Verdunský oltář

Verdunerský oltář, známý také jako Klosterneuburský oltář, je pozdně románský křídlový oltář, vytvořený kolem roku 1331 ze smaltové výzdoby kazatelny od Mikuláše z Verdunu z roku 1181. Byl určen pro opatství Klosterneuburg u Vídně, kde se nachází dodnes. Je považován za vrcholné dílo středověkého zlatnického umění, má komplikovaný obsahový program a velkou uměleckou hodnotu.

Dějiny

Smaltové panely Mikuláše z Verdunu nejspíš původně netvořily oltář, ale zdobily kazatelnu v románském klášterním kostele v Klosterneuburgu. Šlo tehdy o 45 panelů. Z hlediska materiálu jde o v ohni zlacené měděné plechy se smaltováním do hloubky, pravděpodobně vytvořené v dekádě 1171–1181, jež byly připevněny k dřevěné podložce. Panely nechal zhotovit probošt Wernher (1168–1185), jak je patrné z dedikačního nápisu. Koncept však pravděpodobně navrhl jeho předchůdce probošt Rudiger (1167–1168), který byl spřízněn s církevním reformátorem Gerhohem z Reichersbergu a zabýval se spisy teologa Hugona ze Sv. Viktora.

Panely byly sestaveny do podoby oltáře až v letech 1330/1331. Po požáru v roce 1330, který zničil velkou část kláštera Klosterneuburg, nechal tehdejší probošt Štěpán ze Sierndorfu (1317–1335) přivézt desky do Vídně, kde je nechal přeměnit na křídlový oltář. Z toho důvodu bylo dílo doplněno o šest nových, stylově přizpůsobených panelů, takže nyní je tvoří celkem 51 panelů. Zadní strana oltáře byla opatřena čtyřmi velkými temperovými obrazy.

Popis

Teologický program

Panely jsou strukturovány do tří řad a ukazují scény ze Starého a Nového zákona. Jak vysvětluje dedikační nápis, dílo má ilustrovat velký význam Starého zákona pro pochopení Nového zákona. Dějiny spásy jsou rozděleny do tří epoch:

Ante legem – před zákonem (před předáním Desatera přikázání Mojžíšovi),
Sub lege – pod zákonem (po předání 10 přikázání Mojžíšovi),
Sub gratia – pod milostí (dílo Kristovo).

Nejstarší věk před zákonem (tj. scény ze Starého zákona do Mojžíše) je zobrazen v horní řadě. Čas podle zákona (scény ze Starého zákona po Mojžíšovi) jsou ve spodní řadě. A mezi nimi, v prostřední řadě, jsou výjevy z Nového zákona, tedy z doby pod milostí.

Každá scéna z Nového zákona je propojena s výjevy ze Starého zákona, které s ní sousedí shora a zdola a už svým způsobem poukazují na Kristovu službu. Předpoklad, že výjevy z Ježíšova života korespondují s událostmi Starého zákona, je v teologii také známý jako typologie. Proto vždy tři panely patří k sobě a tvoří jeden sloupec.

Z celkového počtu 17 sloupců se 15 řídí tímto systémem – včetně těch doplněných ve 14. století (8. a 10. sloupec). V posledních dvou sloupcích pravého křídla (16. a 17. sloupec) však tento postup nebyl již ve 12. století uplatněn. Místo toho se zde líčí poslední soud.

Levé křídlo

1. sloupec	2. sloupec	3. sloupec	4. sloupec
Zvěstování Izáka	Narození Izáka	Obřízka Izáka	Abraham a Melchisedech
Zvěstování Krista	Narození Krista	Kristova obřízka	Klanění tří králů
Zvěstování Samsona	Narození Samsona	Samsonova obřízka	Královna ze Sáby u krále Šalamouna

Střední část

5. sloupec	6. sloupec	7. sloupec	8. sloupec	9. sloupec	10. sloupec	11. sloupec	12. sloupec	13. sloupec
Průchod Rudým mořem	Vstup Mojžíše do Egypta	Král Melchisedech	Kain zabíjí Ábela	Obětování Izáka	Adam a Eva	Josef ve studni	Smrt prvorozených	Jakubovo požehnání
Křest Kristův	Vjezd do Jeruzaléma	Poslední večeře	Jidášův polibek	Ukřižování Krista	Snímání z kříže	Pohřeb Krista	Kristův sestup do pekel	Vzkříšení Krista
Bronzové moře	Velikonoční beránek	Mana ve zlaté nádobě	Vražda Abnera	Zvědové s hroznem	Snětí krále Jericha ze šibenice	Jonáš v těle velryby	Samson se lvem	Samson u bran Gazy

