Vladimír Nedvěd
Vladimír Nedvěd | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 27. března 1917 Brno ![]() |
Úmrtí | 31. října 2012 (ve věku 95 let) Sunshine Coast, Queensland ![]() |
Vojenské informace | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Nedvěd (27. března 1917 Brno[1] – 31. října 2012 Sunshine Coast, Queensland, Austrálie) byl český letec, bojovník proti nacismu a příslušník československé armády.
První republika
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Brně a mládí prožil v Kyjově. Zde vychodil obecnou školu a poté v roce 1936 maturoval na Klvaňově reálném gymnáziu. Ihned po maturitě se přihlásil do československé armády a byl přijat k letectvu. V letech 1936 až 1938 vystudoval Vojenskou akademii, ze které byl vyřazen v hodnosti poručíka.
Okupace
[editovat | editovat zdroj]Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem 15. března 1939 začal studovat na Vysoké technické škole v Brně. Po uzavření vysokých škol odešel 8. prosince 1939 do exilu s cílem zapojit se do boje proti Hitlerovi.
Jeho cesta vedla přes Maďarsko, kde byl zatčen a vězněn v Tolonzhazu, v budapešťském vězení. Po propuštění pokračoval přes Jugoslávii, Řecko, Turecko do Bejrútu v Libanonu na Středním východě, dále pak francouzskou lodí do Marseille v jižní Francii, kde se ve městě Agde, v lednu 1940, stal členem československé letecké skupiny. Poté, co Francie kapitulovala v červnu 1940 byl společně s ostatními příslušníky československé armády evakuován anglickou lodí přes Gibraltar do Liverpoolu v Anglii. Tam přistáli v červenci 1940.
V exilu
[editovat | editovat zdroj]Ve Velké Británii byly zformovány 310., 312. a 313. československá stíhací peruť RAF a také 311. bombardovací peruť, které se v rámci Royal Air Force aktivně účastnily Bitvy o Británii a v bitvě o Atlantik. Sloužil jako navigátor (a později jako pilot) u 311. čs. bombardovací perutě. 1. listopadu 1942 byl jmenován velitelem letky "A" 311. čs. bombardovací perutě a povýšen do hodnosti major letectva. 22. srpna 1943 byl jmenován podplukovníkem letectva a velitelem 311. čs. bombardovací perutě. Stal se tak nejmladším velitelem největší čs. letecké jednotky v RAF.
Od dubna 1944 se ve funkci čs. styčného důstojníka účastnil v Indii jako pilot bojů proti japonské armádě a vykonal deset operačních letů, při nichž bylo ze vzduchu zásobováno 35 tisíc obklíčených britských a indických vojáků v oblasti Imphálu.[2]
V říjnu 1944 se po návratu do Anglie seznámil s Češkou Luise Pražákovou, kterou si 30. ledna 1945 vzal za manželku.
Po válce
[editovat | editovat zdroj]V dubnu 1945 se zúčastnil mezinárodní letecké konference IATA v Paříži, kde předložil několik praktických návrhů, které byly konferencí schváleny a dnes jsou součástí mezinárodních leteckých map celého světa. Z emigrace se do Československa vrátil v srpnu 1945. Stal se instruktorem letecké taktiky na Letecké akademii v Hradci Králové. V roce 1946 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Praze. V roce 1947 byl povýšen do hodnosti podplukovníka čs. letectva.
Po komunistickém převratu 25. února 1948 se rozhodl odejít do exilu i s celou rodinou. Při letu ČSA letadlem z Prahy do Bratislavy 6. dubna 1948 se jím vedená skupina československých letců zmocnila letadla, s nímž poté přistáli na americkém vojenském letišti Neubiberg u Mnichova v Západním Německu. V důsledku tohoto činu byl v Československu obviněn z velezrady, za což byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a ztrátě vojenské hodnosti.
