Přeskočit na obsah

Vila Augustina Švagrovského

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vila Augustina Švagrovského
Vila Augustina Švagrovského
Vila Augustina Švagrovského
Účel stavby

vila, nevyužita

Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektJan Zeyer
Výstavba1874 - 1875
Přestavba1878 - 1974
StavebníkAugustin Švagrovský
Další majiteléJosefka a František Vejdovský, JZD Podřipsko, Památník Jana Nerudy a Písní kosmických
Poloha
AdresaBechlín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°24′58,4″ s. š., 14°20′34,8″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Augustina Švagrovského (přesněji Vila Švagrovských) je jednopatrová novorenesanční vila v obci Bechlín čp. 52[1][2][3] v okrese Litoměřice. Byla postavena v letech 1874–1875 podle návrhu novorenesančního architekta Jana Zeyera ovlivněného architektem Antonínem Wiehlem.[4][5][6][7] Stavebníkem byla matka významného podnikatele a mecenáše umění z Roudnice nad Labem Augusta Švagrovského.[4]

Popis a historie vily

[editovat | editovat zdroj]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Novorenesanční dvoupatrová vila s hrázděným patrem evokující švýcarské horské domy. Stavbu do novorenesančního stylu řadí motivy arkád, nízký sklon střechy, kazetové stropy interiérů i autor návrhu Jan Zeyer. Vila byla postavena byla v letech 1874 - 1875 na místě původního přízemního domu s doškovou střechou.[8] V místech stavby býval manský statek.[9] Vila je postavena v mírném svahu a její výšku zvyšuje podezdívka. Přízemí stavby je zděné, zatímco patro a půdní nadezdívka jsou hrázděné. Trámy jsou vyzdívány ostře pálenými cihlami. Stavba je situována v centru vesnice, což v kontrastu dává vyniknout její výstavností a vytváří z ní dominantu obce. Půdorys stavby ve tvaru písmene „L“ je směrován do prostoru před vilou. Z hlavního průčelí vystupuje křídlo členěné lodžiemi se dvěma řadami arkád. Fasádu zdobí dřevořezby z prořezávaných desek. Hlavní vchod prochází honosnou lodžii. Původní interiéry se částečně dochovaly. V přízemí bylo v 70. letech 20. století muzeum Jana Nerudy a Písní kosmických.[10] Z přízemí do patra vede je přístup kamenným schodištěm. V 1. patře jsou situovány pokoje. V létě umožňovala v 1. patře posezení prostorná lodžie s arkádami na tři světové strany. Detaily stavby jsou ovlivněny lidovou architekturou, rustikálními motivy s hlavním motivem veverky. Užití hrázděné konstrukce není pro českou neorenesanci běžné. Lze usuzovat, že k užití dřeva vedla Zeyera snaha o zdůraznění venkovského charakteru vily. Důvodem mohl být i fakt, že Švagrovský disponoval množstvím dřeva z jeho obchodu s řezivem.[4][11]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska Jana Nerudy, který ve zdejším okolí pracoval na sbírce Písně kosmické

Po smrti svého manžela, roudnického podnikatele Martina Švagrovského (1807 — 1866), postavila vdova Rosalie (Růžena) Švagrovská, rozená Linková, letní rodinné sídlo. Vilu užíval August Švagrovský a jeho sestra Růžena (provdaná Fričová) a dávali ji k dispozici i umělcům.[12] Po smrti Augusta a Růženy Švagrovských ve vile žila jejich sestra Josefka s manželem Františkem Vejdovským, universitním profesorem a významným českým zoologem. Jejich potomkům byl dům vyvlastněn po únoru 1948.[13] V letech 1974 - 1993 budovu užívalo JZD Podřipsko, které provedlo vnitřní i venkovní opravy. V roce 1978 zde byl otevřen „Památník Jana Nerudy a Písní kosmických“ připomínající básníkův pobyt.[11] Exponáty tohoto památníku tvořily Nerudovy rukopisy, různá vydání Písní kosmických, dobové dokumenty i fotografie, původní nábytek, osobní památky na Nerudu. V roce 1994 byl celý objekt vydán v restituci potomkům rodiny Vejdovských a veškeré exponáty Nerudova památníku byly předány Okresnímu vlastivědnému muzeu v Litoměřicích.[8] Na vile byla osazena deska připomínající básníkovo působení.

Vila Švagrovských jako středisko kultury (mecenáš August Švagrovský)

[editovat | editovat zdroj]
Miloš Jiránek, Podobizna Augusta Švagrovského, 1907

Hosty Švagrovských bývali básník Jaroslav Vrchlický, malíř Václav Brožík, cestovatel Emil Holub a houslový virtuos František Ondříček.

