Vinzenz Stern
| Vinzenz Stern OFM | |
|---|---|
| kněz | |
| Zasvěcený život | |
| Institut | františkáni |
| Svěcení | |
| Služby | kazatel, magistr noviců |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1659 |
| Místo narození | Villingen |
| Datum úmrtí | 5. dubna 1726 (ve věku 66–67 let) |
| Místo úmrtí | Cheb |
| Národnost | německá |
| Povolání | Františkánský řád |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vinzenz Stern (1659 Villingen – 5. dubna 1726 Cheb), též uváděný jako Vincenz Stern, byl německý františkán, který strávil část svého života v Chebu ve františkánském klášteře náležejícím administrativně do německé štrasburské řádové provincie. Působil též v Jeruzalémě a byl spisovatelem duchovní literatury.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vinzenz Stern se narodil v roce 1659 ve Villingen v Bádensku.[1] Jeho první pobyt v chebském klášteře spadá do let 1684 až 1686, kdy zde působil jako kazatel.[2] V 90. letech se zřejmě dále vzdělával nad úroveň průměrného řeholního kněze, neboť o pár let později byl vyslán na pobyt do františkánské kustodie ve Svaté zemi (Palestině). Současně ještě do roku 1695 zastával funkci kvardiána kláštera v Bambergu. Ve Svaté zemi strávil celkem osm let v období 1696 až 1703.[3] Později (snad někdy v období 1703–1705) byl kvardiánem kláštera v Pasově a letech 1705–1706 představeným konventu františkánů v Chebu. V letech 1708–1711 působil jako kustod štrasburské františkánské provincie a od roku 1714 byl jejím definitorem.[4] V témže roce je opět doložen v Chebu, kde působil oficiálně jako zpovědník klarisek, jistě však rovněž kázal a věnoval se jiným pastoračním aktivitám. V Chebu rovněž tehdy poprvé vydal svou modlitební knihu. Provinční kapitulou německých františkánů získal v roce 1717 čestný titul „kvardián ve výsluze“ (guardianus emeritus), působil též jako zpěvák („chorista“).[5] V blíže neuvedeném místě a období vychovával řádový dorost jako magistr noviců.[6] Nejméně od roku 1723 až do své smrti byl představeným kaple Božího hrobu při františkánském chrámu v Augsburgu, oblíbeného náboženského místa augburských měšťanů.[7] Pro svou pastorační a spirituální činnost si Stern shromáždil nevelkou osobní knihovničku s modlitbami a tituly pro podporu duchovního života.[8] Zemřel 5. dubna 1726 v Chebu.[9]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vinzenz Stern byl autorem modlitební knížky Nova et vetera devotionalia ad majorem Dei, Deiparaeque Gloriam.[10] V první, latinské verzi díla, kterou vytiskl chebský tiskař Johann Franz Fritsch v roce 1717, jsou na 241 stranách zahrnuty jen první čtyři díly titulu. Jelikož Stern náležel do štrasburské provincie, prováděli teologickou aprobaci a svolení k tisku františkáni z této provincie, mezi jinými též Kilian Kazenberger a Gamaliel Peter, v té době oba lektoři teologie v chebském klášteře. Text doplňuje několik mědirytů: před titulní stranou řeholníci v zahradě provádějící různé činnosti odpovídající kapitolám knihy s nápisovými páskami u úst[11] nebo Panna Maria Královna uprostřed textu. Dílo bylo autorem dedikováno hraběti Leopoldu Adolfu z Písnic, držitele panství Hřebeny a hradu Hartenberg, který zřejmě stejně jako ostatní členové rodu františkány a snad i vydání této knihy podporoval.[12]
Po prvotní latinské verzi se záhy objevila i německá podoba díla: Neu- und alte Andachten. Zahrnuje všech šest částí práce, které ovšem byly tištěny jako samostatné knihy, a to stále v Chebu v dílně Johanna Franze Fritsche a jeho otčíma Johanna Augustina Orwanského opakovaně v letech 1718 až 1740.[13] Skrze německý jazyk se mělo dílo bezpochyby stát dostupnější pro laické věřící neznalé latiny. Podle odlišných nadpisů kapitol u německé podoby nelze vyloučit i hlubší přepracování textu než jen samotný překlad. Stejně tak možnou příčinou pro samostatné vydávání jednotlivých dílů byla nižší cena těchto útlejších svazků o třiceti až osmdesáti stranách a tím i lepší dostupnost. Jednotlivá chebská „vydání“ ze zmíněných let 1718 až 1740 nenaznačují, že by titul byl jako celek opakovaně distribuován v jednotlivých (číslovaných) vydáních, jak je známe z moderní knižní produkce.[14] Tiskaři patrně začali obnoveně tisknout s pozměněným rokem na titulní straně, jakmile bylo staré vydání dílu rozprodáno. Opakovaná vydání naznačují nemalou popularitu tohoto Sternova díla. Jeho jednotlivé části dle německé verze zahrnují témata:
