Vincenc z Waldstein-Wartenbergu
Vincenc Ferrerius hrabě z Waldstein-Wartenbergu | |
---|---|
Portrét z druhé poloviny 18. století (olej na plátně, sbírky Muzea Vysočiny v Třebíči) | |
14. majitel seniorátního fideikomisu Třebíč | |
Ve funkci: 22. května 1775 – 10. dubna 1797 | |
Předchůdce | Emanuel Filibert z Waldstein-Wartenbergu |
Nástupce | Josef Karel z Waldstein-Wartenbergu |
2. hlava mnichovohradišťské linie Waldsteinů a nejvyšší kráječ Českého království | |
Ve funkci: 14. září 1748 – 10. dubna 1797 | |
Panovník | Marie Terezie, Josef II., Leopold II., František II. |
Předchůdce | František Arnošt z Waldsteinu |
Nástupce | Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu |
Narození | 17. června 1731 Vídeň Habsburská monarchie |
Úmrtí | 10. dubna 1797 (ve věku 65 let) Třebíč Habsburská monarchie |
Titul | hrabě |
Choť | (1759) Anna Žofie ze Šternberka (1738–1803) |
Rodiče | František Arnošt z Waldsteinu (1706–1748) a Marie Alžběta z Fürstenbergu (1703–1767) |
Děti | 1. Marie Žofie (1760–1818) 2. Leopoldina Františka, provd. Auerspergová (1761–1845) 3. Josefa (1762–1841) 4. Arnošt Filip (1764–1832) 5. Karolína Kristiana Frederika, provd. z Daun-Teano a podruhé L'Hoste de Beaulieu (1766–1844) 6. Emanuel František (1770–1803) 7. Josef Vincenc (1773–1799) 8. Kunigunda (1775–1786) |
Příbuzní | děd: František Josef z Waldsteinu (1680–1722) vnuk: Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu strýc: František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka (1709–1771) |
Profese | velkostatkář a podnikatel |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Vincenc Ferrerius hrabě z Waldstein-Wartenbergu, počeštěně z Valdštejna-Vartenberka (německy Johann Vinzenz Ferrerius Graf von Waldstein-Wartenberg; 17. června 1731 Vídeň – 10. dubna 1797 zámek Třebíč) byl český šlechtic, pocházel z hraběcího rodu Valdštejnů.[1] Proslavil se především jako kulturní mecenáš, podporoval hudební umělce (Josef Mysliveček, Wolfgang Amadeus Mozart). Vlastnil rozsáhlé statky v severních Čechách (Mnichovo Hradiště, Doksy, Bělá pod Bezdězem) a na Vysočině (Třebíč) a na svých sídlech vybudoval několik divadel. Od roku 1758 užíval jméno z Valdštejna-Vartenberka (Waldstein-Wartenberg).[pozn. 1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve Vídni jako syn hraběte Františka Arnošta z Valdštejna (1706–1748), zakladatele mnichovohradištské rodové linie, a jeho manželky hraběnky Marie Alžběty, rozené z Fürstenbergu (1703–1767).[4][5] Pod dohledem obou rodičů se mu dostalo vynikajícího vzdělání, otec dbal především na výchovu v oblasti hudby a Vincenc hrál na několik hudebních nástrojů, nejlépe na violoncello. Ovládal šest jazyků, samozřejmostí byla znalost češtiny.[6] V době otcova úmrtí (1748) byl ještě nezletilý a poručnickou správou dědictví byla pověřena matka Marie Alžběta. Vincenc převzal správu majetku včetně vysokých dluhů v roce 1753. Jednalo se o severočeská panství Mnichovo Hradiště, Doksy[7] a Bělá pod Bezdězem součástí dědictví byl také Valdštejnský palác na Malé Straně v Praze. Neutěšenou hospodářskou situaci na svých panstvích řešil Vincenc mimo jiné četnými podnikatelskými aktivitami. Provozoval několik manufaktur, pro své podnikatelské záměry v textilní výrobě uvolnil nevyužívané zámky v Bělé pod Bezdězem nebo Klášter Hradiště. V přádelnách a kartounkách pracovaly v neúnosných podmínkách i děti,[8] po četných stížnostech sem byla vyslána císařská inspekce, ovšem s nevalným výsledkem.