- Narození 29. února
- Nositelé Medaile Veterán ozbrojených sil SSSR
- Nositelé Pamětní medaile 850. výročí Moskvy
- Nositelé Jubilejní medaile 40. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce
- Nositelé Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR