Violka slatinná

Violka slatinná
	Violka slatinná (Viola stagnina)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales);
Čeleď	violkovité (Violaceae);
Rod	violka (Viola);
Binomické jméno
	Viola stagnina; Kit. ex Schult., 1814
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Violka slatinná (Viola stagnina, syn.: Viola persicifolia) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky cca nejčastěji 12–20 cm. Oddenek je krátký, přímý až šikmý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi uťaté, jsou kopinaté až úzce trojúhelníkovité, na okraji vroubkovaně pilovité. Lodyha se vytváří, přízemní růžice listů chybí. Na bázi listů jsou palisty, které jsou úzce kopinaté až úzce eliptické na okraji celokrajné či až hrubě zubaté, brvité nebo nikoliv. Na květní stopce jsou v horní třetině 2 listénce. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou špičaté, až 7 mm dlouhé. Korunní lístky jsou dosti světlé, smetanové s fialovými žilkami, vzácněji nafialovělé, ostruha bývá nazelenalá. Kvete od května do července. Plodem je tobolka.

Rozšíření ve světě

Roste v Evropě, ve Středomoří a na Balkáně většinou chybí, na sever je rozšířena až po jižní Skandinávii, na východ až po střední Sibiř.

Rozšíření v Česku

V ČR se vyskytuje roztroušeně, hlavně v nížinách, místy i výše v rybničnatých pánvích, většinou do 400 m n. m. Najdeme ji v bezkolencových loukách svazu Molinion, v kontinentálních zapavovaných loukách svazu Cnidion venosi, někdy i v lemech a na světlinách tvrdých luhů. Je to silně ohrožený (C2) druh flóry ČR.

Literatura

Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. – Praha: Academia, 1990. – p. 394-431 – ISBN 80-200-1089-0
Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. – Praha: Academia, 2002. – p. 207-214

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu violka slatinná na Wikimedia Commons
Mapka rozšíření