[9] V severních Čechách se pokoušel také o těžbu uhlí, v tomto odvětví ale zbohatli jeho potomci až v 19. století. Jako nejstarší člen rodu převzal v roce 1775 seniorátní fideikomis Třebíč, kde později často pobýval.[10]
Dosáhl čestných hodností císařského komorníka a tajného rady,[11] u dvora ve Vídni se ale vyskytoval jen zřídka, převážně žil na svých českých panstvích. V roce 1758 dosáhl rozšíření rodového jména a erbu do alianční podoby z Valdštejna-Vartenberka (von Waldstein-Wartenberg). Jednalo se o poměrně neobvyklou alianci založenou na velmi vzdálených příbuzenských vazbách (Valdštejnové a Vartenberkové patřili k rozrodu Markvarticů, rod Vartenberků ale vymřel již v roce 1635).[12] Vincenc spolu se strýcem Františkem Josefem (1709–1771) z duchcovské rodové větve museli složitě dokládat spřízněnost obou rodin. Majestátem Marie Terezie ze 16. srpna 1758 bylo povoleno sloučení jmen a erbů obou rodin, podobu Waldstein-Wartenberg užívají potomci dodnes. V roce 1774 byl přijat do kolegia švábských hrabat Svaté říše. Byl také nositelem hodnosti nejvyššího kraječe Českého království, která Valdštejnům náležela dědičně od roku 1716. V tomto úřadu se zúčastnil korunovace Leopolda II. českým králem a při této příležitosti byl pasován na svatocváclavského rytíře.[13]
Mecenáš
[editovat | editovat zdroj]Vincenc z Valdštejna proslul především jako milovník a mecenáš divadla a hudby. Na svých panstvích požadoval hudební vzdělání i u hospodářských úředníků a jejich účast v hraběcí kapele. V Praze se pokoušel zřídit stálou divadelní scénu v jízdárně svého paláce na Malé Straně, proti tomu se ale postavili měštší radní, kteří měli příjmy z pronájmu divadla v Kotcích a argumentovali tím, že dvě divadla se v Praze neuživí. Vincenc z Valdštejna vedl s městskou radou neúspěšný spor řadu let, nakonec ale ve svém paláci provozoval alespoň soukromá představení.[14] Svou pozornost pak zaměřil na vybudování zámeckého divadla v Mnichově Hradišti. K přestavbě tanečního sálu na divadlo chybí archivní prameny, konečná podoba je zaznamenána až z pozůstalostního inventáře po Vincencově úmrtí. Další zámecké divadlo vzniklo také v Třebíči,[15] kde Vincenc častěji pobýval v pozdějších letech a také zde zemřel. Z některého z Vincencových divadel pochází rozměrná opona, která se za nejasných okolností po jeho smrti dostala na zámek Sychrov a zde je umístěna dodnes. Kromě divadla se Vincenc zajímal také o literaturu, svou knihovnu obohatil o díla francouzských filozofů, zakoupil také šestisvazkový francouzský překlad nejslavnějšího Machiavelliho díla Vladař.
Podporoval nadějné hudebníky, financoval například studijní pobyty houslistů Antonína Kammela a Josefa Myslivečka v Itálii.[16] Z let 1770–1782 jsou doloženy také Vincencovy kontakty s W. A. Mozartem.
