Věra Merhautová
| Věra Merhautová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Věra Bezoušková |
| Narození | 23. února 1921 Praha  Československo |
| Úmrtí | 2. prosince 1996 (ve věku 75 let) Česko |
| Povolání | akademická sochařka |
| Rodiče | Josef Bezouška Olga Bezoušková (rozená Heroldová) |
| Manžel(ka) | Ing. Josef Merhaut Jaroslav Baumbruck[1] Otto Bermann |
| Děti | Ing. Jan Merhaut Michal Baumbruck[2] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
GPS: 50°04′59″ s. š., 14°30′23″ v. d.
Věra Merhautová (23. února 1921 Praha – 2. prosince 1996) byla česká akademická sochařka, autorka monumentální figurativní tvorby, členka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU).[3] Nejznámějším jejím dílem je pomník Jožky Jabůrkové.[4][p 1] Vytvořila též několik portrétů.[p 2] jakož i menší díla zařaditelná do oblasti tzv. komorní plastiky.[4] Je autorkou sochy svaté Zdislavy z Lemberka (postava stojící světice obklopená čtyřmi dětmi). Socha byla vytvořena pro papeže Jana Pavla II., který ji obdržel při své návštěvě České republiky koncem května 1995.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Otec Věry Bezouškové Josef byl kantor, velmi tolerantní člověk, smýšlením sociální demokrat. Silně ovlivnil její levicovou celoživotní orientaci.[p 3]V jednadvaceti letech (v roce 1942) se Věra Bezoušková provdala za svého prvního muže, Ing. Josef Merhauta, od kterého přijala jméno Merhautová. Jejich manželství trvalo devět let. V roce 1951 se nechala rozvést a o tři roky později (1954) se stala manželkou malíře Jaroslava Baumbrucka., ale ponechala si svoje umělecké jméno Merhautová. Ovdověla v roce 1960. V roce 1985 ve věku 64 let se (po dvacet let trvajícm vztahu) provdala potřetí za Ottu Bermanna.[1]
Měla dva syny.[1] Z prvního manželství Ing. Jana Merhauta, z druhého manželství Michala Baumbrucka.[2][p 4]
| „ | Lásku považuju za tu nejdůležitější věc na světě. Nejlepší je, když člověk umí mít rád. Já vždycky říkám: Nevím, jestli umím sochy, jsem špatná vychovatelka, kuchařka, atd., ale domnívám se, že umím mít ráda. To je to nejdůležitější, aby člověk uměl dávat, aby uměl mít rád a uměl dávat, aby nemyslel především na sebe. To považuji za nejdůležitější v životě.[1] | “ |
| — Věra Merhautová | ||
Studium (1945–1960)
[editovat | editovat zdroj]- Střední průmyslová škola bytové tvorby, Praha[7][3]
- Akademie výtvarných umění, Praha, Prof. Jan Lauda[3]
- Akademie výtvarných umění, Praha, Prof. Karel Pokorný[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Tvorba umístěná ve veřejném prostoru
[editovat | editovat zdroj]
_02.jpg)
- 1965 – Pomník Jožky Jabůrkové – pomník s bronzovou postavou komunistické novinářky Jožky Jabůrkové v nadživotní velikosti (výška 300 cm) vytvářela Věra Merhautová v letech 1960–1965.[1] V roce 1965 byl pomník slavnostně odhalen v Praze-Košířích v malém parčíku u křižovatky ulic Plzeňská a Podbělohorská. Po roce 1989 byl pozemek restituován a nová majitelka žádala odstranění pomníku. V roce 1992 byl pomník (bez vědomí sochařky)[8] rozebrán a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002. Jeho znovuodhalení na Olšanských hřbitovech při Čestném vojenském pohřebišti se uskutečnilo v létě 30. července 2002.[9][8][10][p 5]
- 1972 – Hudba (materiál: pískovec, výška 170 cm, umístění: Malešice Praha 3, parčík v ulici Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou ulicí)[9][10][p 6]
- 1975 – Mladá rodina (Rožmitál pod Třemšínem, před zdravotním střediskem)[4]
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]Věra Merhautová vystavovala na členských výstavách SČSVU (Svazu československých výtvarných umělců), na mezinárodní výstavě mladého umění při příležitosti festivalu mládeže ve Varšavě (1955). V Jiráskovské soutěži získala cenu za plastiku Husitská kazatelka. V soutěži k 15. výročí osvobození (1960) byla odměněna za návrh pomníku Jožky Jabůrkové. V Muzeu Klementa Gottwalda v Praze byly umístěny její plastiky Portrét Antonína Zápotockého a Hornický učeň.[7]
Autorské výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1987 – Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla, Galerie Nová síň, Praha[3]
Společné výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1952–1953 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha[3]
- 1956 – Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
- 1967 – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
- 1969 – 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
- 1973 – Výtvarní umělci k 25. výročí Února, Praha
- 1974 – Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění. Výsledky tvůrčí úkolové akce, Praha
- 1976 – Žena v současné tvorbě, Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy, Praha
- 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
- 1984 – Karel Pokorný a jeho škola, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
- 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
