Přeskočit na obsah

Vilímkův průchod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vilímkův průchod
též Vilímkova pasáž
Arkády ve dvorním traktu
Arkády ve dvorním traktu
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 1
Část obceNové Město
Poloha
Začíná naOpatovická 160/18
Končí naSpálená 89/15
Historie
Datum vznikudruhá polovina 19. století
Pojmenováno poJosef Richard Vilímek st.
Josef Richard Vilímek ml.
Další údaje
PSČ110 00
Vilímkův průchod, Praha
Vilímkův průchod, Praha
Vilímkův průchod, Praha, Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilímkův průchod, později nazýván též Vilímkova pasáž, vznikl ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou nakladatelství otce a syna Vilímkových na Novém Městě pražském. Spojuje ulice OpatovickouSpálenou.

Významná osobnost druhé poloviny 19. století, pražský nakladatel Josef Richard Vilímek (1835–1911), zakoupil několik klasicistních domů v Opatovické ulici a jeden další, neorenesanční, nechal vystavět do ulice Spálená. Domy v Opatovické dal přestavět na tiskárnu a ve Spálené zřídil prodejnu knih. Ve vzniklém dvorním traktu založil knihovnu a též zde obýval byt.[1]

V jeho díle pak pokračoval syn stejného jména, Josef Richard Vilímek mladší (1860–1938), který se nejprve vyučil tiskařem a v roce 1885 otcův podnik převzal. Vytvořil z něj jeden ze tří nejúspěšnějších pražských vydavatelských domů – vedle OttovaTopičova. Velký ohlas u čtenářstva mu přineslo vydávání VerneovýchMayových knížek nebo detektivních příběhů sira Arthura Conana Doyla.[1]

J. R. Vilímek mladší nechal zbourat dva domy v Opatovické ulici a místo nich koncem dvacátých let 20. století vystavěl mohutnou budovu na půlkruhovém půdorysu ve stylu moderního klasicismu. Tento objekt s průčelímumělého kamene vybudoval pražský stavitel Bohumil Belada. Architektem byl Jan Chládek, absolvent mistrovské školy profesora Otta Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Rovněž vytvořil ve vnitrobloku arkády, terasupergolou a další prvky, které tvoří část průchodu.[1]

Po únoru 1948 bylo Vilímkovo nakladatelství znárodněno a do prostorů se přistěhoval národní podnik Knižní velkoobchod.[1]

Vilímkův průchod spojuje novoměstské ulice Opatovickou (160/18) a Spálenou (89/15). Po vstupu do domu, ať už z jedné či druhé strany, se ve vnitrobloku průchod několikrát lomí, prochází dvorními arkádami vedle zahrady a nakonec vyústí do opačné ulice. Ze strany Opatovické se nachází studentská kavárna se zahrádkou. Při procházení si lze všimnout patrných stop po nápisu „Nakladatelství Jos. R. Vilímek“.[2]

Zajímavým technickým detailem je točna v průjezdu z Opatovické ulice, kam nákladní auta navážela papír. V tiskárně fungovala první rotačka na našem území.[1]

Koncem první čtvrtiny 21. století byl celý komplex mezi Spálenou a Opatovickou ulicí silně zchátralý a čekal na náročnou rekonstrukci. V části objektu sídlily do školního roku 2023/24 Vyšší odborná škola publicistikyGymnázium Paměti národa.[1]

Uzavření Vilímkova průchodu

[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. 8. 2024 byl průchod uzavřen. Na obou přístupech byly umístěny informační tabulky Správy domu Opatovická 18 s textem. Na vstupu ze Spálené ulice „POZOR, od 1. 8. 2024 je z důvodu rekonstrukce domu pasáž do Opatovické ulice uzavřena. Děkujeme za pochopení. viz fotografie.[3] a na vchodu z Opatovické „POZOR, od 1. 8. 2024 je z důvodu rekonstrukce domu pasáž do Spálené ulice uzavřena. Děkujeme za pochopení.“ viz fotografie.[4]

  1. a b c d e f LUKEŠ, Zdeněk. Vilímkova pasáž [online]. Český rozhlas, R Vltava, 2019-01-19 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. 
  2. LIŠKOVÁ, Michaela. Skrytý průchod ve Spálené ulici; najdete tu kavárnu i bývalé nakladatelství [online]. Pražský deník, 2018-11-07 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. 
  3. Fotografie na Wikimedii Commons – Uzavřený vstup do Vilímkova průchodu, vchod ze Spálené ulice.Vizte zde.
  4. Fotografie na Wikimedii Commons – Uzavřený vstup do Vilímkova průchodu, vchod z Opatovické ulice. Vizte zde.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]