Pravé křídlo

14. sloupec	15. sloupec	16. sloupec	17. sloupec
Enochovo vytržení	Noemova archa	Kristus Pantokrator	Nebeský Jeruzalém
Nanebevstoupení Krista	Letniční zázrak	Anděl s trubkou	Kristus jako soudce
Eliáš v ohnivém voze	Předání zákona Mojžíšovi	Vzkříšení mrtvých	Peklo

Styl

Z uměleckého a technického hlediska představuje Verdunský oltář výjimečné mistrovské dílo. Stylisticky jsou panely stále ovlivněny byzantským uměním, ale tělesnost postav ukazuje silný vliv antických modelů. Postavy jsou zobrazeny v pohybu a anatomicky správné. Navíc vykazují na 12. století neobvyklé náznaky emocí. Také velmi náročný proces smaltování do hloubky (email champlevé) Mikuláš z Verdunu zvládl na velmi vysoké úrovni. Přestože jsou pozadí převážně namodralá, umělec využil každé příležitosti k vytvoření atraktivních barevných přechodů s více odstíny.

Zadní strana Verdunského oltáře

Gotický malíř známý jako Mistr Klosterneuburského oltáře vytvořil obrazy na zadní straně oltáře kolem roku 1330/1331. Patří k nejstarším dochovaným příkladům deskové malby severně od Alp. Byly zkombinovány se smaltovanými deskami Mikuláše z Verdunu, když vznikal křídlový oltář. Teprve ve 20. století byly z oltáře z konzervačních důvodů opět odděleny. Ve střední části je vlevo Smrt Marie a vpravo Korunovace Marie. Na levém bočním křídle je vyobrazeno Ukřižování Páně, na kterém se jakožto donátor nechal zvěčnit i probošt Štěpán ze Sierndorfu. Pravé boční křídlo zobrazuje Vzkříšení Páně se zobrazením Tří Marií u hrobu a scénou Noli me tangere spojených do jednoho obrazu. Stylově jsou malby ovlivněny jak Francií (figurální kompozice, drapérie), tak Itálií (architektonické prvky, ikonografické detaily).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Verduner Altar na německé Wikipedii.

Literatura

Hans Rupprich: Das Klosterneuburger Tafelwerk des Nikolaus von Virdunensis und seine Komposition. In: Jahrbuch der österreichischen. Leogesellschaft. 1931, S. 146ff.
Bernd Fäthke: Die Meister des Klosterneuburger Altares. Dissertation, Marburg 1972.
Helmut Buschhausen: Der Verduner Altar. Das Emailwerk des Nikolaus von Verdun im Stift Klosterneuburg. Wien 1980.
Martina Pippal: Beobachtungen zur „zweiten“ Ostermorgenplatte am Klosterneuburger Ambo des Nicolaus von Verdun. In: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte. 1982, S. 107–119.
Erika Doberer: Die ehemalige Kanzelbrüstung des Nikolaus von Verdun im Augustiner Chorherrenstift Klosterneuburg. In: Jahrbuch des Stiftes Klosterneuburg. Band 12, 1983, S. 19–36.
Floridus Röhrig: Der Verduner Altar und die Eschatologie. In: Jahrbuch des Stiftes Klosterneuburg. Band 12, 1983, S. 7–17.
Friedrich Dahm: Studien zur Ikonographie des Klosterneuburger Emailwerks des Nicolaus von Verdun. Wien 1989.
Martina Pippal: Inhalt und Form bei Nicolaus von Verdun. Bemerkungen zum Klosterneuburger Ambo. In: Studien zur Geschichte der europäischen Skulptur im 12./13. Jahrhundert. Frankfurt am Main 1994, S. 367–380.
Arwed Arnulf: Studien zum Klosterneuburger Ambo und den theologischen Quellen bildlicher Typologien von der Spätantike bis 1200. In: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte. Band 48, 1995, S. 19–23.
Floridus Röhrig: Der Verduner Altar. Klosterneuburg 2004.
Martina Pippal: Die Funktion der „schedula“ und die Rolle der Technik bei der Konstruktion von Wirklichkeit am Beispiel des Emailwerks des Nicolaus von Verdun in Klosterneuburg. In: Zwischen Kunsthandwerk und Kunst. Die „Schedula diversarum artium“. Hrsg. von Andreas Speer, Maxime Maurège, Hiltrud Westermann-Angerhausen (= Miscellanea Mediavalia. Veröffentlichungen des Thomas-Instituts der Universität zu Köln 37). De Gruyter, Berlin/Boston 2014, ISBN 978-3-11-033477-7, S. 163–180, Taf. 27-23.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Verdunský oltář na Wikimedia Commons

opatství Klosterneuburg. Verdunský oltář. Na: werbeka.com.
Verdunský oltář. In: stift-klosterneuburg.at.
Klosterneuburský oltář. In: warburg.sas.ac.uk, ikonografická databáze Warburg Institute (fotografie všech panelů Klosterneuburského oltáře s ikonografickým popisem; anglicky).