- 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
- 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
- 1989 – Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988), Národní galerie v Praze
Katalogy
[editovat | editovat zdroj]Autorský katalog
[editovat | editovat zdroj]- 1987 – Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla[3]
Kolektivní katalogy
[editovat | editovat zdroj]- 1952 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu[3]
- 1956 – Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců
- 1967 – I. pražský salon
- 1969 – 2. pražský salón
- 1973 – Výtvarní umělci k 25. výročí Února
- 1974 – Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění (Výsledky tvůrčí úkolové akce)
- 1976 – Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy)
- 1978 – Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
- 1983 – Karel Pokorný a jeho škola
- 1985 – Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
- 1988 – Salón pražských výtvarných umělců ’88
- 1989 – Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988)
Věra Merhautová v seznamech výtvarných umělců
- 1984 – Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění[3]
- 1991 – Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska (stav ke 30.11.1991)
Věra Merhautová v encyklopedických slovnících
- 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L – Ž)[3]
- 2002 – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (VIII. Man – Miž)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Inspirována knihou o Jožce Jabůrkové a zaujata jejím lidsky silným životním příběhem zhotovila nejprve její portrét. Když byla vypsána veřejná soutěž na její pomník, zúčastnila se jí a vyhrála.[1]
- ↑ Portréty: Antonín Zápotocký, Jožka Jabůrková, Marie Curie.[4]
- ↑ Již v roce 1946 se stala členkou KSČ.[1]
- ↑ Michael Baumbruck (* 3. března 1956) - režisér dokumentárních filmů a manažer multimediálních projektů. Po studiu na pražské FAMU odešel do USA kde se podílel jako režisér a kameraman na různých projektech. Žil v Paříži a později v New Yorku, kde začal svou kariéru v reklamách (např. pro společnost Christian Dior). Na počátku 90. let se vrátil do Evropy. Od roku 1992 se věnuje natáčení reklam pro nadnárodní společnosti a klienty (O2, T-Mobile, Škoda, Wrigley). Mnoho z jeho filmů získalo prestižní mezinárodní ocenění.[2] [5] [6]
- ↑ Umístění pomníku Jožky Jabůrkové (GPS souřadnice: 50°04′56″ s. š., 14°28′27″ v. d.); měřeno: záři 2014
- ↑ Umístění sochy Hudba (GPS souřadnice: 50°04′59″ s. š., 14°30′24″ v. d.); měřeno: záři 2014
- ↑ Původní umístění sochy Milenci: Sídliště Pankrác II., Praha 4; mezi ulicemi Na Pankráci a Kotorská [9](GPS souřadnice: 50°03′13″ s. š., 14°26′14″ v. d.); Podle průzkumu na místě v záři 2014 podstavec ani socha již v této lokalitě nebyla nalezena.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h BRDEČKOVÁ, Tereza, Režie Z. Tyc. Ještě jsem tady - životopisné video ČT (hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa) [online]. 1996 [cit. 2014-09-12]. Stopáž: 31 minut. Dostupné online.
- ↑ a b c micheal baumbruck director [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-13. (angličtina)
- ↑ a b c d e f g h i j Merhautová Věra [online]. [cit. 2014-09-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Merhautová Věra [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-27 [cit. 2014-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Baumbruck, Michal (Kameraman a režisér) [online]. databáze autorit NK ČR [cit. 2015-08-01]. Identif. číslo pna2011639922, Systém. číslo 000639922. Dostupné online.
- ↑ Michal Baumbruck [online]. Informační systém abART (nový) [cit. 2015-08-01]. Dostupné online.
- ↑ a b BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha: Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání).
- ↑ a b ROLEČEK, Hynek. Osudy pomníku Jožky Jabůrkové 1965–2002 : historický seminář [online]. Praha: Arcibiskupské gymnázium, 2003 [cit. 2014-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c Praha: Další zajímavá místa: Pomníky a sochy [online]. [cit. 2014-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c Věra Merhautová - sochy: Hudba, Milenci, Pomník Jožky Jabůrkové [online]. www.vetrelciavolavky.cz [cit. 2014-09-09]. sochy Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha: Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání).
- Věra Merhautová: výběr ze sochařského díla; Nová síň, Praha. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1987.
- Merhautová, Věra (soubor výstřižků). [s.l.]: [s.n.]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Merhautová na Wikimedia Commons - Záznam v databázi národních autorit – Věra Merhautová
- Národní knihovna ČR – Jaroslav Baumbruck; Věra Merhautová: Výstava obrazů a plastik: Praha, květen 1961: Katalog. Praha: Svaz čs. výtvarných umělců, 1961. [8] s.
- Věra Merhautová v informačním systému abART
