Vilém Veleba
| Vilém Veleba | |
|---|---|
.jpg) Vilém Veleba | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1905 – 1907 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | čs. stát. demokracie Čs. národní demokracie Národní sjednocení |
| Narození | 8. června 1870 Pánov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. února 1956 (ve věku 85 let) Znojmo  Československo |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Profese | advokát a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilém Veleba (8. června 1870 Pánov[1] – 23. února 1956 Znojmo) byl rakousko-uherský a později československý politik, v letech 1905–1907 poslanec Říšské rady.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Do Znojma přišel v roce 1897 a zapojil se do činnosti české menšiny. V roce 1903 si po šestileté praxi advokátního koncipienta otevřel vlastní advokátní kancelář. V roce 1906 založil Znojemskou matici, vydával týdeník Moravský jih, první český časopis ve Znojmě, podporoval české školství. V roce 1911 se podílel na stavbě Dělnického domu v Havlíčkově ulici ve Znojmě.[2] Zasloužil se také o stavbu místní sokolovny.[3] V letech 1906–1918 byl s přerušeními starostou Besedy Znojemské a v letech 1901–1928 starostou znojemského Sokola.[4]
Po smrti Ferdinanda Pemsela byl v doplňovacích volbách do Říšské rady v roce 1905 zvolen poslancem.[2] za kurii všeobecnou na Moravě, obvod Znojmo, Moravské Budějovice, Dačice atd. Do parlamentu nastoupil 28. listopadu 1905.[5] Jeho nečekané vítězství v převážně německém Znojmě místní Češi oslavili vyvěšením českého bíločerveného praporu, což vyvolalo protesty místních Němců.[4] V květnu 1906 se uvádí jako jeden z 36 členů poslaneckého Klubu českých poslanců (Klub der böhmischen Abgeordneten).[6]
Poslancem byl jen do konce volebního období v roce 1907. Ve volbách do Říšské rady 1907 kandidoval znovu, ale porazil jej František Svoboda. Kromě toho kandidoval také v roce 1906 do všeobecné kurie Moravského zemského sněmu, ale skončil až na třetím místě. I tehdy zvítězil František Svoboda.[7]
V roce 1918 byl předsedou Českého politického spolku ve Znojmě a vyslovoval se pro vznik československého státu a připojení Znojma a jihozápadní Moravy k němu. Dne 30. října byl zvolen předsedou Národního výboru ve Znojmě. Dne 16. prosince se účastnil převzetí radnice Čechy a přijal z rukou starosty Hommy rezignaci všech zástupců obce. Brněnský místodržitelský rada Černý pak Velebu jmenoval vládním komisařem pro město Znojmo. Proti tomu Homma protestoval s tím, že není možné, aby se vládním komisařem stal Němci nejvíce nenáviděný Čech. Veleba hned den na to ale rezignoval, protože by prý tuto funkci nemohl z důvodu své advokátní praxe zastávat a nahradil jej Karel Michalica.[8]
V roce 1919 zakládal ve Znojmě Československou státoprávní demokracii a stal se jejím místním předsedou.[8] V roce 1920 byl za Spojené strany národní zvolen do zastupitelstva Znojma. Kvůli místním stranickým hádkám ale pak odešel z veřejného života.[2]
Během druhé světové války byl ve Znojmě dvakrát držen jako rukojmí. V květnu 1945 se jako člen prvního revolučního Národního výboru ještě podílel na předání správy města zpět do českých rukou. Brzy poté ale znovu z politiky odešel.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Svatoslav
- ↑ a b c d Veleba, Vilém, 1870-1956 [online]. www.knihovnazn.cz [cit. 2013-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29.
- ↑ Historie Sokola Znojmo
- ↑ a b BLAHA, Jan. Znojemská Beseda 1870-2005. Znojmo: Znojemská Beseda, 2005. 32 s.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Österreichische Illustrierte Zeitung 13. 5. 1906, s. 19.
- ↑ KÜHTREIBEROVÁ, Lenka. Zemští poslanci za okres Jemnice v letech 1861 - 1914. Brno, 2008 [cit. 2013-09-07]. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Malíř. s. 74. Dostupné online.
- ↑ a b KUDLÁČEK, Martin. Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě v letech 1918 - 1938. 2005 [cit. 2013-09-01]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Malíř. Dostupné online.
