Vladimir Antonov-Ovsejenko
Vladimir Antonov-Ovsejenko | |
---|---|
Narození | 9.jul. / 21. března 1883greg. Černihiv |
Úmrtí | 10. února 1938 (ve věku 54 let) nebo 8. února 1938 (ve věku 54 let) Moskva |
Příčina úmrtí | střelná rána |
Místo pohřbení | popraviště a hřbitov Kommunarka |
Alma mater | Владимирское военное училище |
Povolání | herec, politik, diplomat a voják |
Ocenění | Řád rudého praporu |
Politická strana | Menševici |
Děti | Anton Antonov-Ovsejenko |
Příbuzní | Anton Antonovič Antonov-Ovsejenko (vnuk) |
Funkce | Rada lidových komisařů (1917–1918) konzul (1936–1937) People's Commissar (1937–1938) člen Všeruského ústavodárného shromáždění |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko (rusky Владимир Александрович Антонов-Овсеенко, ukrajinsky Володимир Антонов-Овсєєнко; 9. březnajul./ 21. března 1883greg., Černigov – 10. února 1938, věznice Butyrka, Moskva) byl prominentní sovětský bolševický vůdce a diplomat, popravený za Velké čistky. Jeho synem byl ruský historik a publicista Anton Antonov-Ovsejenko.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko se narodil 9. (21.) března 1883, v Černigově v ukrajinské rodině jako syn carského důstojníka.[1]
V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do menševické frakce. Během revoluce roku 1905 vedl povstání v Novo-Alexandrii v Polsku a Sevastopolu na Krymu. Následně byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek mu byl nakonec změněn na dvacet let exilu na Sibiři. Brzy však unikl a roku 1910 emigroval do Paříže.
Brzy po vypuknutí první světové války Antonov-Ovsejenko proti tomuto konfliktu protestoval. Roku 1917 se připojil k bolševikům, s falešným pasem se v roce 1917 vrátil do Ruska a převzal významnou úlohu v říjnové revoluci, kdy zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác a nechal zatknout členy prozatímní vlády.
Po revoluci byl zvolen do Vojenského výboru a brzy poté působil v rudé armádě. V prosinci roku 1917 se stal vůdcem Rudé armády na Ukrajině, kde bojoval proti povstání carského generála Kaledina, a v jižním Rusku. Rudá armáda následovně pod jeho velením vstoupila do Charkova. V březnu 1918 vydal „dekret vděčnosti za Bachmač“, oceňující boj Masarykových československých legionářů při jejich odchodu z Ukrajiny.[2] V letech 1918–1919 dohlížel na porážku ukrajinských nacionalistů, bělogvardějců a utváření ukrajinské SSR.
Do konce ruské občanské války byl starostou Tambova, kde roku 1921 spolu s Michailem Tuchačevským brutálně potlačil povstání proti bolševické vládě. V roce 1920 byl blízkým spojencem Lva Trockého v sovětské vládě, což se mu později stalo osudným.
V letech 1922–1924 byl náčelníkem politické správy revoluční vojenské rady. V letech 1924–1928 byl vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, v letech 1928–1930 v Litvě a v roce 1930 v Polsku. V letech 1930–1937 pracoval na různých pozicích týkajících se jurisprudence včetně státního zástupce RSFSR (1934) a lidového komisaře spravedlnosti RSFSR (srpen–říjen 1937). Během španělské občanské války byl Antonov-Ovsejenko sovětským generálním konzulem v Barceloně (1936–1937), kde podporoval španělskou republikánskou vládu a komunistické složky zásoboval zbraněmi.
V srpnu 1937 byl Antonov-Ovsejenko povolán do Moskvy, kde Stalinovi referoval o událostech ve Španělsku. Po měsíci bez práce se v září 1937 stal lidovým komisařem pro justici. V říjnu 1937 byl Antonov – Ovsejenko, nový komisař spravedlnosti Ruské federace, zatčen. 8. února 1938 byl v rámci tzv. Velké čistky odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února 1938 byl zastřelen na polygonu Kommunarka.
25. února 1956 byl Antonov-Ovsejenko Nikitou Chruščovem rehabilitován.
V roce 1958 vyšel v nakladatelství překlad jeho knihy pod názvem: V revoluci. Je to vzpomínková práce aktivního účastníka Říjnové revoluce, která je podložená bohatým dokumentárním materiálem, líčí s barvitými podrobnostmi revoluční vření mezi baltickým námořnictvem, činnost vojenského revolučního výboru a průběh vojenských revolučních akcí až do dobytí Zimního paláce.
Antonov-Ovsejenko byl jako obchodní přidělenec v Praze reprezentantem SSSR v letech, kdy Československo ještě neuznávalo existenci Sovětského svazu.[3] Jak vzpomínal jeho syn Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko, v Praze bydleli ve vile Tereza a jezdili rolls-roycem nejen po Praze, ale po celém Česku a také Slovensku.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Антонов-Овсеенко, Владимир Александрович na ruské Wikipedii.
- ↑ Жертвы политического террора в СССР. Lists.memo.ru.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 47–57, 59, 166
- ↑ GOLGO, Fabiano; SMÍŠEK, Jan; KOTRBA, Štěpán. Kde jste, mladí bojovníci? Revoluce čeká!. Britské listy [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Prožil třináct hrůzných let v gulagu, miliony obětí teď připomíná Rusům. idnes.cz [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- heslo Antonov-Ovsejenko, Vladimir Alexandrovič. In: kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1. S. 195.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Antonov-Ovsejenko na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Antonov-Ovsejenko
- Vladimir Antonov-Ovsejenko. K desátému výročí našeho Října. ReD (Revue Devětsilu). 1927, roč. 1, čís. 2, s. 49. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- (rusky) Vladimir Antonov-Ovsejenko na stránkách XPOHOC
- Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko: V revoluci. Naše vojsko, Praha, 1958, 172 str. In: http://books.google.sk/books/about/V_revoluci.html?id=nF2mHAAACAAJ&redir_esc=y, http://search.mlp.cz/cz/titul/v-revoluci/136204/ , https://web.archive.org/web/20151031041549/http://baila.net/kniha/160460315/v-revoluci-vladimir-aleksandrovic-antonov-ovsejenko
- Dal povel k výstřelu z Aurory, spolupráce s Trockým ho stála život Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné a málo známé informace o životě Antonova-Ovsejenka.
- Sovětští politici
- Sovětští diplomaté
- Rusové odsouzení k trestu smrti
- Ruští emigranti a exulanti
- Menševici
- Staří bolševici
- Oběti Velké čistky
- Lidé s dvojitým příjmením
- Osobnosti španělské občanské války
- Nositelé Řádu rudého praporu
- Velvyslanci Sovětského svazu v Československu
- Narození v roce 1883
- Narození 21. března
- Narození v Černihivu
- Úmrtí v roce 1939
- Úmrtí 10. února
- Úmrtí v Moskvě
- Popravení zastřelením
- Popravení politici
- Pohřbení na polygonu Kommunarka