- modlitba růžence,
- modlitby umírajících, se zvláštním důrazem na zahrnutý „mariánský žaltář“,
- směřování ke ctnostem s mottem růžové zahrady,
- texty k povzbuzení zarmoucených a trpících s mottem Ježíšových slov na kříži „Otče, Otče, proč jsi mne opustil?“,
- texty k Vánocům, včetně modlitby františkánů před jesličkami a dalších rozjímání před betlémem,[15]
- texty na Velikonoce, včetně bohoslužby, kterou františkáni sloužili v Jeruzalémě.[16]
Svou knihu Vinzenz Stern zřejmě ze skromnosti publikoval anonymně – na titulní straně je s výjimkou posledních dvou německých dílů zaznamenán jen Sternův akronym. Schválení řádových teologů a představených na dalších stranách díla nicméně uvádí plné Sternovo jméno, což naznačuje nesouhlas řádu s pozůstáváním autora v utajení, anebo ocenění jeho osobních kvalit.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Analecta Franciscana sive Chronica aliaque varia documenta ad historiam Fratrum Minorum Spectantia. Tomus VIII. Quaracchi: Collegium s. Bonaventurae, 1946. S. 368.
- ↑ Analecta franciscana VIII (cit.), s. 305.
- ↑ Dosud zřejmě nejpodobnější popis Sternova života v Analecta franciscana VIII (cit.), s. 368, 483 et passim, neuvádí u něj v Palestině žádnou oficiální funkci, údajně se zde dnem a nocí modlil („ubi octo annos, diu noctuque orando exegit“).
- ↑ Analecta franciscana VIII (cit.), s. 187-188, 304.
- ↑ Analecta franciscana VIII (cit.), s. 187-189, 193.
- ↑ Analecta franciscana VIII (cit.), s. 368.
- ↑ Srov. 5. díl Sternova díla Neu- und alte Andachten z roku 1733. Viz též Analecta franciscana VIII (cit.) s. 193.
- ↑ Po Sternově smrti se staly součástí konventní knihovny františkánů v Chebu, od první dekády 21. století ve fondu Národní knihovny ČR – srov. její katalog, báze STT (cit. 5.6.2013).
- ↑ “Analecta franciscana VIII“ (cit.) s. 568.
- ↑ Pokračování titulu u 1. vydání z roku 1717: ... In terris promovendam hinc inde ex antiquis & novis libris asceticis in usum Pie vivere incipientium & Serio proficere volentium / collecta & conscripta ab indignissimo Dei, & Dei Genitricis Mariae Servo & Filio adoptivo F[ratre]V[inceco] S[tern] F[ranciscano]. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik katalog.
- ↑ Signatura: „I.D.Beyschlag del: Egrae“.
- ↑ Viz Nova et vetera devotionalia ad majorem Dei, Deiparaeque Gloriam.. Cheb, 1717, s. 20.
- ↑ Roky vydání jednotlivých dílů viz Bibliografie cizojazyčných bohemik (cit.) a Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 568.
- ↑ Leda s výjimkou prvních exemplářů německé verze z let 1718-1723, které nesou označení jako druhé vydání [sic].
- ↑ Katalog Národní knihovny ČR, báze STT (cit. 7.6.2012) uvádí v popisu exempláře z chebské františkánské knihovny doplněk s jeruzalémskou bohoslužbou jako samostatně vytištěný přívazek s titulem: „Neues Weynacht-Büchl. Das ist Bethlehemitischer Gottes-Dienst Welchen die Patres Franciscaner mit denen Christen zu Bethlehem bey der Krippen des Herrn verrichten“ (Cheb, 1718).
- ↑ Katalog Národní knihovny ČR, báze STT (cit. 7.6.2012) uvádí v popisu exempláře z chebské františkánské knihovny doplněk s jeruzalémskou bohoslužbou jako samostatně vytištěný přívazek s titulem: „Neues Fasten-Büchl oder Jerosolymitanischer Gottes-Dienst welchen die PP. Franziskaner verrichten“ (Cheb, 1718).