Na pozvání rodiny Fričových (Růženy Švagrovské, provdané Fričové, sestry Augusta Švagrovského) zde často odpočíval i tvořil Jan Neruda. Vznikla zde řada jeho fejetonů a převážná část básnické sbírky Písně kosmické, vydaná poprvé v roce 1878.[14][15] Na upomínku Nerudova pobytu je na vile od roku 1978 umístěna pamětní deska.[16]

Nejznámějším členem rodiny Švagrovských byl August Švagrovský (1847 — 1931), mecenáš umění a kultury. Jeho nejdůležitějším kulturním počinem byla soustavná akvizice obrazů; svou malířskou sbírku věnoval městu Roudnice nad Labem.

Autor projektu architekt Jan Zeyer

[editovat | editovat zdroj]
Jan Zeyer (1847–1903)

Autorem návrhu je český architekt Jan Zeyer náležející ke generaci Národního divadla. Jeho bratr, Julius Zeyer, byl významný český básník.[5] Na počátku své stavitelské dráhy Jan Zeyer v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Wiehlovým pojetím české novorenesance byl Zeyer ovlivněn i v dalších letech.[6][7][17][18] Zeyer společně s Wiehlem v Praze navrhli a postavili 5 činžovních domů. Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost odborníků a příznivý ohlas veřejnosti. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný po dokončení stavby domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé, kde se Antonín Wiehl v průběhu stavby inspiroval rekonstrukcí Schwarzenberského paláce dokončenou Josefem Schulzem v roce 1871, jmenovitě konzolovou římsou.[19] Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jejich úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v království Českém jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "........Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..."[18][20][21]Zeyer s Wiehlem navrhli a realizovali ještě Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5, Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici, Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. (1875–1876), Dům čp. 1035/17 Karolíny Světlé (1876).[6][7][17] Po ukončení spolupráce s Wiehlem Zeyer realizoval čtyři nájemní domy ve spolupráci s architektem Viktorem Skůčkem.[22][23][24]

Dům v kontextu Zeyerovy architektonické tvorby

[editovat | editovat zdroj]

