Přeskočit na obsah

Vladimír Mišík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o zpěvákovi. Možná hledáte: Vladimír Myšík (horolezec).
Vladimír Mišík
Vladimír Mišík (2015)
Vladimír Mišík (2015)
Základní informace
Narození8. března 1947 (77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryrock, blues rock
Povolánízpěvák, politik a autor písní
Nástrojekytara, zpěv
Aktivní roky60. léta – dosud
Členem skupinyBlue Effect
Příbuzná témataBlue Effect, Etc…, Radim Hladík
OceněníCena Anděl Sólový interpret roku (2019)
Čestné občanství Prahy 7 (2019)
medaile Za zásluhy (2023)
Manžel(ka)Katarína Mišíková
Eva Mišíková
DětiMartin Mišík
Adam Mišík
Barbora Mišíková
Webvladimirmisik.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vladimír Mišík
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Narození8. března 1947 (77 let)
Praha
ChoťKatarína Mišíková
Eva Mišíková
DětiMartin Mišík
Adam Mišík
Barbora Mišíková
Profesezpěvák, politik a autor písní
OceněníCena Anděl Sólový interpret roku (2019)
Čestné občanství Prahy 7 (2019)
medaile Za zásluhy (2023)
CommonsVladimír Mišík
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Mišík (* 8. března 1947 Praha) je český hudebník, zpěvák, kytarista, zakladatel rockové skupiny Etc… a zakládající člen skupin The Matadors a Blue Effect.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl americký voják a dopravní pilot John Gaughan (1918–2007), matkou slovenská zdravotní sestra Alžběta Mišíková († 1992), pracující koncem války v Německu pro Červený kříž. Tam se jeho rodiče seznámili, svého otce však nikdy nepoznal a vyrůstal sám se svou matkou.[1] Až v roce 2017 se dozvěděl, že má v USA dalších 9 sourozenců, které měl John Gaughan se svou ženou Grace.[2] V roce 1964 se vyučil uměleckým truhlářem ve filmových ateliérech Barrandov, už tehdy se ale začal věnovat hudbě.[3]

Již na učilišti založil kapelu Uragán, ve které hrál na doprovodnou kytaru a zpíval. Na bicí hrál jeho spolužák Petr Růža. Po škole se skupina rozpadla a Vladimír Mišík se dostal do kapely Komety, kde se seznámil s Radimem Hladíkem, se kterým poté odešel do skupiny Fontána (později známí jako The Matadors). Na prvním singlu skupiny zní Mišíkova píseň Malej zvon, co mám. Po vojně zpíval v orchestru Karla Duby a pak založil kapelu New Force, která se ale v roce 1968 rozpadla. Krátkou dobu pak hrál na kytaru v George and Beatovens.

Ještě v roce 1968 ale s Radimem Hladíkem založil kapelu The Special Blue Effect (později Blue Effect). Do roku 1970, kdy byl vyhozen[3], stihl s kapelou nazpívat album Meditace, EP a dva singly. Pak zpíval ve Flamengu, ale kapela se rozpadla ještě před vydáním jediné desky Kuře v hodinkách; Mišík pak založil kapelu Formace Nova a krátkou dobu zpíval v Energitu Luboše Andršta. V roce 1974 založil kapelu Etc…, se kterou hraje s krátkými přestávkami dodnes. Zároveň příležitostně koncertoval s Vladimírem Mertou a Janem Hrubým ve folk rockové formaci Čundrgrund (ČDG).

Vladimír Mišík (2015)
Koncert Čundrgrundu, Baráčnická rychta, Praha, 6. září 1977, zleva: Petr Kalandra, Vladimír Merta, Vladimír Mišík
Nechte zpívat Mišíka! – nápis na zdi v Praze – Holešovicích, duben 1983, v době, kdy byly Mišíkovy koncerty komunistickými orgány zakázány. Nápis byl opakovaně zamalováván, ale objevil se vždy znovu.

