Viereckschanze
.jpg)
Viereckschanze (česky čtyřúhelníkové valy) je německý výraz, používaný v archeologické terminologii české i jinojazyčné jako označení pro čtyřúhelníkové areály ohraničené valy.[1] Pro tyto objekty je charakteristický čtvercový až obdélníkový tvar o straně 50–200 metrů.[zdroj?!] Uvnitř ohrazení se nacházejí stopy po polozemnicích i větších nadzemních stavbách. Většina plochy však byla nezastavěna. V některých případech se uvnitř ohrazení nacházejí zahloubení interpretované někdy jako kultovní šachty, které mohly sloužit při obětování, nebo jako místo pro odložení použitých kultovních předmětů.[2] U zkoumaných šachet byla zjištěna hloubka někdy až několik desítek metrů (např. 35 metrů v Holzhausen u Mnichova).
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]
Tyto typické terénní útvary se objevují hojně v pozdní době laténské od Francie až do střední Evropy s těžištěm v jižním Německu.[zdroj?!] Řídce se vyskytují i v Čechách, kde jsou nejlépe prozkoumaným objektem čtyřúhelníkové valy u Mšeckých Žehrovic a Valy u Markvartic.[1] K částečně prozkoumaným areálům patří Valy u Bělčic.[3]
Na Moravě je známa dosud pouze jediná, zatím nezkoumaná Viereckschanze, označovaná jako Švédské šance u Ludéřova, která v případě, že výzkum potvrdí (již nyní ovšem velmi pravděpodobné) laténské stáří objektu,[4] by byla nejvýchodněji položeným objektem tohoto typu v Evropě vůbec.
Charakteristické znaky
[editovat | editovat zdroj]Čtvercový nebo obdélníkový prostor o rozměrech stran cca 50–200 metrů a výměře do 2,5 ha, orientovaný podle světových stran, uzavírají v rozích vyvýšené hliněné sypané valy bez vnitřní konstrukce s příkopem o průřezu ve tvaru písmene V. Na jedné straně (ne severní) bývá ve valu patrné přerušení pro vstup, aniž by však byl přerušen příkop; uprostřed či při některé ze stran bývá zjištěna hluboká šachta; zástavba, pokud je zjištěna, bývá řídká. Budovány byly na místech s dalekým výhledem a alespoň v Čechách a na Moravě na okraji tehdy osídleného prostoru.
Datování a interpretace
[editovat | editovat zdroj]Čtyřúhelníkové valy jsou datovány do 2.–1. století př. n. l.[zdroj?!] Viereckschanze bývaly považovány za kultovní místa, ale okolo roku 2005 převážil názor, že se jednalo o sídliště obývaná pravděpodobně místní elitní vrstvou obyvatel.[5] Z německých Viereckschanze jsou známé nálezy studen. Z jedné z nich byl získán soubor dřevěných sošek, což vedlo k hypotézám o využívání studen jako obětních šachet. Ve skutečnosti však sloužily nejspíše jako zdroj vody. Na českých Viereckschanze se místo považované za pozůstatek studny nachází pouze v ohrazení u Skřipele.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Archeologie pravěkých Čech. Příprava vydání Natalie Venclová. Svazek 7. Doba laténská. Praha: Archeologický ústav AV CŘ, 2008. 164 s. ISBN 978-80-86124-80-3. S. 35.
- ↑ Náboženství keltů [online]. Archeolog.cz, 2009-06-25 [cit. 2018-05-19]. Dostupné online.
- ↑ WALDHAUSER, Jiří; FRÖHLICH, Jiří. Čtyřúhelníkové valy u Bělčic na Blatensku v jižních Čechách. Archeologické rozhledy. 1992, roč. 44, čís. 4, s. 637–465. Dostupné online.
- ↑ ČIŽMÁŘOVÁ, Jana. Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-249-X. S. 225–226.
- ↑ KUNA, Martin, a kol. Archeologický atlas Čech. 2. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2015. 520 s. ISBN 978-80-87365-82-3. Kapitola Skřipel, okr. Beroun, Středočeský kraj, s. 48. Dále jen Archeologický atlas Čech.
- ↑ Archeologický atlas Čech, s. 350.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČIŽMÁŘOVÁ, Jana. Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. 368 s. ISBN 80-7277-249-X. S. 48.
- WALDHAUSER, Jiří. Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha: Libri, 2001. 592 s. ISBN 80-7277-053-5. S. 96–98.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu viereckschanze na Wikimedia Commons