Druhá emigrace
[editovat | editovat zdroj]
Po příchodu do Anglie získal 11. října 1949 britské státní občanství a nastoupil opět jako pilot do RAF. Během této služby byl jmenován velitelem speciální dopravní letky MEAF (Special Communication Flight) a v roce 1952 mu bylo nabídnuto velení 78. dopravní perutě RAF působící v oblasti Suezu v Egyptě. Během jeho velení byla tato peruť prohlášena za nejlepší na Středním Východě. Z RAF odešel v roce 1958. Odstěhoval se do Austrálie, kde ještě 18 let pracoval jako manažer společnosti Shell a 20 let byl laickým kazatelem slova božího v Sydney a Queenslandu.[2] Usadil se na Sunshine Coast. Zemřel 31. října 2012 ve věku 95 let.[3] Pohřben byl v rozměrné hrobce rodiny Pražákovy na hlavním městském hřbitově v Mařaticích.
V roce 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v roce 2005 byl dekretem prezidenta ČR povýšen do hodnosti generálporučíka.[4] V roce 1994 byl jmenován čestným občanem Kyjova, 26. března 2017 mu byla na budově Klvaňova gymnázia v Kyjově odhalena pamětní deska u příležitosti jeho 100. výročí narození.[5]
Z rukou prezidenta Václava Havla převzal 28. října 1996 na Pražském hradě Řád bílého lva.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád britského impéria, V. třída (udělen 1941)
Záslužný letecký kříž, (udělen 1943)
Řád Bílého lva, III. třída – vojenská skupina (udělen 28.10.1996)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka[zdroj?!]
Československý válečný kříž 1939
Československý válečný kříž 1939, udělen podruhé
Československý válečný kříž 1939, udělen potřetí
Československý válečný kříž 1939, udělen počtvrté
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělen podruhé
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělen potřetí
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítkem Francie a Velká Británie
Hvězda 1939–1945[6]
Defence Medal[7]
Válečná medaile 1939–1945[8]
Air Crew Europe Star[9]
Barmská hvězda[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matrika 17380, sn. 83 [online]. MZA [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.
- ↑ a b NEDVĚD, Vladimír. Byl jsem velitelem 311. bombardovací perutě. 1. vyd. Kyjov: Městský úřad Kyjov, 2004. 156 s. ISBN 80-239-4344-8. S. 9.
- ↑ GAZDÍK, Jan. Zemřel válečný hrdina Vladimír Nedvěd, který po Únoru uletěl do Mnichova [online]. iDNES.cz, 2012-11-04 [cit. 2012-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Velitel 311. bombardovací perutě RAF Vladimír Nedvěd povýšen do hodnosti generálporučíka - 10.5.2005 [online]. MZV ČR [cit. 2010-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ KOSÍK, Jiří. Kyjovští vzpomněli na válečného hrdinu Nedvěda. Věnovali mu pamětní desku. Hodonínský deník.cz [online]. 2017-03-26 [cit. 2017-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Válka.cz, 1939–1945 Star
- ↑ Válka.cz, Defence Medal
- ↑ Válka.cz, War Medal 1939-1945
- ↑ Válka.cz, Air Crew Europe Star
- ↑ Válka.cz, Burma Star
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NEDVĚD, Vladimír, Byl jsem velitelem 311. bombardovací perutě, Městský úřad Kyjov, 2004, 142 stran + 14 stran barevné přílohy. ISBN 80-239-4344-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Nedvěd
- Vladimír Nedvěd v Encyklopedii dějin města Brna
- Životopis na militarymuzeum.cz
- Životopis na webu Ministerstva obrany ČR
- Válka.cz, Vladimír Nedvěd
- Čeští generálové
- Absolventi Klvaňova gymnázia
- Příslušníci 311. československé bombardovací perutě RAF
- Příslušníci 78. perutě RAF
- Čeští emigranti a exulanti
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Členové Řádu britského impéria
- Nositelé Řádu Bílého lva III. třídy
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Záslužného leteckého kříže
- Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem
- Nositelé Československé medaile za zásluhy
- Nositelé Hvězdy 1939–1945
- Nositelé Medaile za obranu (Spojené království)
- Nositelé Válečné medaile 1939–1945
- Nositelé Barmské hvězdy
- Nositelé Evropské hvězdy leteckých posádek
- Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- Čestní občané města Kyjova
- Narození 27. března
- Narození v roce 1917
- Narození v Brně
- Úmrtí 31. října
- Úmrtí v roce 2012
- Úmrtí v Queenslandu
- Pohřbení na Hřbitově v Mařaticích (Uherské Hradiště)