Věžový vodojem (Cítoliby)
| Bývalá vodárna v Cítolibech | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Cítoliby,  Česko |
| Ulice | Tyršovo náměstí v Cítolibech |
| Souřadnice | 50°19′54,54″ s. š., 13°48′50,78″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42819/5-1097 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věžový vodojem je bývalá barokní vodárenská věž, která stojí v severovýchodním koutu Tyršova náměstí čp. 46 v obci Cítoliby v okrese Louny. Stavba je kulturní památkou České republiky.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Výstavba vodárenské věže zřejmě souvisí s rozvojem vesnice za Schützů z Leipoldsheimu na konci 17. století. Tehdy byl do barokní podoby přestavěn renesanční zámek a při něm založena francouzská zahrada, východně od vsi vznikla ohrazená bažantnice s rybníkem a zřízen vodovod, napájený pramenem zvaným Barborka, který vyvěral přímo na návsi. Vodovod napájel jak zámek, tak zdejší pivovar.[2]
Vodárna je poprvé zachycena na plánu vesnice z roku 1727. V onom roce nařídilo místodržitelství všem panstvím vypracovat plány, na nichž by byla uvedena vzdálenost židovského obydlí od kostela. Na cítolibském plánku se její výška uvádí třicet loktů, což odpovídá necelým osmnácti metrům.[3] Tato budova však v roce 1738 vyhořela. V prosinci toho roku žádal cítolibský purkrabí město Louny o zapůjčení lan, jejichž pomocí by bylo možné do patra nové vodárny vytáhnout trubky. Vodárenskou věž je tedy možné datovat do přelomu let 1738/1739.[4] V roce 1885 byla snížena její střecha a z té doby pochází korouhvička. Vodárenská věž ukončila svou činnost ve dvacátých letech 20. století. V budově byl zřízen v té době sirotčinec. Později byly v jejích prostorách byty nebo klubovna. Vodárenská věž je v soukromých rukou.
Popis budovy
[editovat | editovat zdroj]Vodárenská věž je samostatně stojící zděná omítaná třípodlažní a podsklepená budova, postavena na půdorysu čtverce o rozměrech 8,2 × 8,6 × 8,9 × 8,6 m. Pozdně barokní stavba se směrem vzhůru zužuje a je zastřešena stanovou střechou ukončenou kuželovou hrotnicí. Jako krytina jsou použity pálené tašky bobrovky, hrotnice je plechová. Věž stojí na nízkém soklu, tři stěny mají po dvou okenních osách. Obdélná okna jsou v rámech s uchy a klenáky. Západní stěna je bez oken. U severní stěny do výše prvního patra je vstupní přístavek.[5] Mezi patry je pásová římsa a fasádu ukončuje korunní římsa. Fasáda je členěna lizénovými rámy. Omítka střídá hladké okrové plochy s hrubými strukturovanými šedými plochami.[1] V suterénu byl vstup do bývalého vodního kanálu. V přízemí se nacházelo vodní kolo, které pohánělo pumpu, čerpající vodu do nádrže v horním patře a dále do zámku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-12-28]. Identifikátor záznamu 155036 : Bývalá vodárna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ROEDL, Bohumír a kol. Cítoliby. Cítoliby: Městys Cítoliby, 2019. 173 s. ISBN 978-80-87019-23-8. S. 94.(Dále jen Roedl 2019)
- ↑ Translokační plány židovských obydlí v zemích Koruny české v letech 1727–1728 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2025-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Roedl 2019, s. 73.
- ↑ Evidenční list: věžovitá stavba. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2023-12-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JÁSEK, Jaroslav. Vodní věž v Cítolibech. SOVAK, časopis Odboru vodovodů a kanalizací. 1993, čís. 10, s. 40–43. ISSN 1210–3039.
- HLUŠIČKOVÁ, Hana, et al. Technické památky. 1: A - G. Příprava vydání Hana Hlušičková. dotisk. vyd. Praha: Libri, 2008. 622 s. ISBN 978-80-7277-043-4.