Zeyer vilu navrhl na počátku své stavitelské dráhy, v době spolupráce s Antonínem Wiehlem. Jde také o jednu ze dvou vil, které navrhl. Později získal stavbami 10 činžovních domů věhlas jako významný novorenesanční architekt a stavitel. V téže době jako vilu v Bechlíně připravoval s Wiehlem návrh 2 nájemních domů v dnešní ulici Karoliny Světlé.[25] Kromě Vily Švagrovských Zeyer postavil další 3 stavby mimo Prahu.[5] Zeyerovu vilu Švagrovských je možno srovnávat i s návrhy vil Zeyerova kolegy, názorového souputníka a vzoru Antonína Wiehla. Wiehl byl autorem návrhu vlastní vily čp. 113 ve Smolnici u Loun (1898),[26][27][28] a dalšími vilami navrženými pro významné podnikatele působící na Berounsku – Duslovu vilu v Berouně a vilu Josefa Šebestiána Daubka (majitele velkostatku Liteň) v Brněnci u Svitav.[29][30][31][32]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Bechlín. Bechlín [online]. Bechlín: Obec Bechlín, Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Vila Augustina Švagrovského, s. 17. 
  3. ↑ Bechlín.In:cesko.svetadily.cz/ustecky-kraj/okres-litomerice/bechlin/lokality [online]. Ostrava: NetMagazines s.r.o. Ruská 87/11 703 00 Ostrava - Vítkovice [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c PAVLÍČEK, Tomáš; SELLNEROVÁ, Alena; TOTHOVÁ, Jolana. Vila Švagrovských.In:Slavné vily Ústeckého kraje.. první. vyd. Praha.Vilová 11, Praha 10: FOIBOS BOOKS s. r. o., 2008-02-12 (2008 tisk). 70 s. (Slavné vily). Dostupné online. ISBN 978-80-87073-04-9. Kapitola Vila Švagrovských.Dvoupodlažní vila proslulé rodiny českých vlastenců a mecenášů umění stojí vprostřed malé vesnice..  Archivováno 24. 9. 2020 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b c VLČEK, (ED.), P. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: [s.n.], 2004. S. 728 – 729. 
  6. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  7. ↑ a b c LÍBAL, Patrik; ŽID, Jiří; ET AL. Jan Zeyer [online]. Praha: arch-pavouk [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. 
  8. ↑ a b Bechlín. Vila Augusta Švagrovského.In: Bechlín. Historie. [online]. Bechlín: Obec Bechlín. Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-21. 
  9. ↑ KRAJNÍK, MUDR., Ondřej. Letní byt Jana Nerudy v Bechlíně. In: podripsko.cz [online]. Roudnice nad Labem: Svazek obcí Podřipsko, 2008-03-02 15:01:43 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Podřipsko.cz: Bechlín
  11. ↑ a b Bechlín. Vila Augusta Švagrovského.In: Bechlín. Galerie. [online]. Bechlín: Obec Bechlín. Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-21. 
  12. ↑ Bechlínské listy 2/2013, Miluše Dvořáková: Vila Švagrovských
  13. ↑ MILOTOVÁ, Nina. Kulturní dějiny Podřipska 1860–1914 v kontextu českého národního hnutí. Olomouc, 2015. Dizertační práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ivan Šedivý. s. 269–299. 12. kapitola: Tichý mecenáš August Švagrovský. Dostupné online.
  14. ↑ Na okraj různých polí. Lumír III.. 4-5/1938-1939, s. 255. Dostupné online. 
  15. ↑ NERUDA, Jan. Písně kosmické. 10. vyd. Praha: F. Topič, 1932. 57 s. Dostupné online. 
  16. ↑ Vila Švagrovských. Bechlínské listy. 2/2013, s. 11. Dostupné online. 
  17. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–30. Dostupné online.
  18. ↑ a b KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  19. ↑ TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. 
  20. ↑ KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2–3. 
  21. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  22. ↑ KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  23. ↑ Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88–101. 
  24. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 34–36. Dostupné online.
  25. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 37. Dostupné online.
  26. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26–27. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  27. ↑ Antonín Wiehl.Historie obce. in Smolnice oficiální web obce [online]. Smolnice: Obec Smolnice [cit. 2015-11-07]. Dostupné online. 
  28. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-16]. Identifikátor záznamu 155624 : Wiehlova vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  29. ↑ 28 Duslova vila [online]. Beroun: Město Beroun [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-29. 
  30. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 11517/2-4347 [online]. Praha: Národní památkový ústav ČR [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  32. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem. August Švagrovský a jeho sbírka : 90. výročí založení galerie : Galerie moderního umění Roudnice nad Labem, prosinec 2000 - únor 2001 [online]. první. vyd. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem, 2000 [cit. 2016-01-22]. S. 1–18. Katalog k výstavě. Dostupné online. ISBN 80-85053-35-7. 
  • Bechlín.In:cesko.svetadily.cz/ustecky-kraj/okres-litomerice/bechlin/lokality [online]. Ostrava: NetMagazines s.r.o. Ruská 87/11 703 00 Ostrava - Vítkovice [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  • Bechlín. Bechlín [online]. Bechlín: Obec Bechlín, Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy, isbn v knize neuvedeno : brož.. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město Plasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88–101. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • HELLER, Saturnin O. Renaissance moderních průčelí našich a vztah k renaissanci původní. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XVIII/1883, s. 3–13. 
  • JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Vila Augustina Švagrovského, s. 16–17. 
  • JANKOVÁ, Yvonne. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19. století. in: Staletá Praha XVI. první. vyd. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, 1983 (1983 tisk). 27 s. S. 257–274. 
  • KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  • KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2–3. 
  • KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  • KRAJNÍK, MUDR., Ondřej. Letní byt Jana Nerudy v Bechlíně. In: podripsko.cz [online]. Roudnice nad Labem: Svazek obcí Podřipsko, 2008-03-02 15:01:43 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885-1985.. první. vyd. Praha: [s.n.], 1985 (1985 tisk). 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 1891 – 1918. první. vyd. Praha: [s.n.], 1997 (1997 tisk). 
  • NERUDA, Jan. Písně kosmické. 10. vyd. Praha: F. Topič, 1932. 57 s. Dostupné online. 
  • FOIBOS BOOKS s. r. o. Vila Švagrovských.In:Slavné vily Ústeckého kraje.. první. vyd. Praha.Vilová 11, Praha 10: FOIBOS BOOKS s. r. o., 2008-02-12 (2008 tisk). 70 s. (Slavné vily). Dostupné online. ISBN 978-80-87073-04-9. Kapitola Vila Švagrovských.Dvoupodlažní vila proslulé rodiny českých vlastenců a mecenášů umění stojí vprostřed malé vesnice..  Archivováno 24. 9. 2020 na Wayback Machine.
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • STARÝ, Oldřich. Devatenácté století a národní tradice probuzenecké doby. Architektura ČSR. Roč. 1951, čís. 10, s. 350–372. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vila_Augustina_Švagrovského&oldid=23807726“