V roce 1977 odmítl podepsat Antichartu. V roce 1982 bylo Vladimíru Mišíkovi zakázáno koncertování za to, že na koncertu v Lucerně bez povolení promítal studentský film svého kamaráda studujícího na FAMU, ve kterém hrál hlavní roli a žertovně kritizoval normalizaci. Následně mu byla nabídnuta spolupráce se Státní bezpečností, kterou odmítl.[3][1] Na protest proti zákazu se po pražských Holešovicích objevovaly nápisy Nechte zpívat Mišíka ve formě graffiti.[4][5] O dva roky později mu bylo povoleno velmi omezeně vystupovat s akustickým programem pod podmínkou, že zahraje na festivalu politických písní v Sokolově, kde krátce vystoupil bez kapely.[3][1] V roce 1985 už opět hrál s novou sestavou Etc…

Během Sametové revoluce podporoval studentské stávky i Občanské fórum v severních Čechách, také vystoupil během demonstrace na Letenské pláni. V roce 1990 byl na dva roky zvolen do České národní rady za Občanské fórum.[3] V roce 1999 vyšla v nakladatelství Petrov kniha Vladimír Mišík – letní rozhovor s Ondřejem Bezrem.

Po vážných zdravotních problémech se v roce 2007 vrátil na pódia za doprovodu skupiny Etc… a dalších hudebních hostů.[6] V roce 2013 odmítl převzít státní vyznamenání od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Během natáčení biografického filmu Nechte zpívat Mišíka se v roce 2016 setkal se svým otcem i s některými svými americkými sourozenci.[3] V dubnu 2021 oznámil, že ze zdravotních důvodů již nebude koncertovat.[7]

S první manželkou Katarínou má syna Martina, s druhou manželkou Evou má syna Adama a dceru Barboru.

Největší hity

[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejznámější písničky Vladimíra Mišíka patří např. Slunečný hrob (s Blue Effectem), Kuře v hodinkách (s Flamengem) a dále s Etc. pak Stříhali dohola malého chlapečka (podle stejnojmenné básně Josefa Kainara), Variace na renesanční téma (podle stejnojmenné básně Václava Hraběte, známá podle prvního verše Láska je jako večernice), Proč ta růže uvadá nebo Obelisk.[zdroj⁠?!] K dalším známým lze zařadit i hymnu Gambrinus ligy.

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
Básník Jaromír Pelc a Etc… – Vladimír Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Jan Hrubý, období zkoušek na pořad „Požár na obloze“. Hostinec U Zábranských, prosinec 1985

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
  • MIŠÍK, Vladimír. Písničky pro Vás. [s.l.]: Exact publishing, 1995. 48 s. ISBN 80-901794-2-8. 
  • BEZR, Ondřej; MIŠÍK, Vladimír. Letní rozhovor s Ondřejem Bezrem. Brno: Petrov, 1999. 192 s. ISBN 80-7227-060-5. 
  • MIŠÍK, Vladimír. Vladimír Mišík: byl jsem dobrej : rozhovory s Ondřejem Bezrem z let 1999, 2006, 2017.. Praha: Galén, 2017. 355 s. ISBN 978-80-7492-320-3. 

