Via Valeria

Via Valeria
	Via Tiburtina/Valeria označena fialově
Základní informace
Lokalizace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Via Valeria byla starověká římská silnice ve střední Itálii, severovýchodní pokračování starší Via Tiburtina z Tiburu až k pobřeží Jaderského moře. Za jejím vznikem pravděpodobně stál Marcus Valerius Messalla, cenzor v roce 154 př. n. l.^[1]

Průběh

Trasa silnice vedla nejprve vzhůru údolím řeky Anio kolem Varie a u 36. milníku^{[pozn. 1]} opustila Anio na místě, kde se k ní připojila Via Sublacensis, dále vystoupala do Carsoli a do vysokého průsmyku Monte Bove, odkud opět sestoupila do údolí, ve kterém se v římských dobách rozlévalo Fucinské jezero. Není jisté, zda před císařem Claudiem vedla Via Valeria dále než do Cerfennie, nejvýchodnějšího bodu území kmene Marsů na severovýchod od Fucinského jezera. Strabón uvedl, že v jeho době vedla až do Corfinia; toto významné místo muselo být dostupné z Říma, za Cerfennií ale pravděpodobně už jen po stezce.^[2]^[3]^[4]

V římském statio ad Lamnas (dnešní Cineto Romano) se rozdělila na dvě cesty, Valeria vetus a Valeria nova , které se znovu spojily poblíž Riofredda.^[5]^[6] Vetus byla historicky starší a sloužila jako vojenská spojnice, ze které se později stala jen náročnější zkratka; vybudovaná nova se stala sice delší, ale pohodlnější hlavní silnicí.^[7]

Co se týče prodloužení za Cerfennii, nápis na milníku^{[pozn. 2]} dokládá, že v letech 48–49 nechal Claudius postavit Via Claudia Valeria z Cerfennie až k ústí řeky Aternu do Jaderského moře. Tato obtížná část cesty do údolí Aternu zahrnovala pokles o téměř 300 metrů a překročení hlavního hřebene Apenin v průsmyku Forca Caruso. Z Popoli cesta vedla údolím Aternu k jeho ústí a tam se napojila na pobřežní silnici ve stejnojmenném městě Aternum, v současnosti se zde rozkládá Pescara. Moderní železnice z Říma do Castellammare Adriatico těsně sleduje linii Via Valeria.^[2] Claudius také nechal zbudovat silnici Via Claudia Nova spojující Via Salaria s Via Valeria poblíž dnešního Popoli. Tato silnice pokračovala na jih do Isernie.

Od roku 2000 je most Ponte Scutonico, nejvýznamnější a nejzachovalejší památka na Via Valeria v údolí řeky Anio, který byl po povodních a sesuvech půdy již téměř zasypán, vykopán i s rozšířeným úsekem silnice, který k němu patřil, což vedlo ke značnému pokroku ve znalostech o něm. Vznikl pravděpodobně za císaře Nervy (96–98) spolu s úpravou silnice.

Jiné silnice

Druhá Via Valeria, Via Valeria na Sicílii, spojovala Messinu se Syrakusami. Až do devatenáctého století nerozšiřovaná a neopravovaná zůstávala přesto páteřní komunikací na jónském pobřeží Sicílie a podporovala rozvoj měst podél ní: Messiny, Taorminy, Giardini-Naxos, Acireale, Catanie, Augusty a Syrakus. Dnes na ni částečně navazuje silnice 114.

Římské mosty

Podél silnice se dochovaly pozůstatky nejméně dvou římských mostů, kterými jsou Ponte San Giorgio a Ponte Scutonico.

Odkazy

Poznámky

↑ 36 mil odpovídá asi 53 kilometrům, výchozí milník stál ve středu Říma.
↑ Corpus Inscriptiorum Latinarum, Vol. IX., 5973

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Via Valeria na anglické Wikipedii.

↑ Wade 2022, s. 267–295.
↑ ^a ^b Ashby 1911.
↑ Bunbury 1872, s. 1305–1307.
↑ Evans 2002, s. 169.
↑ Mari et al 2014.
↑ Camminare nella storia 2019.
↑ van Essen 1957, s. 22-38.

Literatura

ASHBY, Thomas. Encyclopædia Britannica. In: CHISHOLM, Hugh. 11. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. Svazek 27. Kapitola Via Valeria. (anglicky)
BUNBURY, Edward Herbert. Dictionary of Greek and Roman Geography. Redakce William Smith. London: Walton & Murray, 1872. Dostupné online. Kapitola Via Valeria. (anglicky)
VAN ESSEN, C. C. The Via Valeria from Tivoli to Collarmele. Papers of the British School at Rome. Cambridge University Press, 1957, svazek 25. DOI 10.1017/S0068246200006991. (anglicky)
EVANS, Harry B. Aqueduct Hunting in the Seventeenth Century: Raffaello Fabretti's De Aquis Et Aquaeductibus Veteris Romae. Ann Arbor, Michigan: University of Michigan Press, 2002. 309 s. Dostupné online. ISBN 978-0-472-11248-7. (anglicky)
MARI, Zaccaria; CAPPELLI, Claudia; COBIANCHI, Maria Cristina. Roviano e il ponte Scutonico. Storia, archeologia, natura lungo il tracciato dell'antica via Valeria. [s.l.]: Teseo Editore, 2014. 242 s. ISBN 9788895291161. (italsky)
WADE, Janet. Expeditions from Rome: Thomas Ashby, his BSR Companions and the Roman Roads of Italy. Papers of the British School at Rome. Cambridge University Press, 2022, svazek 90. DOI 10.1017/S0068246221000246. (anglicky)
Camminare nella storia. La via Valeria romana nella valle dell’Aniene [online]. 2019-08-27 [cit. 2023-04-27]. Dostupné online. (italsky)

Související články

Římské silnice

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Via Valeria na Wikimedia Commons

[2] 36 mil odpovídá asi 53 kilometrům, výchozí milník stál ve středu Říma.

[9] Corpus Inscriptiorum Latinarum, Vol. IX., 5973

[FOOTNOTEWade2022267–295-1] Wade 2022, s. 267–295.

[FOOTNOTEAshby1911-3] Ashby 1911.

[FOOTNOTEBunbury18721305–1307-4] Bunbury 1872, s. 1305–1307.

[FOOTNOTEEvans2002169-5] Evans 2002, s. 169.

[FOOTNOTEMari_et_al2014-6] Mari et al 2014.

[FOOTNOTECamminare_nella_storia2019-7] Camminare nella storia 2019.

[FOOTNOTEvan_Essen195722-38-8] van Essen 1957, s. 22-38.

[1]

[pozn. 1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[pozn. 2]