Když byl v roce 1782 za josefínských reforem zrušen klášter ve Valdicích u Jičína, inicioval Vincenc z Valdštejna převoz ostatků Albrechta z Valdštejna do Mnichova Hradiště. Přesun generalissimových ostatků v nově pořízené barokní rakvi byl v roce 1785 významnou společenskou událostí za účasti široké veřejnosti, jednalo se v podstatě o opožděný pohřeb, protože Albrecht z Valdštejna byl po svém zavraždění pochován v rychlosti a tajně.[17] Jeho ostatky jsou uloženy v kapli sv. Anny v Mnichově Hradišti. I když poslední roky života strávil v Třebíči, hlavním sídelním městem bylo Mnichovo Hradiště, kde kromě zámeckého divadla došlo i k dalším adaptacím interiérů[18], došlo také k úpravě zámeckého parku.[19] Zájem o sídelní město Mnichovo Hradiště dokládá také finanční účast na výstavbě nové radnice v letech 1770–1771.[20].[21]
Hrabě Vincenc z Valdštejna-Vartenberka zemřel 10. dubna 1797 na zámku v Třebíči. Pohřben byl na starém hřbitově u kostela sv. Jakuba v Mnichově Hradišti. Důvod jeho pochování mimo rodovou hrobku je údajně v jeho příslušnosti ke svobodnému zednářství.[22]
Rodina a potomstvo
[editovat | editovat zdroj]V Praze se 14. dubna 1759 oženil s hraběnkou Žofií ze Šternberka (11. 6. 1738 Vídeň – 16. 1. 1803 Praha), dcerou hraběte Františka Filipa ze Šternberka (1708–1786), diplomata a hofmistra Marie Terezie, a jeho manželky hraběnky Marie Eleonory Leopoldiny ze Starhembergu (1712–1800).[23] Měsíc po svatbě absolvovali novomanželé slavnostní vjezd do rezidenčního města Mnichovo Hradiště, na uvítanou nechali měšťané postavit slavobránu. Žofie byla později dámou Řádu hvězdového kříže a svého manžela podporovala v jeho kulturních aktivitách. Pobývala často v areálu Valdštejnska[24] a iniciovala také četné úpravy v Mnichově Hradišti. Z manželství se narodilo osm dětí:[25][26]
- 1. Marie Žofie (2. 2. 1760 – 15. 11. 1818)
- 2. Leopoldina Františka (7. 8. 1761 Mnichovo Hradiště – 30. 11. 1845 Praha), provdaná na zámku v Doksech 1./10. února 1776 za prince Viléma Karla z Auerspergu (9. srpna 1749 – 16. března 1822)
- 3. Josefa (4. 10. 1762 – 3. 10. 1841)
- 4. Arnošt Filip (26. 10. 1764 Mnichovo Hradiště – 13. 8. 1832 Mariánské Lázně), ženatý poprvé od 20. září 1789 na zámku Kozel s hraběnkou Marií Antonií Desfoursovou (10. 5. 1772 Praha – 1. 1. 1813 Praha), podruhé od roku 1815 s hraběnkou Ernestinou Zuzanou Breunerovou (11. 8. 1784 – 27. 8. 1849)
- 5. Karolína Kristiana Frederika (13. 1. 1766 – 1844), provdaná poprvé od 15. 1. 1791 za hraběte Leopolda z Daun-Teano (23. 7. 1769 – 5. 1. 1799), podruhé od 2. října 1802, manžel Claude L'Hoste de Beaulieu († 1802)
- 6. Emanuel František (10. 4. 1770 – 12. 7. 1803, v boji), 17. 12. 1798 se v Praze oženil s Monikou Schorelovou (15. 6. 1774 – 1856)
- 7. Josef Vincenc (4. 3. 1773 – 20. 6. 1799, v bitvě)
- 8. Kunigunda (8. 10. 1775 – 30. 4. 1786)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podle privilegia z 16. srpna 1758 vydaného Marií Terezií pro Vincence hraběte z Waldsteinu na Mnichově Hradišti a pro jeho strýce Františka Josefa hraběte z Waldsteinu na Duchcově (1709–1771) zněla titulatura hrabě z Waldsteinu (Valdštejna) a svobodný pán z Wartenbergu (Vartenberka). Zároveň byl polepšen i rodový erb.[2][3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl 26.; Praha, 1907; s. 342 (heslo z Valdšteina)
- ↑ SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika II. (část zvláštní). Praha: Česká akademie věd a umění, 1925. S. 17.
