Vilém Bernard
| Vilém Bernard | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Předseda exilové ČSSD | |
| Ve funkci: 1973 – 1989 | |
| Předchůdce | Václav Majer |
| Nástupce | Karel Hrubý |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSSD |
| Narození | 5. května 1912 Náchod  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. května 1992 (ve věku 80 let) Reading  Spojené království |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | politik a novinář |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vilém Bernard (5. května 1912 Náchod – 22. května 1992 Reading, Spojené království[1]) byl český a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii a předseda poúnorové exilové sociální demokracie.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Maturoval na gymnáziu v Náchodě, pak vystudoval práva na Karlově univerzitě. Roku 1938 promoval. Na vysoké škole se angažoval v studentských sociálně demokratických skupinách. V letech 1935-1938 byl předsedou Sdružení československých sociálně demokratických studentů a v letech 1936–1938 předsedou Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, která spojovala levicové studentské organizace. V srpnu 1939 odešel do Polska a po vypuknutí druhé světové války do Sovětského svazu. Zde v letech 1940–1942 pracoval na různých postech. Zpočátku jako skladník sovchozu ve Stalingradské oblasti, pak coby bankovní úředník v Ivanovo-Vozněsensku a Čeljabinsku. V letech 1942–1943 byl členem československé vojenské jednotky v SSSR. V letech 1943–1945 zastával post konzulárního atašé československého velvyslanectví v Moskvě. Byl členem redakční rady časopisu Československé listy.[2]
Politicky se angažoval i po návratu do Československa, kde byl od dubna do října 1945 přednostou politického odboru Úřadu předsednictva vlády. Získával též vliv v sociálně demokratické straně (od října 1945 do března 1948 zahraniční tajemník a člen vedení).[2] V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948. 6. března 1948 se vzdal mandátu a místo něj do parlamentu usedl Jan Němec.[3][4]
Zasedal v redakční radě sociálně demokratického teoreticko-politického listu Cíl. Zpočátku měl blízko ke Zdeňku Fierlingerovi, ale postupně se stával jeho oponentem a obhájcem samostatné politiky ČSSD nezávislé na komunistech. Na brněnském sjezdu ČSSD v listopadu 1947 přispěl ke zvolení Bohumila Laušmana předsedou strany.[2]
Po únorovém převratu odešel koncem března 1948 přes Rakousko do exilu do Anglie. V květnu 1948 patřil mezi zakládající členy exilové sociální demokracie v Londýně a zasedal v jejím ústředním výkonném výboru. Pro potřeby strany i sesterské Labour Party vypracoval analýzu příčin úspěchu komunistického převratu. Počátkem 50. let 20. století zastupoval exilovou Československou sociální demokracii v mezinárodních organizacích středolevých stran (Socialistická internacionála, Socialistická unie střední a východní Evropy). Redigoval časopis Labour Calls a organizoval kongresy Socialistické unie střední a východní Evropy, jejímž generálním tajemníkem byl po celé období 1948-1989. V letech 1956-1974 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu a spolupracoval se stanicí Svobodná Evropa. V roce 1973 byl na konferenci exilové sociální demokracie zvolen předsedou jejího ústředního výboru. Tuto funkci zastával až do června 1989, kdy na sjezdu v Heidelbergu rezignoval a stal se čestným předsedou. V rámci exilové strany patřil ke skupině, která se v 80. letech vyjadřovala kriticky k možnosti spolupráce s komunisty a v roce 1983 na sjezdu v Curychu tento proud ve straně převládl.[5][2]
Je autorem souboru esejí Kde básníkům se poroučí, který analyzuje situaci československých literárních tvůrců a kultury v letech 1948–1956. Podílel se na sbornících Osmdesát let československé sociální demokracie 1878–1958 (1958) a Sozialdemokratie und Systemwandel. Hundert Jahre tschechoslowakische Erfahrung (1978).[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vilém Bernard [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Bernard, Vilém [online]. csds.cz [cit. 2011-12-18]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1338–1342, 1463.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 44–45.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 89.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 448–449.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Bernard
- Vilém Bernard v parlamentu
- Diplomaté Československa
- Předsedové SOCDEM
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Příslušníci 1. československého armádního sboru
- Osobnosti československého protikomunistického odboje
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Čeští emigranti a exulanti
- Narození v roce 1912
- Narození 5. května
- Narození v Náchodě
- Úmrtí 25. května
- Úmrtí v roce 1992
- Úmrtí v Berkshiru