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Vladimír Mišík (1947). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-03-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ BEDNÁŘOVÁ, Veronika. VIDEO: Vladimír Mišík našel po 70 letech novou rodinu: Reflex byl u toho!. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, a.s., 10. 3. 2017 [cit. 1.6.2018]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Vladimír Mišík (1947). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-03-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Psalo se po holešovických zdech: „Nechte zpívat Mišíka,“ Jitka Němcová tak nazvala svůj dokument. Vltava [online]. 2016-09-06 [cit. 2024-03-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ STRNAD, Radek. „Nechte zpívat Mišíka,“ psalo se za komunistů. Nyní se tak jmenuje film. Mostecký deník. 2017-07-23. Dostupné online [cit. 2024-03-16]. 
  6. ↑ jaš; Právo. Zpěvák Vladimír Mišík se vrací na pódium. Kultura. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 18. 5. 2007 [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  7. ↑ Ukládám svého Gibsona do futrálu, loučí se Mišík s fanoušky. Ze zdravotních důvodů končí s koncerty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-04-01 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Noční obraz – Vladimír Mišík – Supraphonline.cz. [s.l.]: Supraphon, 2021. Dostupné online. 
  9. ↑ Vteřiny, měsíce a roky — Vladimír Mišík. www.vladimirmisik.cz [online]. [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vteřiny, měsíce a roky. Animal Music [online]. 2024-09-02 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jaromír Pelc – Požár Na Obloze [online]. discogs.com [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ BEZR, Ondřej. Mišík je jako večernice. Pluje černou oblohou a má průměr 5 kilometrů. Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 6. 5. 2014 [cit. 1.6.2018]. Dostupné online. 
  13. ↑ SVÁTKOVÁ, Kateřina. Legenda oslaví 70 premiérou dokumentu Nechte zpívat Mišíka. 'Zaplaťpánbůh, je to veselý film'. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-03-07 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ fia; Novinky; ČTK. Vladimír Mišík nepřijme od Zemana státní vyznamenání. Fotografie Jan Handrejch; Domácí. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 27. 10. 2013 [cit. 26.12.2017]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zpěvák Vladimír Mišík proměnil šest nominací a ovládl Ceny Anděl. Skupinou roku je Mirai. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-06-20 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Etc...
Vladimír Mišík • Petr „Kulich“ Pokorný • Pavel Skála • Jiří Veselý • Jiří Zelenka • Vladimír Pavlíček
Jan Hrubý • Stanislav Kubeš • Vladimír „Guma“ Kulhánek • Jaroslav „Olin“ Nejezchleba • Pavel Fořt • Jiří Jelínek • František Francl • Vladimír Padrůněk • Tomáš Krček
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace
Související články
Blue Effect
Vladimír Mišík • Radim Hladík • Petr Netopil • Jiří Kozel • Vlado Čech • Miloš Svoboda • Lešek Semelka • Josef Kůstka • Jan Nový • Oldřich Veselý • Fedor Frešo • Ladislav Boháček • Radek Křemenák • Josef Havlíček • Oldřich Kellner • Luboš Manda • Luboš Pospíšil • David Koller • Karel Káša Jahn • František Rába • František Hönig • Pavel Bohatý • Honza Křížek • Vojtěch Říha • Václav Zima
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace
EP
Videozáznamy
Související články
Ocenění
Síň slávy Akademie populární hudby
1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn
† – in memoriam
Beatová síň slávy
Kapela
Blue Effect (2004) • Pražský výběr (2005) • Hudba Praha / Jasná Páka (2006) • Katapult (2007) • Arakain (2008) • Visací zámek (2009) • Etc… (2010) • Tři sestry (2011) • The Plastic People of the Universe (2012) • Flamengo (2013) • Kabát (2014) • Stromboli (2015) • Progres 2 (2016) • Framus Five (2017) • Krucipüsk (2018) • Olympic (2019) • Krausberry (2020) • Marsyas (2021) • Synkopy 61 (2022) • Citron (2023) • Lucie a BSP (2024)
Osobnost
Vladimír Mišík (2004) • Radim Hladík (2005) • Michal Pavlíček (2006) • Michal Prokop (2007) • Aleš Brichta (2008) • Lou Fanánek Hagen (2009) • Ota Petřina (2010) • Jan Haubert (2011) • Roman Dragoun (2012) • Vladimír Guma Kulhánek (2013) • Tomáš Hajíček (2014) • Kamil Střihavka (2015) • Martin Kraus (2016) • Luboš Pospíšil (2017) • Michal Ambrož (2018) • Jan Spálený (2019) • Pavel Váně (2020) • Petr Janda (2021) • Oldřich Říha (2022) • Jan Hrubý (2023) • David Koller (2024)
