Václav Vlček (brigádní generál)

brig. gen. Václav Vlček
Jiná jména	literární pseudonym V. Vuk
Narození	9. května 1897 Uhlířské Janovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. ledna 1971 (ve věku 73 let) Montréal Kanada Kanada
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola válečná
Povolání	voják
Zaměstnavatel	Československá armáda
Choť	Božena Vlčková
Děti	Luděk Vlček, Zbyněk Vlček
Rodiče	Václav Vlček, Julie Valdsteinová
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Václav Vlček (9. května 1897 Uhlířské Janovice – 5. ledna 1971 Montréal) byl československý legionář, generál a příslušník československé armády v zahraničí v období druhé světové války.

Život

Před první světovou válkou

Václav Vlček se narodil 9. května 1897 v Uhlířských Janovicích na Kutnohorsku v rodině Václava Vlčka a Julie, rozené Valdsteinové. Základní školu vychodil v Litomyšli, poté vystudoval vyšší reálné gymnázium v Domažlicích, kde v roce 1915 rovněž maturoval.

První světová válka

Po ukončení studií byl Václav Vlček 5. srpna 1915 odveden do c. a k. armády a zařazen k pěšímu pluku 36 v Debrecíně. V září téhož roku byl přeložen k pěšímu pluku 83 do Vídně a 6. května 1916 odeslán na ruskou frontu. Zde 18. června téhož roku u Lucku zběhl. Po ročním pobytu v zajateckém táboře vstoupil 6. srpna 1917 do Československých legií. Po absolvování důstojnické školy v Kyštymu působil jako velitel čety a oddílu. Absolvoval Sibiřskou anabázi a do Československa se vrátil 14. ledna 1921. V závěru svého působení v legiích zastával post druhého pobočníka pěšího pluku 1 a poté zástupce prvního pobočníka. Dosáhl hodnosti nadporučíka.

Mezi světovými válkami

Po návratu do Československa působil Václav Vlček na různých funkcích do roku 1923 v Českých Budějovicích a do roku 1925 v Dolním Kubíně. Od listopadu 1925 do června 1926 působil jako instruktor ve škole pro důstojníky v záloze v Košicích, poté se vrátil do Dolního Kubína do funkce velitele roty. Mezi říjnem 1927 a zářím 1930 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, poté rok působil jako přednosta 3. oddělení štábu 2. divize v Plzni. Následně zastával funkce referentů na hlavním štábu při Ministerstvu národní obrany v Praze. V roce 1933 absolvoval tříměsíční zkušenou u štábů a zbraní v Polsku, v roce 1937 nastoupil roční zkušenou u zbraní a vyššího velení ve Francii. Do Československa se navrátil po podepsání Mnichovské dohody a 1. října 1938 nastoupil jako pedagog na Vysoké škole válečné v Praze. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Působil i jako činovník Junáka, mj. se v něm spolupodílel na zavádění branné výchovy.

Druhá světová válka

Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil Václav Vlček do protinacistického odboje v řadách Obrany národa, ale z důvodu hrozícího zatčení gestapem byl nucen ilegálně opustit Protektorát Čechy a Morava a přes Polsko a Francii odejít do Spojeného království. Zde do 1. října 1939 vedl československou vojenskou expozituru, o den později byl zařazen do Československé armády ve Francii a ustanoven přednostou odboru československé vojenské správy v Paříži. Po jejím pádu se v červnu 1940 evakuoval zpět do Spojeného království, kde od 27. září do 2. listopadu 1941 působil jako styčný důstojník u belgické vlády. Zároveň působil jako styčný důstojník a přednosta vojensko-propagačního oddělení u československého ministerstva zahraničních věcí a to do 31. října 1944. Následně byl ustanoven přednostou 3. oddělení Hlavního štábu. Dosáhl hodnosti brigádního generála.

Osudy rodiny Václava Vlčka

Manželka Božena Vlčková a synové Luděk a Zbyněk museli po odchodu Václava Vlčka opustit státní byt a odstěhovat se na Žižkov. Manželka a starší syn se zapojili do protinacistického odboje. V období první Heydrichiády začalo gestapo se zatýkáním rodinných příslušníků "nezvěstných" důstojníků a proto se Božena Vlčková ukryla, synové zůstali v péči hospodyně Aloisie Kotynkové. Když gestapo nenalezlo Boženu Vlčkovou, zatklo oba syny, společně s nimi se nechala zatknout i Aloisie Kotynková. Po neúspěšných výsleších, kdy se gestapo snažilo zjistit pobyt jejich rodičů, byl třináctiletý Zbyněk propuštěn svěřen opět do péče rovněž propuštěné Aloisie Kotynkové a byl nucen se na gestapu pravidelně hlásit. Sedmnáctiletý Luděk byl postupně vězněn na Pankráci, terezínské Malé pevnosti a koncentračním táboře Gross-Rosen, kde 27. prosince 1942 zemřel. Božena Vlčková byla po roce skrývání zatčena, věznění ale přežila a dočkala se konce druhé světové války.

Po druhé světové válce

Do Československa se Václav Vlček vrátil 5. června 1945 a nastoupil do funkce přednosty 1. oddělení hlavního štábu Ministerstva národní obrany. Na konci roku 1945 se stal velitelem divize v Českých Budějovicích, o rok později velitelem armádního sboru v Banské Bystrici. K 1. červnu 1948 byl komunistickou mocí přeložen do výslužby, když byl již předtím zbaven funkce. Na podzim téhož roku emigroval přes západní okupační zóny Německa do s manželkou Boženou a mladším synem Zbyňkem do Kanady. V červnu 1949 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Žil v Montréalu, kde byl aktivní v krajanských sdruženích a kde 5. ledna 1971 také zemřel.

Publikační činnost

• V roce 1942 vydal Václav Vlček pod pseudonymem V. Vuk publikaci Proti přesile, která se stala prvním literárním dílem věnovaným vzniku a působení 1. československé divize ve Francii 1939-1940.

Vyznamenání

• 1920 Československý válečný kříž 1914–1918
• 1922 Croix de guerre avec palme
• 1930 Řád rumunské hvězdy
• 1944 Československá medaile za zásluhy I. stupně

Odkazy

Literatura

• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 322–323. 
• Prokop Tomek - Václav Vlček (článek na stránkách Vojenského historického ústavu, 2018)

Externí odkazy

• Detail legionáře Václava Vlčka na stránkách Legie 100
• Vlček, Václav na stránkách Válka.cz

Portály: Česko | Historie | Lidé | První světová válka | Druhá světová válka