- ↑ KASÍK, Stanislav. Dračí řád a česká komunální heraldika aneb neschválený návrh znaku obce Skuhrova [online]. Heraldická terminologická konvence, 2019-12-01 [cit. 2022-11-02]. Dostupné online.
- ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, Národní památkový ústav Ústí nad Labem, 2013; 860 s. (Rodokmen hrádecké linie, s. 770–771) ISBN 978-80-7422-233-7
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 588–589 (rodokmen mnichovohradišťské větve Valdštejnů)
- ↑ NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 77.
- ↑ Přehled majitelů zámku Doksy na oficiálním webu Zámku Doksy dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl; Praha, 1996; s. 75 ISBN 80-85983-13-3
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 18, 25
- ↑ BEČKOVÁ, Jana: Valdštejnové a Třebíč 1613–1945. Historie starobylého českého rodu na třebíčském panství; Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč, 2008; s. 97 ISBN 978-80-86894-10-2
- ↑ BEČKOVÁ, Jana: Valdštejnové a Třebíč 1613–1945. Historie starobylého českého rodu na třebíčském panství; Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč, 2008; s. 41–42 ISBN 978-80-86894-10-2
- ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, s. 395–396 ISBN 978-80-7464-461-0
- ↑ PETRÁŇ, Josef: Kalendář; Praha, 1988; s. 183
- ↑ Divadelní aktivity Vincence z Valdštejna v Praze dostupné online
- ↑ BEČKOVÁ, Jana: Valdštejnové a Třebíč 1613–1945. Historie starobylého českého rodu na třebíčském panství; Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč, 2008; s. 61 ISBN 978-80-86894-10-2
- ↑ Vincenc z Valdštejna na webu historickaslechta dostupné online
- ↑ HRBEK, Jiří: Proměny valdštejnské reprezentace. Symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2015; s. 122–123 ISBN 978-80-7476-082-2
- ↑ Kolektiv: Zámek Mnichovo Hradiště, Národní památkový ústav Praha, 2013; s. 23, 25, 30 ISBN 978-80-86516-54-7
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 266
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl; Praha, 2000; s. 78 ISBN 80-85983-16-8
- ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, Národní památkový ústav Ústí nad Labem, 2013; 860 s. (Rodokmen hrádecké linie, s. 237) ISBN 978-80-7422-233-7
- ↑ ČERVINKOVÁ, Mariana: Zámek v Mnichově Hradišti a jeho proměny v 17.–19. století (diplomová práce); Technická univerzita v Liberci, 2019; s. 45–46 dostupmé online
- ↑ Šternberka/Sternberg 5, genealogy.euweb.cz
- ↑ Po stopách Valdštejnů, s. 78–79
- ↑ Waldstein 6, genealogy.euweb.cz
- ↑ Vincenz Graf von Waldstein, Herr von Wartenberg, Genealogics ~ Leo van de Pas continued by Ian Fettes & Leslie Mahler
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HRBEK, Jiří. Proměny valdštejnské reprezentace: symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století. Praha: Togga, 2015. 422 s. ISBN 978-80-7476-082-2.
- NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5.
- Constantin von Wurzbach: Waldstein, die Grafen, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 52. Theil. Kaiserlich-königliche Hof-und Staatsdruckerei, Wien 1885, S. 208 – 210
- Europäische Stammtafeln, JA Stargardt Verlag, Marburg, Schwennicke, Detlev (Ed.). 55:179.
- Potomci Bernardina Frangipaniho, z. Modrus, Vinodol, 2008., Verheecke, José. Ne. 74142
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Grafen von Waldstein, geneall.net
- Vartemberk, hrady.cz