Vilém z Ilburka
| Vilém z Ilburka | |
|---|---|
 Náhrobek Viléma z Ilburka v kostele v Charvatcích | |
| Narození | 1415 |
| Úmrtí | 11. září 1489 (ve věku 73–74 let) |
| Místo pohřbení | Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Charvatce) |
| Choť | Magdalena z Koldic |
| Děti | Vilém II. z Ilburka |
| Rodiče | Půta z Ilburka[1] |
| Rod | Ilburkové |
| Příbuzní | Anna z Ilburka[2] (vnučka) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilém z Ilburka (1415? – 11. září 1489[3]) byl český šlechtic z rodu Ilburků, pocházejícího původně z Míšně a vlastnícího další statky v Horní i Dolní Lužici.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vilém byl synem Půty z Ilburka, zástavního majitele královského hradu Lokte, podporovatele císaře Zikmunda. Držel ve vlastnictví Mšené, Stvolínky, založil hrad Himlštejn a významně přestavěl Ronov.[4]
V roce 1444 podporoval Vartenberky v bojích s lužickým Šestiměstím. Na jaře toho roku vtrhlo do Čech lužické vojsko a mimo jiné vyplenilo Vilémovu tvrz ve Stvolínkách. Vilém s Vartenberky byl nucen uzavřít příměří, ale už 26. srpna 1444 zaútočili na Žitavu. Žitavští jejich útok odrazili a samotného Viléma v bojích na předměstí těžce zranili. Konflikt skončil až v prosinci 1444 mírovou dohodou uzavřenou v Litoměřicích.[4]
Do roku 1465 byl spojencem Jiřího z Poděbrad, po jeho zvolení králem se od něj však postupně odklonil a stal se členem zelenohorské jednoty. Poté, co její členové zvolili českým králem Matyáše Korvína, byl Vilém jmenován do úřadu nejvyššího podkomořího.[4]
K jeho vlastnictví po určitou dobu patřily také hrady Borek (1439–1445), Kalich (1438–1440), Týřov (1439–1445), Sloup (1455–1471) Šumburk (1449–1453), Hauenštejn (od roku 1457) a Helfenburk (od roku 1475).[4]
Vilém se oženil s Magdalenou z Koldic († 1500), se kterou měl jediného syna Viléma II. z Ilburka (1469–1538[4]) a snad také dceru Kateřinu provdanou za Albrechta z Lichtenburka a Bítova.[5]
Vilém, jeho manželka i syn jsou pohřbeni v charvateckém kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde se dochovaly jejich náhrobníky. Vilémův je vysoce hodnocenou památkou sepulkrálního sochařství doby jagellonské.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2021-11-27].
- ↑ August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha: Šolc a Šimáček. 1923.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Ronov a Stvolinky, s. 301.
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Ronov – hrad, s. 402–403.
- ↑ Z Illburka [online]. leporelo.info [cit. 2017-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-17.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
z Ilburka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
