Vladimir Ghika
| Blahoslavený Vladimir Ghika | |
|---|---|
| kněz bukurešťské arcidiecéze | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | bukurešťská |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 7. října 1923, Paříž světitel Louis-Ernest Dubois |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 25. prosince 1873 |
| Místo narození | Konstantinopol Osmanská říše |
| Datum úmrtí | 16. května 1954 (ve věku 80 let) |
| Místo úmrtí | Jilava Rumunská socialistická republika |
| Příčina úmrtí | zhmožděnina |
| Národnost | rumunská |
| Rodiče | Ioan Grigore Ghica a Alexandrina Moret de Blaremberg |
| Příbuzní | Grigore Alexandru Ghica (děd) |
| Povolání | presbyter a diplomat |
| Alma mater | Papežská univerzita svatého Tomáše Akvinského |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 18. února 1992 |
| Beatifikace | 31. srpna 2013 aréna Romeexpo, Bukurešť, Rumunsko beatifikoval papež František |
| Svátek | 16. května |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem |
| Titul svatého | kněz a mučedník |
| Atributy | kněžský oděv, plnovous |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Ghika (25. prosince 1873, Konstantinopol – 16. května 1954, Jilava) byl rumunský diplomat, esejista a římskokatolický kněz, potomek šlechtické rodiny Ghica. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.[1][2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj].jpeg)
.jpg)
Narodil se o Vánocích dne 25. prosince 1873 v Konstantinopoli (dnešní Istanbul). Jeho otcem byl Ioan Grigore Ghica (diplomat a politik) a matkou Alexandrina Moret de Blaremberg. Měl pět sourozenců (čtyři bratry a jednu sestru): Grigora, Alexandra, Gheorgha, Ellu (poslední dva zemřeli v mladém věku), a Dimitrie I. (pozdějšího velvyslance a ministra zahraničních věcí). Jeho děd byl hospodar Moldávie Grigore Alexandru Ghica (vládl v letech 1849–1856).[4][5]
Jeho rodina patřila k rumunské pravoslavné církvi, ve které byl také v mládí vychován a pokřtěn. Roku 1878 se jeho rodina přestěhovala do Toulouse ve Francii, kde později získal vzdělání. S rodinou tam navštěvoval protestantskou komunitu, jelikož pravoslavná denominace zde nebyla zastoupena. Roku 1895 získal v Paříži titul z práv. Kromě práva také navštěvoval kurzy medicíny, botaniky, umění, literatury, filozofie a historie. Poté pokračoval studiem v Rumunsku.[6][7]
Roku 1898 začal studovat filosofii a teologii na dnešní Papežské univerzitě svatého Tomáše Akvinského Římě. Roku 1902 definitivně konvertoval na katolickou víru. Roku 1905 získal na této univerzitě licenciát z filozofie a doktorát z teologie. Chtěl se stát knězem nebo mnichem, avšak nakonec se rozhodl působit v církvi prozatím jako laik.[8][2]
Po návratu do Rumunska se věnoval charitativní činnosti, kdy otevřel první bezplatnou kliniku v Bukurešti a položil základy většího sanatoria a nemocnice, pojmenované podle sv. Vincence z Pauly. Stal se tak průkopníkem katolické charitativní činnosti v Rumunsku. Ve městě Zimnicea pomáhal s péčí o raněné a nemocné cholerou během balkánské války roku 1913 a také během první světové války.[9][5]
Dne 7. října 1923 byl v Paříži pařížským arcibiskupem a kardinálem Louisem-Ernestem Duboisem vysvěcen na kněze pro západní ritus. Od Svatého stolce obdržel krátce po svém vysvěcení pověření sloužit také byzantskou liturgii, čímž se stal tzv. biritualistou.[7][10]
Dne 13. května 1931 jej papež Pius XI. jmenoval apoštolským protonotářem. S tímto titulem působil v mnoha městech, jako např. v Bukurešti, Římě, Paříži, Kongu, Tokiu, Sydney, nebo Buenos Aires. Papež Pius XI. jej později z žertu nazval „apoštolským tulákem“.[11][12]
Dne 3. srpna 1939 se vrátil do Rumunska, kde ho zastihla druhá světová válka. Odmítl tehdy Rumunsko opustit, aby zde mohl působit chudými a nemocnými. Po čase se za stejným účelem přestěhoval do Bukurešti. Opustit Rumunsko odmítl také po nástupu komunistů k moci.[4][2]
Dne 18. listopadu 1952 kvůli svému odmítavému přístupu k rumunské pravoslavné církvi ovládnuté státní mocí zatčen, obviněn z velezrady a uvězněn ve věznici Jilava ve stejnojmenné obci, kde na následky mučení dne 16. května 1954 zemřel.[8][12]
Úcta
[editovat | editovat zdroj]Jeho beatifikační proces započal dne 18. února 1992, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 27. března 2013 podepsal papež František dekret o jeho mučednictví.[13]
Blahořečen pak byl dne 31. srpna 2013 v aréně Romeexpo v Bukurešti. Obřadu předsedal jménem papeže Františka kardinál Angelo Amato.[6]
Jeho památka je připomínána 16. května. Bývá zobrazován v kněžském oděvu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Blessed Vladimir Ghika [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Beato Vladimir Ghika. Santiebeati.it [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Vladimir Ghika. www.causesanti.va [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b POPESCU, Adam. Catolicii vor să-l sanctifice pe Vladimir Ghika, "Prinţul săracilor" [online]. 2010-10-01 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ a b IDZIEMY, Tygodnik. Rumunia: Beatyfikacja ks. Włodzimierza Ghiki. idziemy.pl [online]. 2013 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b EDITOR. Vladimir Ghika va fi beatificat la 31 august 2013, la Bucureşti | Catholica.ro [online]. 2013-05-08 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ a b Predica trimisului papal la beatificarea Mons. Ghika. Magisteriu.ro [online]. 2013-09-01 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ a b DANUTM. Mons. Vladimir Ghika (1873-1954) [online]. 2009-08-11 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ Blessed Vladimir Ghika: prince, priest, and martyr. - Free Online Library. www.thefreelibrary.com [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Beauchesne -. beauchesne.immanens.com [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ EDITOR. Vladimir Ghika, preot şi principe român, declarat martir pentru credinţă de către Papa Francisc (comunicat) | Catholica.ro [online]. 2013-03-28 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ a b Monseniorul Vladimir Ghika. www.crestinortodox.ro [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ BULUC, Magdalena Popa. Prinţ, preot şi martir [online]. 2013-08-26 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (rumunsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Ghika na Wikimedia Commons - (anglicky) Hagiography Circle
- (anglicky) Saints SQPN
- (italsky) Santi e Beati
