Přeskočit na obsah

Vinořský park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Vinořský park
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Skalní útvary ve Vinořském parku
Skalní útvary ve Vinořském parku
Základní informace
Vyhlášení27. květen 1982
VyhlásilNVP
Nadm. výška245–260 m n. m.
Rozloha37,36 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ObvodPraha 9
UmístěníVinoř
Souřadnice
Vinořský park
Vinořský park
Další informace
Kód750
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Vinořský park je přírodní rezervace, kterou tvoří bývalý zámecký park. Rozkládá se na jih od městské části Praha-Vinoř. Na jihozápadě je alejí spojena s přírodní památkou Bažantnice v Satalicích. Území je převážně zalesněné s výstupy několika pramenů. Je ohraničené pískovcovými skalami.[3]

Zámecký park u Vinoře byl založen v první polovině 18. století šlechtickým rodem Černínů. Park sousedil s oborou a později byl areál propojen alejemi s bažantnicí u Satalic a dalšími krajinnými prvky. Park s oborou byl ve druhé polovině 19. století upraven v přírodně krajinářském stylu. Tyto úpravy však nenarušily barokní základ komplexu. V parku byly vybudovány tři rybníky. Centrální rybník U Kamenného stolu, severně situovaný rybník U Pohanků a Biologický rybník v západní části.[4] V místě byly také nalezeny pozůstatky valů slovanského hradiště.[5]

Důvod vyhlášení

[editovat | editovat zdroj]

Park je krajinářsky hodnotným územím. Je významným útočištěm mnoha druhů rostlin a živočichů. Je také důležitým rekreačním místem obyvatel severní průmyslové části Prahy.[3]

Kamenný stůl

V parku se nacházejí výchozy cenomanských pískovců české křídy. Údolním svahům dominují výrazné tvary skalních měst s voštinami. Půdy jsou zde lehké písčité. V údolí přecházejí do půd glejových.[3] V parku se také nalézá malý vchod do vodní jeskyně, která bývala splavná na člunu. Na konci 2. světové války však byla odstřelem zavalena, aby se v ní nemohl nikdo ukrývat.[6]

Mokřadní vegetace převládá na dně údolí. V oblasti se daří náletové olši lepkavé. Svahy jsou zalesněny listnáči, mnohdy věkovitými. Svahy jsou porostlé převážně sekundárním bylinným patrem. Roste zde netýkavka malokvětá, bažanka vytrvalá a kakost smrdutý.[3]

Břehy rybníků, přirozené lesní porosty se starými duby a mokřadní dno údolí jsou významným stanovištěm pro bezobratlé. K nejdůležitějším druhům zde žijících mokřadních brouků patří střevlíkovití Leistus terminatus, Notiophilus aquaticus a Agonum viduum, z mandelinkovitých jsou významní Phaedon armoraciae a Prasocuris junci, z nosatcovitých je to druh Pelenomus quadrituberculatus. Z druhů lesa a skalek zde byli pozorováni střevlíčci Trechus austriacus a Laemostenus terricola. V oblasti žije mnoho druhů plžů, například podhorští Semilimax semilimax a Vertigo substriata. Území je také útočištěm mnoha druhů ptactva. Některé druhy se zde zastavují na tahu. Na starých dubech hnízdí strakapoud velký, krutihlav obecný a výjimečně také datel černý a špaček obecný. Dutiny využívá k hnízdění například sýkora koňadra nebo brhlík lesní. Na území se běžně vyskytují drobní myšovití hlodavci, norník rudý, myšice lesní a také plch velký nebo zajíc polní.[3]

Lesnictví

[editovat | editovat zdroj]

Ve svazích údolí rostou cenné staré duby. Výstupy pramenů zarůstají mokřadní olšiny s typickou flórou i faunou. Stromové patro tvoří hlavně dub letní, jasan ztepilý, javor mléč, lípa malolistá, habr obecný. Keřovému patru dominuje bez černý.[3]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
  2. Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
  3. a b c d e f Chráněná území Prahy - Vinořský park [online]. ENVIS - Informační servis [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-21. 
  4. Archivovaná kopie. www.prazskestezky.cz [online]. [cit. 2011-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-28. 
  5. http://www.turistika.cz/mista/vinorsky-park#tabs
  6. Archivovaná kopie. szs.speleo.cz [online]. [cit. 2011-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]