Osobnost
in memoriam
Jiří Schelinger (2004) • Milan Hlavsa (2005) • Petr Kalandra (2006) • Petr Novák (2007) • Miki Volek (2008) • Jiří Šindelář (2009) • František Kotva (2010) • Jan Ivan Wünsch (2011) • Vladimír Padrůněk (2012) • Ivan Martin Jirous (2013) • Vlado Čech (2014) • Petr Skoumal (2015) • Ota Petřina (2016) • Radim Hladík (2017) • Zdeněk Juračka (2018) • Oldřich Veselý (2019) • Filip Topol (2020) • Ivan Král (2021) • Luboš Andršt (2022) • Michal Ambrož (2023) • Richard Kybic (2024)
Píseň
Čajovna (Blue Effect, 2019) • Traktor (Visací zámek, 2020) • Planeta Hieronyma Bosche II (Progres 2, 2021) • Kolej Yesterday (Michal Prokop a Framus Five, 2022) • Kuře v hodinkách (Flamengo, 2023) • Máma táta (Hudba Praha, 2024)
Anděl v kategorii zpěvák roku
1991 Pavol Habera • 1992 Petr Muk • 1993 Ivan Hlas • 1994 Dan Bárta • 1995 Kamil Střihavka • 1996 Janek Ledecký • 1997 Daniel Hůlka • 1998–2004 Dan Bárta • 2005 Petr Kolář • 2006–2007 Matěj Ruppert • 2008 Dan Bárta • 2009 Tomáš Klus • 2010 David Koller • 2011 Tomáš Klus • 2012 Vojtěch Dyk • 2013 Dan Bárta • 2014 Michal Hrůza • 2015 David Koller • 2016 Thom Artway • 2017 David Stypka • 2018 Miroslav Žbirka • 2019 Vladimír Mišík • 2020 7krát3 • 2021 David Stypka • 2022 Miroslav Žbirka
Dřívější názvy: Výroční československé hudební ceny (1991), Gramy (1992–1995), Česká Gramy (1996), Ceny Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000)
Anděl v kategorii album roku
1991 In the Sky (Lucie) • 1992 Missariel (Lucie Bílá) • 1993 Karviná (Yo Yo Band) • 1994 Černý kočky mokrý žáby (Lucie) • 1995 Dřevo (Buty) • 1996 Divné století (Jaromír Nohavica) • 1997 Citová investice (Petr Hapka a Michal Horáček) • 1998 Větší než malé množství lásky (Lucie) • 1999 Kapradí (Buty) • 2000 Illustratosphere (Dan Bárta) • 2001 Proměny (Čechomor) • 2002 Pop: Tune da Radio (Support Lesbiens), Dance: Slowthinking (Ecstasy of St. Theresa), Rock: Biorytmy (Tata Bojs), Jazz/blues: Má vina (Jan Spálený a ASPM), Folk: Já na tom dělám (Bratři Ebenové) • 2003 Pop: Resistance Is Futile (Monkey Business), Rock: Dole v dole (Kabát) • 2004 Pop: Mikrokosmos (Kryštof), Rock: Nanoalbum (Tata Bojs) • 2005 Pop/dance: Kiss Me on My Ego (Monkey Business), Rock: Mezi světy (Lenka Dusilová) • 2006 Pop/dance: Rubikon (Kryštof), Rock: Polib si dědu (Wohnout) • 2007 Pop/dance: Objects of Desire and Other Complications (Monkey Business), Rock: Dreamer (Sunshine) • 2008 Ohrožený druh (Michal Horáček) • 2009 She's a Good Swimmer (Charlie Straight) • 2010 Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa (Nightwork) • 2011 Racek (Tomáš Klus) • 2012 Inzerát (Kryštof) • 2013 Šero (Bratři Orffové) • 2014 Na Radosti (Aneta Langerová) • 2015 ČeskosLOVEnsko (David Koller) • 2016 Hearts (Lenny) • 2017 Eskalace dobra (J.A.R.) • 2018 EvoLucie (Lucie) • 2019 Jednou tě potkám (Vladimír Mišík) • 2020 Řeka (Lenka Dusilová) • 2021 Dýchej (David Stypka a Bandjeez)
Dřívější názvy: Výroční československé hudební ceny (1991), Gramy (1992–1995), Česká Gramy (1996), Ceny Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000)
Anděl v kategorii videoklip roku
1992 Láska je láska (Lucie Bílá) • 1993 Nahá (Wanastowi Vjecy) • 1994 Zahrada rajských potěšení (Lucie Bílá) • 1995 Děkuji, bylo to krásné (Ondřej Havelka) • 1996 Ave Maria (Lucie Bílá) • 1997 Krtek (Buty) • 1998 Medvídek (Lucie) • 2000 Předpokládám (Dan Bárta) • 2001 Duševní (Tata Bojs) • 2002 Attention aux hommes! (Tata Bojs) • 2003 Jsem pohodlný (J.A.R.) • 2004 Virtuální duet (Tata Bojs) • 2005 Cukr (Anna K.) • 2006 Známka punku (Visací zámek) • 2007 Kit Bike (Monkey Business) • 2008 Folklóreček (Bratři Ebenové) • 2009 Platonic Johny (Charlie Straight) • 2010 Tepláky (Nightwork) • 2011 Půlnoční (Václav Neckář a Umakart) • 2012 Falling (Boris Carloff) • 2013 Up to Speed Now (Monkey Business) • 2014 Tráva (Aneta Langerová) • 2015 Tragédie u nás na vsi (Aneta Langerová) • 2016 Hell.o (Lenny) • 2017 Po válce (Barbora Poláková) • 2018 2 ‐ 8 - 5 (Barbora Poláková) • 2019 Jednou (Vladimír Mišík)
Dřívější názvy: Gramy (1992–1995), Česká Gramy (1996), Ceny Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Mišík&oldid=24481125“