Vasyl Javorskyj
Vasyl Javorskyj | |
---|---|
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1901 – 1907 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Rusínský klub |
Narození | 21. listopadu 1852 Javora Rakouské císařství |
Úmrtí | 28. května 1926 (ve věku 73 let) Nowy Sącz Polsko |
Alma mater | Lvovská univerzita |
Profese | novinář a politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vasyl Javorskyj, cyrilicí Василь Яворський, německy Basil Jaworski (21. listopadu 1852 Javora[1] – 28. května 1926 Nowy Sącz[1][2]), byl rakouský politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Studoval práva na Lvovské univerzitě. Pracoval jako právník a úředník v Berežanech. Byl veřejně a politicky aktivní v ukrajinském národním hnutí. Podporoval organizaci Sič. Po roce 1905 vedl delegaci Siče k ministerskému předsedovi Maxovi Wladimiru von Beckovi s ukrajinskými stížnostmi. Publikoval v listech Ruthenische Revue a Ukrainische Rundschau ve Vídni.[1]
Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1901 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Berežany, Rohatyn, Pidhajci.[3]
V roce 1901 se uvádí jako nacionální rusínský kandidát.[4] Zasedal pak v parlamentním Rusínském klubu.[5]
Po roce 1907 žil v Nowém Sączu, kde založil Lemskou banku, učitelský ústav a pobočku organizace Prosvita. Podílel se také na práci ukrajinské řeckokatolické církve.[1][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Василь Яворський [online]. ukrainians-world.org.ua [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. (ukrajinsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Українські вчені та культурні діячі про Лемківщину [online]. lemko.org [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. (ukrajinsky)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Das Vaterland, 18. 12. 1900, s. 1.
- ↑ Neues Wiener Tagblatt, 6. 2. 1901, s. 4.