Velký septakord
Velký septakord (nebo také přesněji velký durový septakord, nebo také tvrdě velký septakord) je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký septakord rozšířením durového kvintakordu.
Značení
[editovat | editovat zdroj]Velký septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):
- od základního tónu c
- od základního tónu fis
- od základního tónu es
Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:
Složení
[editovat | editovat zdroj]Následující tabulka obsahuje složení velkého septakordu od jednotlivých základních tónů:
Značka akordu | Základní tón | Velká tercie | Čistá kvinta | Velká septima |
---|---|---|---|---|
c | e | g | h | |
g | h | d | fis | |
d | fis | a | cis | |
a | cis | e | gis | |
e | gis | h | dis | |
h | dis | fis | ais | |
fis | ais | cis | eis (=f) | |
cis | eis (=f) | gis | his (=c) | |
as | c | es | g | |
es | g | b | d | |
b | d | f | a | |
f | a | c | e |
Význam
[editovat | editovat zdroj]Velký septakord lze použít v durových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje velkou tercii a velkou septimu - intervaly charakteristické pro jónský modus a lydický modus. Protože obsahuje velice výrazný půltónový interval mezi velkou septimou a základním tónem přeloženým o oktávu výš, nevyskytuje se téměř vůbec v lidové evropské hudbě. O to častější je jeho použití v jazzu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu velký septakord na Wikimedia Commons