Vladimír Kůrka
JUDr. Vladimír Kůrka | |
---|---|
Předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR | |
Ve funkci: 1. ledna 2016 – 31. prosince 2018 | |
Předchůdce | František Ištvánek |
Nástupce | Jan Eliáš |
Soudce Ústavního soudu ČR | |
Ve funkci: 15. prosince 2005 – 15. prosince 2015 | |
Narození | 1. dubna 1948 (76 let) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | soudce |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Kůrka (* 1. dubna 1948[1]) je bývalý český soudce působící do roku 2018 u Nejvyššího soudu, v letech 2005 až 2015 soudce Ústavního soudu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Práva vystudoval v roce 1973 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je členem redakční rady časopisu Soudní judikatura, lektorem Justiční akademie a zároveň působí ve zkušebních komisích pro advokátní zkoušky, odborné justiční zkoušky a závěrečné zkoušky právních čekatelů.
Celý život působí v justici,[2] od roku 1974 jako justiční čekatel u Krajského soudu v Plzni, pak jeden rok jako soudce Okresního soudu Plzeň-město a od roku 1976 u Okresního soudu v Mostě, kde se roku 1990 stal i předsedou. V roce 1994 byl dočasně přidělen k Vrchnímu soudu v Praze, kde jako soudce zůstal, aby o dva roky později přešel do Brna k Nejvyššímu soudu. Byl členem jeho občanskoprávního kolegia, věnoval se zejména civilnímu procesu, bytovému právu, restitucím a později i exekucím.
Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 15. prosince 2005. Patřil k soudcům přesvědčeným o nutnosti minimalizace zásahů ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci.[3] K mediálně sledovaným kauzám, v nichž byl soudcem-zpravodajem, patřil návrh skupiny senátorů na zrušení novoroční amnestie prezidenta Václava Klause, který byl odmítnut.[4] Jako soudce-zpravodaj byl činný např. i ve věci tzv. slovenských důchodů, kde Ústavní soud opakovaně rozhodl opačně než před tím Nejvyšší správní soud,[5] dále ve věci evidence církevních právnických osob[6] nebo povinného členství lékařů v České lékařské komoře.[7]
Po vypršení desetiletého funkčního období se opět vrátil na Nejvyšší soud, kde se od ledna 2016 do prosince 2018 stal předsedou občanskoprávního a obchodního kolegia.[8][9]
Jeho manželka JUDr. Věra Kůrková je také soudkyní Nejvyššího soudu, věnuje se trestní agendě.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Česká národní rada ve IV. volebním období. Tisk č. 142 – Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu některých soudců z povolání k soudům ČSR [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Vít; TÁBORSKÁ, Marika. Ústavní soud bude opět kompletní. Český rozhlas [online]. 2005-12-8 [cit. 2014-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Dnes končí ústavní soudce Kůrka, poslední, kterého jmenoval Klaus. Česká justice [online]. 2015-12-15 [cit. 2015-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 4/13, [cit. 2015-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, [cit. 2015-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/06, publikováno pod č. 10/2008 Sb., [cit. 2015-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 40/06, publikováno pod č. 6/2009 Sb., [cit. 2015-12-09]. Dostupné online.
- ↑ epa. Předsedou občanskoprávního kolegia NS bude Vladimír Kůrka z ÚS. Česká justice [online]. 2015-09-30 [cit. 2015-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Kolegia Nejvyššího soudu od ledna povedou Kůrka a Púry. Česká justice [online]. 2015-12-30 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Nejvyšší soud vstupuje do roku 2016 s nově jmenovanými předsedy kolegií [online]. Nejvyšší soud České republiky, 2015-12-30 [cit. 2016-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-08.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Kůrka
- Medailonek na stránkách Ústavního soudu Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.