Výpověď (lingvistika)
Výpověď je v lingvistice elementární komunikativní jednotka jazykového projevu použitá v konkrétní komunikativní situaci tvořící formálně i obsahově relativně uzavřený celek, který může, ale nemusí mít mluvnickou stavbu věty.[1] Obvyklou formou výpovědi je věta, souvětí nebo jeho část, ale může být realizována i podvětným nebo nevětným útvarem („Ahoj!“, „To ne!“, „Když myslíš…“, „Opravdu?“, „Tak dobře.“).
Vlastnosti výpovědi
[editovat | editovat zdroj]Výpověď má určitou komunikační funkci a zpravidla má nějaký věcný (propoziční) obsah.[2] Výpověď je zvukově (intonačně) uzavřená.[3] V psané podobě je výpověď graficky vyznačena na začátku velkým písmenem a na konci tečkou,[4] otazníkem, vykřičníkem, apod.
Výpověď obvykle tvoří část většího celku – textu,[5] případně promluvy.
Struktura výpovědi
[editovat | editovat zdroj]Výpovědi mohou mít strukturu:[6]
- věty jednoduché
- souvětí podřadného
- nominálního útvaru bez určitého slovesa
Někteří autoři řadí k výpovědím také[4]
- juxtapozice
- souvětí souřadná
- složité konstrukce obsahující několik vět hlavních i vedlejších
Komunikativní funkce výpovědi
[editovat | editovat zdroj]Výpověď má vždy komunikativní funkci, která může být:[7]
- oznamovací
- tázací
- žádací (výzvová)
- námitka, nesouhlas, protest, ohrazení, odmítnutí
- výtka (napomenutí, důtky, pokárání), výčitka
- přání
- pozdrav
Odtržením od konkrétní situace ztrácejí výpovědi status aktuálního sdělení, stávají se jen potenciálním výpovědním výrazem, který z hlediska jeho aktuální komunikativní funkce nelze interpretovat.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SSJČ, VII, s. 309.
- ↑ a b Akad.mluvnice, sv. 3, s. 307.
- ↑ Čermák 1994, s. 125.
- ↑ a b Černý 1998, s. 126.
- ↑ Černý 1998, s. 125.
- ↑ Akad.mluvnice, sv. 3, s. 306.
- ↑ Akad.mluvnice, sv. 3, s. 307-355.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČERMÁK, František, 1994. Jazyk a jazykověda. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace. ISBN 80-7110-149-4.
- ČERNÝ, Jiří, 1998. Úvod studia jazyka. 1. vyd. Olomouc: Rubico. ISBN 80-85839-24-5.
- DANEŠ, František; HLAVSA, Zdeněk; GREPL, Miroslav, 1987. Mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Academia.
- HAVRÁNEK, B.; BĚLIČ, J.; HELCL, M.; JEDLIČKA, A., 1989. Slovník spisovného jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo výpověď ve Wikislovníku
